Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1484/2001

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. září 2000, č. j. -13, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. listopadu 2000, č. j. -16, určil, že nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v P. v katastru nemovitostí na LV č. 4532 pro obec a kat. úz. P., a to objekt postavený na stavební parc. č. 4003, stavební parc. č. 4003 a parc. č. 1867/9 ostatní plocha – manipulační plocha, jsou ve vlastnictví žalobce.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal R. Š. odvolání, ke kterému doložil fotokopii plné moci, udělené mu žalovaným dne 13. dubna 1996.

Dne 30. listopadu 2000 došel soudu prvního stupně návrh P. k., s. r. o. (dále jen „P. k.“), jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného na vstup do řízení, který současně označil jako odvolání do rozsudku ve věci samé.

K návrhům žalobce a žalovaného, aby vstup P. k. jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného do řízení nebyl připuštěn, soud prvního stupně usnesením ze dne 6. února 2001, č. j. -49, připustil, aby do řízení na straně žalovaného vstoupila označená P. k.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání obou účastníků proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. února 2001 usnesením ze dne 5. dubna 2001, č. j. -58, usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. února 2001 změnil tak, že vstup označené P. k. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného se nepřipouští, a usnesením ze dne 5. dubna 2001, č. j. -62, odmítl odvolání R. Š. a P. k. a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že R. Š. nebyl k odvolání oprávněn, neboť soudu nepředložil originál plné moci ze dne 13. dubna 1996, navíc tato plná moc byla žalovaným krátce po udělení odvolána, žalovaný R. Š. nezmocnil k podání odvolání a odvolání podal bez vědomí žalovaného. Odvolání P. k. odmítl z důvodu, že v době podání odvolání nebylo pravomocně rozhodnuto o vedlejším účastenství této společnosti na straně žalovaného s tím, že vedlejší účastník se v daném případě stává účastníkem řízení až vykonatelností usnesení, jímž bylo rozhodnuto o přípustnosti vedlejšího účastenství podle . S odvoláním P. k., která nebyla oprávněna odvolání podat, nesouhlasil ani žalovaný.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 5. dubna 2001, č. j. -62, podala P. k. dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ a d) ve znění před novelou provedenou ]. Namítá, že R. Š. podal odvolání na základě generální plné moci pro zastupování žalovaného, úředně ověřené a založené ve spisu. Pokud žalovaný s tímto odvoláním nesouhlasil, měl vzít odvolání zpět a odvolací soud měl řízení v tomto vztahu zastavit. Odvolací řízení bylo v každém případě zahájeno. P. k. vstoupila do odvolacího řízení a pak měl o jejím vstupu rozhodovat odvolací soud, což se nestalo. Podle názoru dovolatelky „jde o otázku zásadního právního významu, pokud dovolání je podáno někým, kdo dosud není pravomocně vedlejším účastníkem, ale přesto je zainteresován na výsledku sporu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce a žalovaný se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech ( k tomu srov. rozhodnutí publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 20, ročník 1993). Podle rozhodnutí uveřejněného v Soudní judikatuře pod č. 38, ročník 1999, k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto podle , je oprávněn pouze odvolatel, tedy ta osoba, jejíž odvolání bylo odmítnuto.

Dovolání směřující do výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání R. Š., je s ohledem na uvedené podáno osobou neoprávněnou a jako takové muselo být podle a odmítnuto.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a to do výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání P. k., bylo podáno včas a že je podle přípustné, přezkoumal v tomto rozsahu napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Vedlejší účastník se stává účastníkem řízení okamžikem, kdy soudu dojde jeho sdělení, že vstupuje na straně některého z účastníků do řízení, nebo kdy toto sdělení učiní ústně do protokolu, nikoli až právní mocí rozhodnutí o námitce nepřípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení vznesené ze strany účastníků řízení, jak se mylně domnívá odvolací soud.

Vedlejší účastník může v rozsahu legitimace účastníka, na jehož straně vystupuje, podat sám odvolání, avšak za předpokladu, že účastník s tímto odvoláním souhlasí (viz. in fine ). V opačném případě je třeba mít za to, že odvolání bylo učiněno nelegitimovaným subjektem. Žalovaný, jak zjistil odvolací soud z podání žalovaného z 21. 12. 2000, s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasil.

Je-li vznesena námitka nepřípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení, nelze pokračovat v řízení do doby, než bude o přípustnosti vedlejšího účastenství pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud rozhodl o odvolání vedlejšího účastníka, aniž vyčkal právní moci svého usnesení z 5. 4. 2001, č. j. -58, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně ze 6. 2. 2001, č. j. -49, tak, že vstup P. k. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného nepřipustil. Tím zatížil řízení vadou, která však neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť za stavu, kdy vstup P. k. do řízení jako vedlejšího účastníka nepřipustil, jiné rozhodnutí nepřicházelo v úvahu.

S ohledem na uvedené dovolací soud dovolání podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že P. k. nebyla úspěšná a úspěšným účastníkům řízení náklady nevznikly (§, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. prosince 2001

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu