Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2046/2013

30 Cdo 2046/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce M. R., zastoupeného Mgr. Davidem Frankem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 11. 2012, č. j. - 207, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově jako soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2012, č. j. -122, kterým byla zamítnuta žaloba o částku 1.100.000,- Kč.

Částku ve výši 600.000,- Kč žalobce požadoval jako náhradu újmy způsobené mu tím, že u Okresního soudu v Přerově bylo pod sp. zn. vedeno řízení o zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům, že žalobce byl nucen podrobit se úkonům souvisejícím se zbavením způsobilosti k právním úkonům, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. bylo oznámeno zahájení řízení o zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům dalším osobám a vlivem zahájení řízení o zbavení způsobilosti došlo k přerušení řízení vedených u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . U žalobce tak v souvislosti s řízením o zbavení způsobilosti k právním úkonům vznikla nejistota, obavy, silný tlak, byla poškozena jeho čest a důstojnost.

Další nároky žalobce dovozuje ze skutečnosti, že nebyl připuštěn jako vedlejší účastník do řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , a že nebyl soudem řešen návrh žalobce na zbavení způsobilosti jeho matky k právním úkonům. Tím byl podle žalobce způsoben neúspěch jeho matky (žalované) ve věci. Pokud by žalobce byl jako vedlejší účastník do řízení připuštěn, mohl sdělit advokátovi své matky informace, které by přispěly k úspěchu matky žalobce ve sporu. Žalobci v důsledku uvedených skutečností vznikla škoda ve výši 110.000,- Kč, když jako zástupce své matky v uvedeném řízení uhradil protistraně náhradu nákladů řízení v této výši. Zároveň žalobci vznikla v důsledku uvedených skutečností nemajetková újma, za niž požaduje částku 390.000,- Kč.

Žalobce se podanou žalobou původně domáhal uhrazení částky 1.500.000,- Kč, nároky ve výši 400.000,- Kč však byly vyloučeny k samostatnému řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že v řízení o zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. bylo rozsudkem rozhodnuto tak, že žalobce se neomezuje ve způsobilosti k právním úkonům. V řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. udělila nejprve žalovaná M. H., matka nynějšího žalobce, plnou moc žalobci, následně jí byl ustanoven advokát. Dne 9. 6. 2008 navrhl žalobce svůj vstup do řízení sp. zn. jako vedlejší účastník. Usnesením ze dne 24. 6. 2008 (potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 8. 2008) byl uvedený návrh zamítnut. Žalobě bylo vyhověno a žalovaná byla zavázána nahradit náhradu nákladů řízení sp. zn. ve výši 110.000,- Kč. Odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalovaná byla povinna zaplatit protistraně 94.600,- Kč za řízení v prvním stupni a 15.960,- Kč za odvolací řízení. Z přípisu žalobce doručeného soudu dne 4. 8. 2009 (vedeno Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. ) soud zjistil, že se jedná o nejasné podání, z něhož není zřejmé, že by se mělo jednat o návrh na zbavení způsobilosti matky žalobce. Podání bylo soudcem vráceno žalobci s tím, že s řízením o zbavení způsobilosti k právním úkonům žalobce nesouvisí.

Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že nárok na částku 600.000,- Kč je promlčen.

Skutečnost, že nebyl projednán návrh na zbavení způsobilosti matky žalobce k právním úkonům, nemohla žalobci způsobit újmu. Nelze totiž předjímat, zda by řízení o zbavení způsobilosti matky žalobce bylo vůbec zahájeno, kdyby návrh nebyl soudem vrácen žalobci, a už vůbec nelze předjímat, jaký by byl výsledek tohoto řízení. Postup soudu nebyl navíc nesprávným úředním postupem a žalobce nespecifikoval, v čem konkrétně spočívá jeho nemateriální újma.

Stejně tak nelze spekulovat o tom, zda by žalobce jako vedlejší účastník v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. mohl způsobit úspěch své matky ve sporu. Rozhodnutí o tom, že se nepřipouští vstup žalobce do řízení, nelze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Mohlo by se eventuálně jednat pouze o nezákonné rozhodnutí, pokud by toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, což se však nestalo.

Nárok na zadostiučinění ve výši 390.000,- Kč tedy soud prvního stupně posoudil jako nedůvodný.

Ani nárok na úhradu částky 110.000,- Kč, kterou žalobce uhradil za svou matku jako náhradu nákladů řízení, není důvodný. Rozhodnutí, kterým bylo matce žalobce uloženo uhradit náhradu nákladů řízení, nebylo jako nezákonné zrušeno. Navíc jak již bylo uvedeno, podle soudu prvního stupně nelze spekulovat o tom, že matka žalobce by byla ve sporu úspěšná, pokud by byl žalobce připuštěn do řízení jako vedlejší účastník, nebo pokud by soud začal vyřizovat návrh žalobce na zbavení způsobilosti jeho matky k právním úkonům.

Odvolací soud uvedl, že nelze dovodit, že by uplatnění námitky promlčení nároku na 600.000,- Kč žalovanou bylo výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Dále se výslovně ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm namítal, že námitka promlčení byla žalovanou uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Řízení o zbavení žalobce způsobilosti k právním úkonům bylo zahájeno ke zcela jinému účelu, než k jakému má sloužit, v řízení bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu provedeno ústní jednání bez přítomnosti právního zástupce žalobce a došlo i k dalším pochybením soudu. Co se týče návrhu žalobce na zahájení řízení o zbavení způsobilosti jeho matky k právním úkonům, pokud soud dospěl k závěru, že návrh postrádá potřebné náležitosti, měl žalobce vyzvat k doplnění podání podle ustanovení . Pokud se týká nepřipuštění žalobce jako vedlejšího účastníka do řízení, podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. ) se třetí osoba stává vedlejším účastníkem řízení ve chvíli, kdy je její projev vůle doručen soudu – není třeba rozhodnutí soudu a stačí souhlas účastníka řízení, na jehož straně má vedlejší účastník v řízení vystupovat.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ), dále jen „ “.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být (vyjma případů uvedených v ) přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud, jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ), dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce přípustné není.

Při posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury soudu dovolacího, když uzavřel, že nelze dovodit, že by žalovanou uplatněná námitka promlčení byla pouze prostředkem umožňujícím značně poškodit žalobce. Na jednání vykazující znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka není možno usuzovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž jen z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna; tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , na který ostatně žalobce v dovolání sám odkazuje). Jestliže žalobce při zdůvodnění svého tvrzení o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy odkazuje na okolnosti řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům (v důsledku jehož vedení měl žalobci vzniknout uplatněný nárok ve výši 600.000,- Kč), pak je zřejmé, že možnost aplikace ustanovení o rozporu s dobrými mravy dovozuje z okolností a důvodů, z nichž je uplatněný nárok vyvozován, a nikoliv z okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna.

Vzhledem k tomu, že obstál jeden důvod, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí ohledně nároku žalobce na částku 600.000,- Kč (promlčení nároku), další námitky žalobce týkající se vedení řízení o zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům přípustnost dovolání nemohou založit, neboť ani jejich odlišné posouzení by nemohlo mít vliv na závěr odvolacího soudu o neodůvodněnosti nároku.

Napadené rozhodnutí nezávisí ani na řešení otázky, zda měl Okresní soud v Přerově podle ustanovení vyzvat žalobce k odstranění vad podání, které žalobce považuje za návrh na zahájení řízení o způsobilosti matky žalobce k právním úkonům. Při posuzování požadavku žalobce na zadostiučinění za újmu vzniklou neprojednáním uvedeného podání žalobce se odvolací soud v napadeném rozsudku ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi postupem soudu ohledně podání žalobce a tvrzenou újmou na straně žalobce. To, že nebyl návrh žalobce projednán, nemohlo žalobci podle odvolacího soudu způsobit újmu, neboť nelze předjímat, zda by řízení o zbavení způsobilosti matky žalobce bylo vůbec zahájeno, kdyby návrh nebyl soudem vrácen žalobci, a už vůbec nelze předjímat, jaký by byl výsledek tohoto řízení. Odvolací soud se ztotožnil rovněž s názorem soudu prvního stupně, že žalobce nespecifikoval dostatečně konkrétně, v čem spočívá jeho újma. Jestliže soud založil svoje rozhodnutí ohledně dílčího nároku žalobce na uvedených skutečnostech, ani odlišné posouzení otázky předestřené žalobcem by na závěrech o nedůvodnosti požadavku žalobce nemohlo nic změnit a uvedená otázka proto přípustnost dovolání nemůže založit.

Napadené rozhodnutí konečně nezávisí ani na řešení poslední dovolací námitky žalobce, a to že třetí osoba se stává vedlejším účastníkem řízení ve chvíli, kdy je její projev vůle doručen soudu. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o nepřipuštění žalobce jako vedlejšího účastníka do řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno. Nelze navíc spekulovat o tom, že výsledek řízení by byl jiný, kdyby byl žalobce jako vedlejší účastník do řízení připuštěn. Vzhledem k tomu, že uvedené důvody samy o sobě postačují pro závěr o nedůvodnosti dílčího nároku žalobce, odlišné posouzení žalobcem předestřené otázky nemůže mít na rozhodnutí odvolacího soudu vliv a uvedená otázka je tak diskvalifikována z možnosti založit přípustnost dovolání.

V rozsahu, v jakém směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

Vzhledem k výše uvedenému nemůže přípustnost dovolání založit ani jedna z žalobcem vymezených otázek. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu