Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2192/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 575 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. B.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem z 27. 9. 1999, č. j. -57, uložil žalovanému, aby odstranil na své náklady garáž postavenou na žalobcově pozemku parc. č. 86/2 v kat. území De., obec P., do tří dnů od právní moci rozsudku.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 86/2 v kat. území D. V katastru nemovitostí je žalovaný veden jako vlastník garáže, kterou postavil na uvedeném pozemku v roce 1961, sice na základě stavebního povolení a se souhlasem zmocněnce žalobce Z., avšak bez zřízení práva stavby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že šlo o stavbu neoprávněnou a žalovaný ani vydržením nenabyl právo odpovídající věcnému břemeni, spočívající v právu užívat pozemek žalobce pro tuto stavbu. Proto poskytl žalobci ochranu jeho vlastnického práva k pozemku podle , , tak, že uložil žalovanému, aby stavbu garáže z pozemku žalobce odstranil.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 12. 4. 2000, č. j. -74, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a poukázal na rozsudek soudu prvního stupně z 12. 12. 1996, č. j. -46, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu z 9. 6. 1997, č. j. -68, a který nabyl právní moci 17. 9. 1997. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhal určení, že je vlastníkem předmětné garáže, vydání této garáže oproti zaplacení částky 32.000 Kč žalovanému jako zhodnocení domu čp. 300, k němuž došlo přístavbou garáže. V tomto řízení dospěl soud k závěru, že garáž, kterou žalovaný na pozemku žalobce v roce 1961 zbudoval, není součástí ani příslušenstvím domu žalobce čp. 330, ale jde o samostatnou věc v právním smyslu a dále že jde o stavbu neoprávněnou, neboť byla zřízena bez práva stavby a žalovaný tak nenabyl vlastnictví ke garáži jejím zbudováním. Protože však žalovaný postavil garáž na pozemku žalobce se souhlasem zmocněnce žalobce a na základě stavebního povolení a do roku 1991 byl v dobré víře, že mu garáž náleží, nabyl vlastnictví ke garáži vydržením k 1. 4. 1984, podle novely provedené Odvolací soud uzavřel, že proto \"není možné usuzovat na to, že žalovaný je neoprávněným stavebníkem, jehož stíhá povinnost odstranění stavby ( odst. l v platném znění).\"

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z odst. l písm. a) ve znění před novelou provedenou (dále jen \"OSŘ\") a uplatňuje dovolací důvod podle . Žalobce považuje za správný rozsudek soudu prvního stupně, který vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR uveřejněného pod č. 47 v časopise Soudní judikatura č. 5/1999. Ten totiž posuzuje vznik sporného právního vztahu a nároky z něj vzniklé podle , . Odvolací soud také odůvodnil změnu rozhodnutí soudu prvního stupně dobrou vírou žalovaného, že mu garáž náležela, aniž uvedl, o jaké skutečnosti se měla dobrá víra opírat. V rozporu s ObčZ pak odvolací soud uvažuje o zhojení neoprávněnosti stavby. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Po dobu 39 let byl v dobré víře, že mu garáž náleží, což bylo prokázáno již v předchozím řízení, vedeném mezi účastníky ohledně garáže. Protože zákon připouští stav, že vlastník stavby je odlišný od vlastníka pozemku, přísluší také žalovanému jako vlastníku stavby ochrana jeho vlastnického práva.

Nejvyšší soud provedl řízení podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 ), t.j. podle , , ve znění před novelou provedenou

Po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, a že v řízení nedošlo k vadám uvedeným v odst. l ani k jiným vadám, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek žalobce.

Žalobci lze přisvědčit, že nároky z neoprávněné stavby zbudované v roce 1961 je třeba posuzovat podle tehdy platného , t. j. podle § , jak to také vyplývá z R č. 36/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Žalobce však přehlíží, že otázkou, zda stavba garáže, zbudovaná žalovaným na jeho pozemku, byla stavbou neoprávněnou se již soud zabýval, a to v řízení vedeném pod sp. zn. soudu prvního stupně. V tomto řízení, byť to není řečeno expressis verbis, soud dospěl k závěru, že z titulu neoprávněné stavby podle a násl. se jejím vlastníkem stal vlastník pozemku, tj. žalobce, avšak že později jako oprávněný držitel stavbu nabyl do vlastnictví vydržením k 1. 4. 1984. Výsledkem tohoto řízení byl rozsudek, jímž byla žaloba na určení vlastnického práva žalobce k této garáži zamítnuta. Jestliže bylo pravomocně rozhodnuto mezi týmiž účastníky o tom, zda tu právo je či není, soud z takového rozhodnutí při rozhodování o žalobě na plnění z téhož právního vztahu ve smyslu vychází (k tomu srov. R 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.). Pro daný případ to znamená, že soud v této věci o odstranění stavby garáže vychází z toho, že žalovaný nabyl vlastnictví ke garáži vydržením l. 4. 1984. Pokud soud v předchozím řízení také dovodil, že z titulu neoprávněné stavby nabyl vlastnictví ke stavbě žalobce, pak tím stavba ztratila charakter neoprávněné stavby, neboť vlastníkem stavby a pozemku, na kterém se stavba nachází, se stala jedna osoba. Jestliže žalovaný nabyl vlastnictví k této garáži vydržením k l. 4. 1983, nabyl vlastnictví ke stavbě, která nebyla stavbou neoprávněnou. Nelze proto ani uvažovat o jejím odstranění ve smyslu ObčZ, jak správně uvedl odvolací soud.

Rozsudek odvolacího soudu je tedy správný a dovolání bylo podle odst. zamítnuto.

Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný a přísluší mu proto podle , odst. l, odst. l a odst. l náhrada nákladů řízení. Ty jsou dány odměnou zástupce a náhradou hotových výdajů advokáta. Při jejich určení vycházel dovolací soud podle odst. l hlavy první části dvanácté z Náklady představují odměnu advokáta za jeden úkon - vyjádření k dovolání v částce 500 Kč a paušální náhradou hotových výdajů 75 Kč ( , odst. l, odst. l písm. g), , uvedené vyhlášky).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2001

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu