Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19Co 342/2024

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Heleny Karetové ve věci

žalobců:

a) M. K.

narozený xxx

bytem xxx, xxx

b) A. K. , narozená xxx

bytem xxx, xxx

oba zastoupeni advokátem

proti

žalované:

xxx xxx xxx

, zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx

sídlem xxx, xxx, xxx, xxx, Francouzská republika

jednající v ČR prostřednictvím xxx

IČO: xxx

sídlem xxx, xxx xxx Praha

zastoupená advokátem xxx

o zaplacení 1 200 EUR s příslušenstvím

, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. května 2024, č. j. -65,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně

se

ve výroku I.

potvrzuje,

ve výroku II.

se mění

jen tak, že náklady řízení činí

17 411,90 Kč

, jinak

se

v tomto výroku II.

potvrzuje.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 388,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované xxx, advokáta.

Odůvodnění:

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 2x 600 EUR s příslušenstvím z titulu paušalizované náhrady škody za zpoždění letu dle článku 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen

„Nařízení“

).

2. Žalovaná nárok neuznala.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobcům zaplatit žalované náklady řízení ve výši 18 876 Kč (výrok II.).

4. Pro rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobci si na základě jediné rezervace zakoupili letenky na let operovaný žalovanou č. xxx (v žalobě xxx) s odletem z xxx dne xxx v xxx. s plánovaným příletem do xxx dne xxx v xxx hod. (faktickým v 8:02 hod., otevření dveří v 8:26 hod.) a na navazující let č. xxx z xxx dne xxx v 9:20 hod. (faktický odlet v 9:33 hod.) s plánovaným příletem do xxx téhož dne v 11:00 hod. a že minimální přestupová doba mezi terminály xxx a xxx na letišti xxx v xxx je 35 až 45 minut. Dále vyšel z tvrzení žalobců, že po přistání v xxx se zdrželi při velkém množství lidí na bezpečnostní kontrole a z tohoto důvodu dorazili k odletové bráně letu až po jejím zavření. Žalobci poté dostali od žalované náhradní bezplatné letenky do xxx přes xxx, do svého cíle pak dorazili dne xxx v 17:45 hod.

5. Soud prvního stupně nárok posuzoval nárok dle čl. 1, čl. 2 písm. j), čl. 3 odst. 2 Nařízení. Poté uzavřel, že žalobcům nárok na kompenzaci nevznikl, když letadlo z xxx do xxx letu č. xxx bylo na svém příletu opožděno pouze o 6 minut, tedy čas na přestup byl dostatečný. Žalobci tak měli na přesun minimálně navíc 9 minut (celkem 54 minut) oproti přestupové době stanové letištěm (35-45 minut), fakticky však o 22 minut Žalobci se dostavili k odletové bráně letu do xxx opožděně z důvodu nedostatečného personálního obsazení bezpečnostních kontrol letiště, což nelze přičítat k tíži žalované, tuto situaci nelze posuzovat ani jako odepření přístupu na palubu letadla letu č. xxx.

Žalovaná uvedenému nemohla zamezit, ani kdyby přijala přiměřená opatření, když nadto v důsledku čekání na cestující z letu č. xxx opozdila odlet letu č. xxx o 13 minut.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle , (dále jen

„“

) ve výši dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen

„AT“

).

7. Proti rozsudku podali žalobci odvolání z důvodů dle , c), e), g) Rozhodnutí shledali pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelným. Trvali na tom, že jejich nárok je důvodný s ohledem na zpoždění letu. Předně namítali, že skutečnost, že nebyli schopni stihnout přestup na navazující let, jim nemůže jít k jejich tíži, když doba stanovená na přestup letu byla určena dopravcem. Čas 60 minut na přestup byl krátký, neboť v xxx je třeba na přestup mezi terminály 90 minut.

Nadto přílet z xxx byl opožděn o 6 minut, což jim zkrátilo dobu na přestup.

Cílového místa tak dosáhli se zpožděním delším, než jsou 3 hodiny. Skutečnost, že let č. AF xxx byl zpožděn o 13 minut, neznamená, že by odletová brána byla otevřená o 13 minut déle; uvedený závěr nemá oporu v dokazování. Dále odkázali na čl. 2 písm. h) Nařízení, v němž se stanoví, že v případě, že se let skládá z několika jednotek letecké přepravy, přičemž se jedná o přímo navazující lety, považují se tyto jednotky letecké dopravy za jediný let, což je i tento případ. Dále namítali, že zdržení u bezpečnostních kontrol nemůže být posouzeno ani jako mimořádná okolnost ve smyslu čl. 14 Nařízení.

Nadto žalovaná netvrdila ani neprokázala ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, jaká opatření k odvrácení této mimořádné skutečnosti přijala.

Poukázali na závěr rozhodnutí SDEU ve věci C-294/10. Navrhli napadené rozhodnutí změnit a přiznat jim uplatněný nárok a náklady řízení.

8. Žalovaná namítala, že letecký dopravce nemůže odepřít nástup na palubu cestujícím, kteří se k odletové bráně ani nedostavili, když tím je vyloučen projev vůle ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení. Zdůraznila, že za výkon bezpečnostních kontrol neodpovídá. Setrvala na své obraně, že 6minutové zpoždění letu z xxx do xxx samo o sobě nezakládá nárok na odškodnění ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. K tvrzení o minimálním času na přestup uvedla, že systém rezervace letů funguje tak, že cestujícím není umožněno si zarezervovat let s kratším přestupovým časem, než je stanovený minimální čas na příslušném letišti. Dle oficiálních informací dotčeného letiště doba přestupu mezi terminálem xxx a xxx činí 25 až 45 minut. Odkázala na pravomocné rozsudky soudu prvního stupně sp. zn. (sp. zn. ) nebo sp. zn. (sp. zn. ), dle nichž žalobci časový limit pro odbavení osob a zavazadel před odletem plynoucí z čl. 3 odst. 2 Nařízení nedodrželi, a proto byly žaloby na odškodnění za neoprávněné odepření nástupu na palubu zamítnuty. Poznamenala, že minimální čas na přesun na letišti xxx v xxx v délce 90 minut nebyl prokázán. Tvrzení o mimořádné okolnosti ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení označila za irelevantní, rozsudek SDEU ve věci C-294/10 za nepřiléhavý. Navrhla rozsudek potvrdit a přiznat jí náklady odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, dle a , a dospěl k závěru, že

není důvodné.

10. Předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z důvodu absence jeho řádného odůvodnění. Soud prvního stupně srozumitelným způsobem vysvětlil důvody, které jej vedly k zamítavému rozhodnutí. Navíc podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího nebo dovolacího soudu. V jeho rozhodnutí ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. , které je aplikovatelné i na odvolání, se konstatuje, že

„…ani

pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho

odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“

. Tedy i pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, což není tento případ, žalobcům nic nebránilo, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí podali řádné odvolání a uvedli argumentaci ohledně toho, v čem spatřují jeho nesprávnost, což svědčí o jeho přezkoumatelnosti.

11. Odvolací soud tak konstatuje, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování a jím zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé; ostatně ani sami žalobci v podaném odvolání proti skutkovým zjištěním, vyjma časového rozmezí stanoveného letištěm xxx pro přestup mezi terminálem 2E a 2F, nijak nebrojili, žádají toliko odlišné právní posouzení jinak správně zjištěných okolností. Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru pro stručnost odkazuje. Rovněž po právní stránce je posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správné, když věc posuzoval dle příslušných ustanovení Nařízení.

Dále poznamenává, že soud prvního stupně správně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost dle čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

12. Odvolací soud tak shrnuje, že žalovaná dodržela všechny své smluvní povinnosti, když letadlo letu xxx z xxx do xxx přistálo v čase o 19 minut dříve, byť k otevření dveří letadla došlo až v 8:26 hod., tedy s 6minutovým zpožděním. Žalobci měli původně 60 minut na dostavení se k nástupu na palubu letu č. xxx, po zpoždění výstupu 54 minut. Letadlo z xxx odletělo do xxx o 13 minut později a přistálo v xxx se zpožděním 1 minuty, tedy zpožděním nikoli významným, což vylučuje odpovědnostní titul dle č. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení.

13. Námitce žalobců, že se dostavili do místa určení (xxx dne xxx, v xxx hod.) se zpožděním delším jak tři hodiny (náhradními lety přes xxx), odvolací soud nepřisvědčil

.

Žalobci tvrdí, že se účastnili jednoho letu, tedy bylo na žalované tuto přepravu zajistit, když tak zdržení u bezpečnostních kontrol na letišti jde pouze k tíži žalované. Odvolací soud konstatuje, že dle čl. 2 písm. j) Nařízení je

„odepření nástupu na palubu“

definováno jako

„odmítnutí přepravit cestující leteckou dopravou, přestože se přihlásili k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2, s výjimkou případu, kdy zde jsou přiměřené důvody odepřít jim nástup na palubu, například zdravotní důvody, důvody bezpečnosti nebo ochrany nebo nedostatečné cestovní doklady

“. K odepření nástupu na palubu musí dojít v důsledku porušení povinnosti leteckého dopravce. Nebyla uplatněna žádná taková tvrzení, tedy že by žalovaná jako letecký dopravce zamezila bezdůvodně žalobcům jako cestujícím v nástupu na palubu letadla poté, co se k nástupu fyzicky dostavili, nebo jiným porušením svých povinností způsobila, že se cestující nemohli k odletové bráně dostavit (například v důsledku zpoždění předchozího letu operovaného stejným leteckým dopravcem tak, že by čas pro přesun mezi terminály byl nedostatečný). Naopak závazek z přepravní smlouvy nebyl splněn pro jednání žalobců, kteří se k nástupu do letadla do jeho faktického odletu ve smluveném čase, nedostavili, byť z důvodu bezpečnostní kontroly prováděné letištním personálem. Správa letišť a jejich personální či materiální nedostatky však nejsou skutečnostmi vlastními běžnému výkonu činnosti leteckých dopravců a vymykají se rovněž jejich účinné kontrole, tedy jim nemůže být přičítána k tíži. V obdobné věci rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. , se závěrem, že

„závazek žalované vyplývající z potvrzené rezervace, tedy dopravit žalobce konkrétním leteckým spojem z xxx, nebyl splněn pro absenci nezbytné součinnosti žalobců, spočívající v tom, že by za situace, kdy jim dopravce v nástupu nebránil, byli do přistaveného letadla nastoupili.“

Stejný závěr byl učiněn v dalším rozsudku odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. . Pokud se tedy žalobci nedostavili k nástupu do letadla včas (za situace, kdy jim byl ze strany dopravce stanoven dostatečný časový prostor pro přestup), nemohli být ani žalovanou dopraveni v sjednaném čase doletu do místa určení. Nebyl tak prokázán ani odpovědnostní titul (odepření nástupu na palubu) ve smyslu článku 4 odst. 3 Nařízení. Námitka, že se jednalo o jeden let, je tak v daném případě irelevantní.

14. Na uvedeném závěru ničeho nemění, že žalovaná neprokázala (ani k výzvě odvolacího soudu) svá tvrzení, že k uzavření brány xxx na letišti v xxx došlo s 13minutovým zpožděním. Časový přesun na letišti v xxx mezi terminály xxx do xxx činí, jak bylo prokázáno, 35 až 45 minut. Žalobci tedy měli na přesun fakticky celkem 54 minut.

15. S ohledem na uvedené jsou námitky ohledně posouzení bezpečnostní kontroly jako mimořádné okolnosti ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení také irelevantní. Proto i rozsudek SDEU ze dne 12. 5. 2011 ve věci C-294/10 není pro danou věc přiléhavý, neboť řeší nároky cestujících z titulu náhrady škody za zrušený let.

16. Soud prvního stupně správně rozhodl také o nákladech řízení dle Odměny je však třeba vypočítat za každý úkon z tarifní hodnoty stanovené v době jeho započetí dle přepočtu na českou měnu dle kurzu pro nákup valut uvedeného v kurzovním lístku ČNB ke dni příslušného úkonu. Tarifní hodnota činí za přípravu a převzetí zastoupení ze dne 4. 5. 2023 a neodůvodněný odpor z téhož dne částku 28 152 Kč (kurz 23,46 Kč/EUR), za odůvodnění odporu ze dne 2. 6. 2023 částku 28 386 Kč (kurz 23,655 Kč/EUR), za účast u jednání dne 9. 10. 2023 částku 29 370 Kč (kurz 24,475 Kč/EUR), za vyjádření ze dne 17. 4. 2024 částku 30 276 Kč (25,23 Kč/EUR) a za účast u jednání dne 15. 5. 2024 částku 29 712 Kč (kurz 24,76 Kč/EUR). Současně za neodůvodněný odpor přiznal pouze polovinu odměny. Náklady tak sestávají z odměn 3x 2 060 Kč, 2x 2 300 Kč a 1x 2 340 Kč dle AT ve spojení s AT, šesti náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle , 4 AT a 21% DPH ve výši 3 021,90 Kč, tj. 17 411,90 Kč. O místu plnění bylo správně rozhodnuto dle a o lhůtě k plnění dle věta před středníkem

17. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku I. ve věci samé dle potvrdil a v nákladovém výroku II. změnil pouze výši náhrady nákladů řízení dle a ve zbývající části i tento výrok potvrdil dle

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle a Tarifní hodnota činí za vyjádření k odvolání ze dne 16. 9. 2024 částku 30 162 Kč (kurz 25,135 Kč/EUR) a za účast u jednání dne 13. 11. 2024 částku 30 360 Kč (kurz 25,30 Kč/EUR). Náklady tak sestávají ze dvou odměn po 2 340 Kč dle AT ve spojení s AT, dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle , 4 AT a 21 % DPH ve výši 1 108,80 Kč, tj. celkem 6 388,80 Kč. O místu plnění bylo rozhodnuto dle a o lhůtě k plnění dle věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku

je přípustné dovolání

za podmínek uvedených v ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Pouze proti nákladovým výrokům

nelze podat dovolání

dle

Praha 13. listopadu 2024

Mgr. Pavel Freibert v. r.

předseda senátu