Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1936/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 10. 7. 2000, č.j. -83, výrokem I. zastavil řízení „v části 18.296,60 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 26% od 1. 2. 1998 do zaplacení“, výrokem II. žalobu „co do zbytku“ zamítl, a výrokem III. zavázal žalobce nahradit žalovanému náklady řízení.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce, směřujícímu proti výrokům II. a III. prvostupňového rozsudku, rozhodl rozsudkem ze dne 13. 4. 2001, č.j. -103, tak, že rozsudek okresního soudu změnil „v napadené části“ a zavázal žalovaného zaplatit žalobci v třídenní pariční lhůtě částku 22.440,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1998 (výrok I. odvolacího rozsudku); zároveň výrokem II. rozhodl, že„ve zbytku, tj. do částky 31.659,30 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá“. V návaznosti na tyto výroky pak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 6. 6. 2001.

Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu (jeho výroky I. a III.) dovoláním sepsaným advokátem a odeslaným poštou na adresu soudu prvního stupně dne 6. 8. 2001 (s tím, že tak činí v zákonné lhůtě). V dovolání vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci (tuto výtku blíže zdůvodnil) a také nesprávnou aplikaci ustanovení při rozhodování o nákladech řízení. Svým dovoláním se dožadoval zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Tachově.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání podala osoba k tomu oprávněná (účastník řízení) za splnění zákonné podmínky dovolacího řízení, spočívající v advokátním zastoupení dovolatele. Musel však především zkoumat včasnost tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu dovolání podaného v zákonné lhůtě lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

Soud prvního stupně rozhodl ve věci dne 10. 7. 2000, tedy předtím, než byl , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“ nebo „“) novelizován (účinnost této novelizace nastala dne l. 1. 2001). Nemohl tedy aplikovat jiná ustanovení než ta, která byla jeho součástí do 31. 12. 2000. Krajský soud v Plzni sice o odvolání žalobce proti prvostupňovému rozsudku rozhodl dne 13. 4. 2001, musel se ale řídit přechodnými ustanoveními , podle nichž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů,se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů - to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 (viz část dvanáctá, hlava první, bod 15. ). Z uvedeného vyplývá i odpověď na otázku, kterou musel Nejvyšší soud jako soud dovolací( ) vyřešit - otázku, zda o žalobcově dovolání proti rozsudku odvolacího soudu má rozhodnout podle ve znění po dni účinnosti (tedy od 1. 1. 2001), anebo podle procesních norem, které obsahoval před tímto datem. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „“).

V souzené věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu, které chce žalovaný učinit předmětem dovolacího přezkumu, vydáno po 1. 1. 2001, avšak stalo se tak po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ ve výše vyloženém smyslu, tedy po řízení, v němž odvolací soud (správně) aplikoval ve znění účinném do 31. 12. 2000. Z tohoto důvodu nelze v dovolacím řízení postupovat podle novelizovaného znění , ale je nutno - neboť to v citovaném přechodném ustanovení výslovně ukládá - aplikovat ony „dosavadní právní předpisy“. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se přitom rozumí - kromě jiného - i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému v době od 1. 1. 2001 po řízení provedeném podle ve znění účinném před tímto datem, lze tedy podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( ve znění účinném před 1. 1. 2001 - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , které bylo usnesením občanskoprávního i obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 10. 2001 zařazeno do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo již uvedeno, že rozsudek Krajského soudu v Plzni, který žalovaný napadl dovoláním (a který obsahoval ve svém písemném vyhotovení správné poučení o dovolání), nabyl právní moci dne 6. 6. 2001. Konec jednoměsíční dovolací lhůty počítané podle připadl na den 6. 7. 2001 (svátek) a posledním dnem dovolací lhůty byl proto nejblíže následující pracovní den - pondělí 9. 7. 2001 ( věta druhá ). Dovolání ale bylo předáno k poštovní přepravě na adresu soudu prvního stupně až dne 6. 8. 2001 (tohoto dne bylo i datováno), tedy poté, kdy již dovolací lhůta podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 marně uplynula. Nejvyšší soud se tak nemohl zabývat důvodností dovolání žalovaného, ale musel je jako opožděné podle , odmítnout.

Dovolatel nese procesního zavinění na tom, že jeho dovolání bylo odmítnuto, žalobci však nevznikly v dovolacím řízení náklady, k jejichž náhradě by byl ve smyslu , a věty první (per analogiam) žalovaný povinen. Této procesní situaci odpovídá výrok, podle něhož na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2001

JUDr. Hana Müllerová , v.r.

předsedkyně senátu