Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 154/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba u všech výše uvedených obžalovaných do 31. 1. 2002.

Proti tomuto rozhodnutí podali včasnou stížnost obžalovaní B. a K. Obžalovaný K. stížnost blíže neodůvodnil, obžalovaný B. ve stížnosti namítá, že šetření v jeho věci trvalo dlouho, rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen. Oba obžalovaní navrhli, aby Nejvyšší soud jejich stížnostem vyhověl a napadené usnesení zrušil a propustil je z vazby na svobodu.

Obžalovaný A. L. obdržel napadené usnesení 18. 10. 2001, jeho obhájce 19. 10. 2001, třídenní lhůta pro podání stížnosti uplynula 22. 10. 2001 (§ 143 odst. 1 tr. ř.). Obžalovaný A. L. podal stížnost podle razítka věznice na obálce stížnosti 23. 10. 2001, tedy opožděně. Proto byla tato stížnost zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Z podnětu podaných stížností obžalovaných B. a K. přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. správnost výroků napadeného usnesení, týkajících se těchto obžalovaných, jakož i správnost řízení, jež jim předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. , byli obžalovaní M. B. a J. K. uznání vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za to byli odsouzeni M. B. a J. K. podle § 187 odst. 3 tr. zák. k trestům odnětí svobody, a to obžalovaný B. v trvání 8 a půl roku, obžalovaný K. v trvání 9-ti roků. K výkonu uloženého trestu odnětí svobody byl obžalovaný B. zařazen do věznice s ostrahou, obžalovaný K. do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek nenabyl právní moci a byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k odvolacímu řízení. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. , byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obžalovaný M. B. byl vzat do vazby na podkladě usnesení soudce Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. , z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Vazba započala dne 3. 8. 1999 zadržením obžalovaného. Obžalovaný J. K. byl týmž usnesením ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně vzat do vazby rovněž z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., se zápočtem vazby od 3. 8. 1999. V průběhu řízení byly důvody vazby u obou obžalovaných korigovány s tím, že u nich i nadále trvá důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Pokud jde o správnost výroků napadeného rozhodnutí týkajících se obžalovaných B. a K. a řízení, jež jim předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu soudu druhého stupně na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen včas, při zachování lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. S postupem tohoto soudu lze rovněž souhlasit, pokud se u obou obžalovaných zabýval nejdříve existencí důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., které jsou předpokladem pro možnost prodloužení vazby nad 2 roky. Rovněž i Nejvyšší soud má za to, že u obžalovaných B. a K. jsou dány skutečnosti, které odůvodňují obavu z možnosti útěku nebo skrývání se. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obžalovaným hrozí uložení vysokých trestů odnětí svobody a obava z jejich případného útěku nebo skrývání se je dostatečně reálná stejně jako při předchozím rozhodování o jejich vazbě. Existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obžalovaných způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění jim má právě vazba zabránit. Ostatně ani obžalovaní B. a K. nenamítají nic konkrétního proti trvání vazebních důvodů podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby učiněného usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu, sp. zn. , ze dne 22. 8. 2001. V této fázi řízení nebyly však Nejvyšším soudem shledány žádné průtahy v řízení. Po minulém prodloužení vazby rozhodl Vrchní soudu v Olomouci dne 24. 9. 2001 o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, dne 16. 10. 2001 bylo rozhodováno o prodloužení vazby a spis byl zaslán k rozhodnutí o stížnostech obžalovaných Nejvyššímu soudu.

S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaných na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení čelu trestního řízení. Vzhledem k charakteru a okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena, a následku, který měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obou obžalovaných je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaných.

Napadené rozhodnutí považuje Nejvyšší soud za správné i pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaných B. a K. prodloužil. Bylo zde důvodně zohledněno, že věc po tomto rozhodnutí bude vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Doba do 31. 1. 2002 je nezbytně nutná a zcela přiměřená tomuto požadavku.

Proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaných M. B. a J. K. jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány žádné nedostatky, které by vedly k jiným závěrům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. listopadu 2001

Předseda senátu:

JUDr. J. P á c a l