Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 112/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byla podle § 71 odst. 3 tr. řádu prodloužena vazba u všech výše uvedených obžalovaných do 31. 10. 2001.

Proti tomuto rozhodnutí podali včasnou stížnost obžalovaný B., K. a L.. Ve stížnostech poukazují především na průtahy v přípravném řízení, kdy se domnívají, že mělo být dříve ukončeno a dále na částečné průtahy i v řízení před soudem, na kterých nenesou vinu. Všichni obžalovaní jsou pak přesvědčeni, že v nich nejsou dány zákonné podmínky pro prodloužení trvání vazby a proto navrhli, aby Nejvyšší soud jejich stížnostem vyhověl, napadené usnesení zrušil a propustil je z vazby na svobodu. Z podnětu podaných stížností obžalovaných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001 byli obžalovaní M. M. a J. K. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., A. L. stejným trestným činem podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Za to byli odsouzeni M. B. a J. K. podle § 187 odst. 3 tr. zák. k trestům odnětí svobody, a to obžalovaný B. v trvání 8 a půl roku, obžalovaný K. v trvání 9-ti roků. K výkonu uloženého trestu odnětí svobody byl obžalovaný B. zařazen do věznice s ostrahou, obžalovaný K. do věznice se zvýšenou ostrahou. A. L. byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5-ti roků se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou a současně mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zákona uloženo ambulantní ochranné psychiatrické léčení. Dále bylo podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodnuto o zabrání věci. Tento rozsudek nenabyl právní moci a byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k odvolacímu řízení.

Obžalovaný M. B. byl vzat do vazby na podkladě usnesení soudce Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 1999, sp. zn. -15 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Vazba započala dne 3. 8. 1999 zadržením obžalovaného. Obžalovaný J. K. byl usnesením soudce Městského soudu v Brně ze stejného dne, týmž usnesením ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně vzat do vazby rovněž z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, se zápočtem vazby od 3. 8. 1999. Konečně i obžalovaný A. L. byl podobně jako uvedení spoluobžalovaní vzat do vazby z důvodů § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu a i u něho vazba započala dnem 3. 8. 1999. V průběhu řízení byly důvody vazby u všech obžalovaných korigovány s tím, že u nich i nadále trvá důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dvouletá vazební lhůta tedy u všech skončila dne 3. 8. 2001.

Pokud jde o správnost výroku napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu soudu prvního stupně na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen včas, při zachování lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. řádu. S postupem tohoto soudu lze rovněž souhlasit, pokud se u všech obžalovaných zabýval nejdříve existencí důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, které jsou předpokladem pro možnost prodloužení vazby nad 2 roky. Rovněž i Nejvyšší soud má zato, že u obžalovaných B., K. i L. jsou dány skutečnosti, které odůvodňují obavu z možnosti útěku nebo skrývání se. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obžalovaným byly již byť nepravomocně uloženy vysoké tresty odnětí svobody, podezření ze spáchání závažného úmyslného trestného činu, tak nebylo vyvráceno a obava z jejich případného útěku nebo skrývání se je dostatečně reálná. K námitkám obžalovaných je třeba uvést, že existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obžalovaných způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění jim má právě vazba zabránit.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, jestli vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby obžalovaných B., K. a L. vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu. Pokud jejich trestní stíhání nebylo skončeno v rámci vazební doby dvou let, stalo se tak podle zjištění Nejvyššího soudu z důvodů, které nemohou mít povahu neodůvodněných průtahů. Aniž by Nejvyšší soud předjímal celkové hodnocení správnosti dosavadního průběhu řízení ještě před jeho pravomocným skončením, pro účely rozhodnutí o prodloužení vazby lze konstatovat, že v postupu soudu prvního stupně ani v přípravném řízení se nevyskytly takové nedostatky, které by mohly mít negativní vliv na délku vazby. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že jde o věc důkazně poměrně složitou a je i v zájmu obžalovaných, aby byla dostatečně objasněna ze všech hledisek potřebných pro spravedlivé rozhodnutí, včetně posouzení jejich obhajoby. Navíc délka řízení byla ovlivněna nepřítomností svědků v jednotlivých termínech hlavního líčení, které vzhledem k tomu muselo probíhat v několika dnech i složitostí dokazování a jeho doplnění. Z toho je zřejmé, že řízení nebylo možno ve stanovené době skončit z objektivních důvodů, které je třeba ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu považovat za závazné.

S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaných na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Vzhledem k charakteru a okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena, a následku, který měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obviněných je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného řinu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaných.

Napadené rozhodnutí považuje Nejvyšší soud za správné, i pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaných B., K. a L. prodloužil. Bylo zde důvodně zohledněno, že věc po tomto rozhodnutí bude vrácena vrchnímu soudu k přípravě a provedení odvolacího řízení. Doba do 31. 10. 2001 je skutečně nezbytně nutná a zcela přiměřená tomuto požadavku.

Proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaných M. B., J. K. a Al. L. jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány žádné nedostatky, které by vedly k jiným závěrům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. srpna 2001

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych