Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 69/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání dovolatelů se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Nejvyššího soudu z 28.1.1998, , byly zrušeny rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové z 24.11.1994, sp.zn. , a Okresního soudu v Náchodě z 26.4.1993, čj. -68, a věc byla vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Náchodě.

V odůvodnění svého rozsudku vytýkal dovolací soud, že v tomto řízení o žalobě původního žalobce J. D., podané u soudu 23.12.1991, nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto podle ustanovení § 92 odst. 1 o přístupu dalšího účastníka do řízení; dovolací soud měl za to, že tato vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V dalším průběhu řízení vynesl Okresní soud v Náchodě rozsudek z 29.6.1998, čj. -131, jímž uložil žalovaným J. J. a E. J. povinnost uzavřít se žalobcem J. D. (synem původního žalobce J. D., který v průběhu tohoto řízení zemřel) dohodu o vydání žalobcem uváděných nemovitostí. Tento rozsudek byl však zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 31.1.2000, sp.zn. , a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že text dohody o vydání věcí, jež měla být žalovanými se žalobcem uzavřena, nebyl zahrnut do výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Okresní soud v Náchodě pak rozhodl rozsudkem z 30.3.2000, čj. -151, že žalovaní J. J. a E. J. jsou povinni uzavřít se žalobcem J. D. dohodu o vydání domu čp. 310 s pozemky parc. č. 791, parc. č. 578/2 a parc. č. 1137 v B. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 4.625,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit na účet Okresního soudu v Náchodě 484,- Kč.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobce je oprávněnou osobou podle ustanovení a ustanovení téhož zákona, když žalobcem požadované nemovitosti přešly z jeho otce na stát na základě výroku rozsudku trestního soudu o propadnutí majetku (zrušeného později podle , o soudní rehabilitaci). Žalované považoval soud prvního stupně za povinné osoby podle ustanovení a , protože jsou osobami blízkými osobám, jež uvedené státu propadlé nemovitosti koupily v roce 1961 od státu, přičemž došlo u těchto kupujících k protiprávnímu zvýhodnění, protože nemovitost koupili za kupní cenu, která představovala pouze třetinu ceny odpovídající tehdejším cenovým předpisům, a také uskutečněný převod těchto nemovitostí probíhal v rozporu s tehdejší užívanou směrnicí pro prodej a dlouhodobý pronájem rodinných domků z 30.7.1957 (podle níž měly být sporné nemovitosti prodány přednostně dosavadním nájemníkům, tj. v daném případě A. D., matce žalobce, a H. D., sestře žalobce). Proto bylo žalobě žalobce soudem prvního stupně vyhověno. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanoveními a .

O odvolání žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 27.9.2000, sp.zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení odvolacího 1.075,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Návrh žalovaných na připuštění dovolání byl výrokem rozsudku odvolacího soudu zamítnut.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně byl shledán správným.

V odvolacím řízení zůstalo sporným, zda při převodu vlastnického práva ze státu na rodiče žalovaného J. J. došlo k protiprávnímu zvýhodnění kupujících a zda šlo o nabytí vlastnictví v rozporu s tehdy platnými právními předpisy ( ). I odvolací soud byl toho názoru, že v daném případě kupní cena za nemovitosti, která byla zaplacena při jejich koupi od státu v roce 1961 kupujícími E. J. a V. J., neodpovídala zjištěné ceně nemovitostí podle tehdy platných cenových předpisů, takže došlo ke zvýhodnění uvedených kupujících. Také postup při prodeji nemovitostí tu odporoval tehdy uplatňované směrnici pro prodej domů a pozemků z národního majetku fyzickým osobám, když zejména bylo opomenuto umožnění koupě osobám, které v domě čp. 310 v B. bydlely; odchýlení se od této zásady nebylo možné spatřovat v tom, že v domku bydleli příslušníci rodiny původního vlastníka J. D., jehož majetek propadl státu rozsudkem vyneseným v trestním řízení soudním pro tehdy trestný čin opuštění republiky. Z těchto důvodů tedy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení .

Výrok o nákladech odvolacího řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními a .

K vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozsudku neshledal odvolací soud důvody podle ustanovení .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalované v řízení zastupoval, dne 6.11.2000 (kdy také tento rozsudek nabyl právní moci). Dovolání ze strany žalovaných bylo podáno u Okresního soudu v Náchodě dne 30.11.2000, tedy ve lhůtě stanovené v (ve znění před novelizací ).

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že jejich dovolání je přípustné podle ustanovení a že je také důvodné ve smyslu ustanovení a písm. d/ .

Dovolatelé měli za to, že je nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou podle ustanovení a že k odnětí nemovitostí tu došlo způsobem, který zakládá nárok na jejich odškodnění, že však nelze nárok žalobce uplatňovat proti žalovaným, kteří nejsou osobami povinnými podle ustanovení , protože vůči nim, ani vůči jejich právním předchůdcům nebyl prokázán „subjektivní prvek zvýhodnění\". V celém řízení nebylo zjištěno a doloženo, podle názoru dovolatelů, že by kupující E. J. a V. J. konkrétním způsobem (např. svým postavením, působením a vlivem) se přičinili o to, že právě oni byli vybráni jako nejvýhodnější uchazeči o koupi nemovitostí, uváděných v žalobě žalobce. Žalovaní sami pak nebyli původními osobami povinnými; nemovitosti koupili od osob, které je nabyly od státu, a tato skutečnost měla být při rozhodování soudů v této právní věci posouzena tak, že tu nejde o povinné osoby koupí údajně zvýhodněné.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Přípustnost dovolání tu bylo třeba posoudit podle ustanovení (ve znění před novelizací ), podle něhož nevyhověl-li dovolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání podané tímto účastníkem řízení přípustné, jestliže dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání tu nebyla dána podle ustanovení (ve znění před novelizací ), když tu nešlo o rozsudek odvolacího soudu, jímž by byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ani nešlo o rozsudek soudu prvního stupně, jímž by bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu; předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně (z 26.4.1993) tu nebylo zrušeno odvolacím soudem, jak to bylo výslovně stanoveno ustanovením (v již citovaném znění).

Pokud šlo o posouzení toho, zda rozsudek odvolacího soudu tu má či nemá po právní stránce zásadní význam, vycházel dovolací soud z toho, co bylo k výkladu ustanovení (ve znění před novelizací ) uvedeno v usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.1995, , uveřejněném pod č. 19 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR: „Za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodnutí soudů v obdobných případech\".

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vysvětleno (na str. 118 /252/), že za převod věci podle ustanovení je nutno považovat všechny druhy převodů jen s výjimkami nabytí věci na základě vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní společného jmění manželů) a samozřejmě tu nejde o přechod na základě dědění.

Osobami blízkými, na něž věc byla povinnými osobami převedena, jsou ve smyslu ustanovení příbuzní v řadě přímé, manžel, sourozenci a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném (srov. k tomu např. č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 50 /128/).

Z ustanovení nelze z jeho slovního znění, obsahu a účelu dovozovat, že by v něm uváděný rozpor s tehdy platnými právními předpisy nebo rovněž uváděné protiprávní zvýhodnění byly spjaty s nějakým subjektivním prvkem na straně povinných osob nebo osob jim blízkých co do zaviněného (nedbalostního či úmyslného) protiprávního úkonu třetích osob; nelze tedy přisvědčit právnímu názoru, že je tu rozhodné, zda vůbec a jakým způsobem se nabyvatel podílel na převodu věcí, např. za cenu neodpovídající cenovému předpisu nebo předpisu, který stanovil pro prodávající orgány či organizace zásady (pravidla) objektivního výběru mezi uchazeči o prodávanou nemovitost. K opačnému závěru nedošel v žádném nálezu či usnesení Ústavní soud ČR a ani k takovému závěru se nedošlo ani v uveřejněných rozhodnutích a stanoviskách Nejvyššího soudu i ostatních obecných soudů.

Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že by tu rozsudek odvolacího soudu, napadený dovoláním dovolatelů, byl rozhodnutím, jež by se odchylovalo od ustálené judikatury nebo by přinášelo judikaturu novou (srov. k tomu již shora citované usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.1995, ).

Nebyla tu tedy dána přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení (ve znění před novelizací ).

Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení a (v již citovaném znění), jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 9. října 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu