Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 899/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud usnesením ze dne 4. září 2000, č. j. -84, určil odhadní cenu nemovitostí specifikovaných ve výroku usnesení částkou 720.000,- Kč. Krajský soud shora označeným usnesením rozhodnutí okresního soud změnil tak, že tuto cenu určil částkou 776.700,- Kč, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení; návrhu povinných na připuštění dovolání - s odůvodněním, že neřešil otázku po právní stránce zásadního významu - krajský soud nevyhověl.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli povinní včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozují jednak z ustanovení 239 odst. 2 a dále z toho, že jim byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle názoru dovolatelů soudy nesplnily svou „doručovací povinnost\" (tím, že znalecký posudek dosud nedoručily jejich právnímu zástupci, který tak stále nemůže dostatečně posoudit, jaké postupy soudní znalkyně zvolila při stanovení ceny nemovitostí), takže zde jsou „..důvodné obavy, že cena v…posudku byla ovlivněna a nepřiměřeně snížena s cílem zajistit co nejnižší vyvolávací cenu.\" Otázku zásadního právního významu ve smyslu spatřují - poukazujíce na odvolání ze dne 6. listopadu 2000 - v nesprávném (byť v souladu s dosavadní judikaturou řešeném) posouzení jejich pasivní věcné legitimace.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 4. září 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „\").

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení - e) a g) namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud nejprve námitkou, že oprávněné byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ustanovení ).

Touto zmatečností však řízení netrpí. Spatřují-li totiž dovolatelé odnětí množnosti jednat před soudem ve skutečnosti, že soudy obou stupňů jejich právnímu zástupci nedoručily znalecký posudek, nelze jejich argumentaci přisvědčit již proto, že při opatření odhadu podle (byť k němu soud ustanoví znalce) nejde o znalecký posudek ve smyslu důkazního prostředku podle , nýbrž pouze o úkon v rámci vykonávacího řízení vedoucí k provedení dražby (zákon výslovně uvádí, že soud pouze „opatří odhad\"); ostatně ani nepředepisuje, aby osobám uvedeným v ustanovení byl doručen samotný odhad, nýbrž - jak to výslovně stanoví v - toliko rozhodnutí, jímž odhadní cenu (podle výsledku odhadu) určí; teprve proti tomuto rozhodnutí je pak přípustný opravný prostředek - odvolání. Rozhodnutí o určení ceny bylo - dne 6. listopadu 2000 - doručeno zástupci povinných; ten byl 25. července 2000 o ohledání nemovitostí, provedeném dne 22. srpna 2000 (při němž již ovšem nebyl odhad z 28. dubna 2000 /nikoli tedy 1999, jak nesprávně uvádějí v odvolání, na něž pak odkazují v dovolání, povinní, vycházející patrně z chybně uvedeného data na první straně odhadu, viz č. l. 35/ nikterak měněn ani doplňován) řádně uvědoměn..

Dovolání není přípustné ani podle , jelikož napadené rozhodnutí - svou povahou - není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím (rozhodnutí odvolacího soudu - jestliže k odvolání povinných stanovilo odhadní cenu nemovitostí částkou vyšší než rozhodnutí soudu prvního stupně - totiž nekonstituuje ani nedeklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků ve srovnání s tímto rozhodnutím rozdílně); podřadit je nelze ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.

Použitelnost ustanovení není dána již proto, že rozhodnutí o určení odhadní ceny není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama\" srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88).

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho věcnými argumenty včetně námitek „nepřiměřeného snížení ceny nemovitostí\" a nedostatku „pasívní legitimace\" - bez jednání ( věta první ) - podle ustanovení věty první, odst. 5 části věty za středníkem a usnesením odmítl.

Povinní z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v.r.

předseda senátu