Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 201/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1954, sp. zn. , byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců a ke ztrátě čestných práv občanských a práv uvedených v cit. tr. zák. na dobu tří let. Uvedeného deliktu se obviněný dopustil podle rozsudečného výroku tím, že dne 25. srpna 1954 po nástupu 21denního cvičení si odmítl obléci vojenský stejnokroj, převzít zbraň a konat vojenské cvičení s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Odsuzující rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tedy 14. 9. 1954.

Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. , byl shora citovaný rozsudek podle zrušen ve výroku o trestu a zároveň byla zrušena všechna další rozhodnutí na tuto zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 1. 1992.

Usnesením téhož soudu ze dne 27. 2. 1992, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že obviněný J. B. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960 a trestní stíhání obviněného pro shora uvedený skutek bylo zastaveno. Tehdejší obhájce obviněného J. B. však prohlásil, že trvá na projednání věci, trestní řízení pokračovalo a dne 31. 3. 1992 rozhodl bývalý Vojenský obvodový soud v Brně rozsudkem pod sp. zn. tak, že obviněnému J. B. při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1954, sp. zn. , podle § 227 tr. řádu neuložil trest. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 4. 1992.

Ministr spravedlnosti České republiky podal proti pravomocnému rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 31. 3. 1992, sp. zn. , u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona s tím, že citovaným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 6 zák. č. 141/1961 Sb., a , odst. 2 , o soudní rehabilitaci (ve znění pozdějších předpisů) v neprospěch obviněného J. B.

V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti především zdůraznil, že trestný čin, kterým byl obviněný J. B. uznán vinným, byl spatřován v tom, že po nástupu na vojenské cvičení odmítl si obléci vojenský stejnokroj, převzít zbraň a konat vojenské cvičení s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení, neboť po výkonu vojenské prezenční služby se stal svědkem Jehovovým. Přes opakované přesvědčování nadřízenými a přes poučení o případných trestních následcích tohoto postoje, obviněný na svém stanovisku setrval, uvedená obhajoba obviněného J. B. však byla v odsuzujícím rozsudku hodnocena pouze jako vysvětlení pohnutek jeho jednání, nikoliv však jako skutečnost, která by ho mohla zbavit viny.

Z uvedeného podle ministra spravedlnosti jednoznačně vyplynulo, že důvodem odmítnutí vojenské služby bylo náboženské přesvědčení obviněného J. B. a na jeho jednání se proto vztahuje , odst. 2 , o soudní rehabilitaci. V této souvislosti stěžovatel poukázal i na stanovisko Ústavního soudu České republiky, vyjádřené v nálezu ze dne 12. 3. 2001, č. j. ÚS 187/2000, podle něhož nelze v takových případech rehabilitaci zužovat na výrok o trestu a ponechat bez povšimnutí výrok o vině. Soud proto pochybil, jestliže v rehabilitačním řízení ponechal výrok o vině nezměněn.

Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že stížností napadeným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 31. 3. 1992, sp. zn. , byl v neprospěch obviněného J. B. porušen zákon ve shora citovaných ustanoveních, aby Nejvyšší soud tento rozsudek včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle ustanovení § 270 odst. 1, event. § 271 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost a odůvodněnost výroku napadeného pravomocného rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně, jakož i správnost postupu řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo. Shledal však, že stížnost pro porušení zákona, podaná ve prospěch obviněného J. B. ministrem spravedlnosti České republiky, není důvodná, neboť k porušení zákona nedošlo v přezkoumávaném řízení ani ve směrech stěžovatelem vytýkaných, ani v ohledu jiném. Zákon přitom nebyl porušen ani v neprospěch obviněného, ale ani v jeho prospěch.

Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl napadeným rozsudkem o tom, že se obviněnému J. B. za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. neukládá s odkazem na ustanovení tr. řádu trest za následujícího stavu trestního řízení:

a) obviněný J. B. byl shora citovaným trestným činem pravomocně uznán vinným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1954, sp. zn. ,

b) tento rozsudek byl v rehabilitačním řízení, které proběhlo podle , o soudní rehabilitaci, podle cit. zák. zrušen pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. , toliko ve výroku o trestu,

c) trestní stíhání obviněného J. B. bylo usnesením téhož soudu ze dne 27. 2. 1992, sp. zn. , podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu zastaveno s ohledem na rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 9. 5. 1960,

d) obviněný J. B. prostřednictvím svého ustanoveného obhájce výslovně prohlásil, že na projednání věci trvá.

Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně tudíž rozhodoval napadeným rozsudkem, tj. rozsudkem ze dne 31. 3. 1992, sp. zn. , za situace, kdy o vině obviněného J. B. trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle bylo pravomocně rozhodnuto, neboť ve výroku o vině tímto trestným činem nebyl v rehabilitačním řízení zrušen původní odsuzující rozsudek, konkrétně rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1954, sp. zn. . Tento rozsudek byl zrušen výhradně ve výroku o trestu, což mělo kromě jiného za následek, že výrok o vině zůstal citovaným rehabilitačním rozhodnutím nedotčen.

Další trestní stíhání obviněného J. B., které pokračovalo po právní moci rehabilitačního usnesení, bylo vedeno pouze jako řízení o uložení trestu, a pokud bylo toto trestní řízení zastaveno z důvodu účasti obviněného J. B. na amnestii prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960, nedotklo se toto zastavení řízení nijak výroku o vině. Tím, že obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce prohlásil, že na projednání věci trvá, vznikl procesní stav, kdy se v trestním stíhání obviněného dále pokračovalo, ale pouze jako řízení o uložení trestu, protože pravomocný výrok o vině nadále existoval. Adekvátním výsledkem tohoto řízení byl potom výrok, že se obviněnému Josefu Barákovi trest neukládá, učiněný stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem s odkazem na ustanovení § 227 tr. řádu.

Veškeré námitky, které ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona směřoval proti výroku o vině, se tudíž nutně míjejí cílem, pokud byla stížnost pro porušení zákona výslovně podána proti rozsudku, jímž bylo rozhodováno pouze o uložení trestu, a nenapadla rozsudek, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o vině.

Pokud hodlal stěžovatel dosáhnout podáním mimořádného opravného prostředku přezkumu a následného zrušení výroku o vině, měl stížnost pro porušení zákona podat proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1954, sp. zn. , resp. proti té jeho části, která dosavadními kasačními rozhodnutími nebyla dotčena a je tudíž dosud v právní moci.

Pokud ovšem ministr spravedlnosti současně argumentuje tím, že se , o soudní rehabilitaci, vztahoval i na vzpomínaný výrok o vině a umožňoval jeho přezkum a případné zrušení, měl stížnost pro porušení zákona popřípadě podat proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. , jímž bylo v rehabilitačním řízení pravomocně rozhodnuto jen o zrušení výroku o trestu z původního odsuzujícího rozsudku, a nikoliv též výroku o vině, byť to zákonná úprava umožňovala.

Z podnětu stížnosti pro porušení zákona, která byla ministrem spravedlnosti podána proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 31. 3. 1992, sp. zn. , jímž bylo rozhodováno jen o uložení, resp. neuložení trestu a nikoliv též o vině obviněného J. B., Nejvyšší soud České republiky nemohl přezkoumávat správnost výroku o vině v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1954, sp. zn. , ani správnost výroku, který v rehabilitačním řízení vynesl bývalý Vojenský obvodový soud v Brně svým usnesením ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. , a kterým zůstal výrok o vině nedotčen.

Shora uvedená rozhodnutí přitom nemohl Nejvyšší soud přezkoumávat ani jako rozhodnutí předcházející rozsudku napadenému stížností pro porušení zákona, neboť v přezkoumávané trestní věci obviněného J. B. bylo takovým řízením v duchu ustanovení § 267 odst. 1 tr. řádu pouze řízení konané poté, co obviněný v reakci na usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 27. 2. 1992, sp. zn. , svým podáním ze dne 12. 3. 1992 prohlásil, že na projednání věci trvá.

Samotným napadeným rozsudkem zákon ve vytýkaných ustanoveních porušen nebyl a ani porušen být nemohl, neboť soud toliko adekvátně ukončil řízení o uložení trestu aplikací ustanovení § 227 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky tudíž z důvodů shora rozvedených neshledal v přezkoumávané trestní věci porušení zákona a stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B., proto podle § 268 odst. 1 tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle § 266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 25. září 2001

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k