Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1127/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J., spotřebního družstva v T., zastoupené advokátkou, proti žalované obci Ch. P., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 2000, č. j. -32, ve znění opravného usnesení z 16. května 2001, č. j. -61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením z 5. 9. 2000, č. j. -32, ve znění opravného usnesení z 16. 5. 2001, č. j. , potvrdil usnesení Okresního soudu v Tachově z 19. 4. 2000, č. j. -15, ve znění opravného usnesení 25. 5. 2001, č. j. -62, kterým bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení odvolacího.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že projednání žaloby, kterou se žalobkyně domáhá určení, že \"je vlastnicí nemovitosti čp. 368 na st. p. č. 496 v k. ú. a obci Ch. P., zapsané listu vlastnictví u KÚ v T\", brání překážka věci rozsouzené ve smyslu - , ve znění před novelou provedenou (dále jen \"OSŘ\"). Ta je dána, jestliže se řízení týká týchž osob a jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. O téže věci na základě žaloby, podané žalobkyní vůči žalované, bylo již rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně z 15. 11. 1996, č. j. -33, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu z 27. 10. 1997, č. j. -77, který nabyl právní moci 19. 12. 1977. Soud prvního stupně proto správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle zastavil.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání. Namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu . Zároveň bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle článků 36 a 38 d, čímž je řízení postiženo vadou podle . To dovozuje z toho, že v řízení vedeném pod sp. zn. soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není vlastnicí předmětné nemovitosti s odůvodněním, že mezi účastnicemi nedošlo k uzavření smlouvy o jejím převodu. Otázkou jiného způsobu nabytí vlastnického práva k nemovitosti žalobkyní, a to vydržením, se soud prvního stupně nezabýval, ani k němu neučinil skutková zjištění. Odvolací soud rovněž žádná skutková zjištění pro posouzení nabytí vlastnictví vydržením neučinil, ale jen \"mimochodem a navíc konstatoval, že žalobkyně nemohla vlastnictví nabýt ani vydržením, když teprve novela ObčZ ( ) provedená se vrátila k obvyklému pojetí vydržení, ale na omezení subjektů způsobilých nabývat vlastnictví vydržením a způsobilých předmětů vydržení za dobu od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991 v přechodných ustanoveních nic nezměnila\". Žalobkyně namítá, že v tomto dalším řízení opírá žalobu o jiné skutečnosti, a to \"týkající se vlastnického práva podle ObčZ a novou judikaturu Nejvyššího soudu k předmětné problematice, jak ji vyjádřil v rozsudku z 25. 1. 1999 sp. zn. " Žalobkyně navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná uvedla, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné a žalobkyni nebyla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle bodu 17 hlavy první části dvanácté , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Tak je tomu i v daném případě, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno 5. září 2000. Dovolací soud tedy provedl řízení o dovolání podle ve znění před novelou provedenou

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným.

V dané věci žalobkyně namítá vadu podle , která je dána, jestliže nesprávným postupem soudu byla účastníkovi odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku v řízení realizaci procesních práv, která mu dává. O vadu, která je z hlediska významná, se přitom jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se projevil v průběhu řízení, a nikoli také při rozhodování. Rozhodne-li soud nesprávně, případné vady při samotném rozhodování mohou být v dovolacím řízení přezkoumány jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle nebo .

Jestliže žalobkyně vytýká odvolacímu soudu nesprávné posouzení překážky věci rozsouzené, tedy aplikaci , nejde o nesprávný postup soudu podle , ale žalobkyně namítá nesprávnost rozhodnutí. Podle obsahu ( ) tak uplatňuje dovolací důvod podle , tj. nesprávné právní posouzení věci.

V řízení tak nedošlo k vadě řízení podle . Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k jiným vadám uvedeným v .

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené nevyplývá ani z (mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není uvedeno) a z už jen proto, že nejde o usnesení ve věci samé.

Dovolání bylo proto jako nepřípustné odmítnuto [ , odst. písm. c) ], aniž se dovolací soud mohl zabývat dovolacím důvodem podle .

Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná a podle , , a jí proto přísluší náhrada nákladů řízení, které jí vznikly. Ty jsou dány odměnou advokáta za vyjádření k dovolání 500 Kč a paušální náhradou hotových výdajů 75 Kč [Část dvanáctá, Hlava 1 odst. 10 a , odst. l, a před změnou provedenou ].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2001

JUDr. Marie R e z k o v á

předsedkyně senátu