Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 121/2001

121/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. a v řízení, jež mu předcházelo,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních , 6, tr. ř. v tehdy platném znění a v , 2, o soudní rehabilitaci, ve znění v neprospěch obviněného J. Č.

Toto usnesení se z r u š u j e .

Zrušuje se též rozsudek Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 15. 6. 1991, č. j. -23, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný J. Č. byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP - 47 ze dne 15. 12. 1953, sp. zn. T-97/53, uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950, když podle výroku rozsudku „dne 30. 10. 1953 u svého útvaru v B. po nástupu vojenské základní služby tuto odmítl konati a odvolával se při tom na svoje náboženské přesvědčení“. Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a ke ztrátě čestných práv občanských uvedených v § 44 odst. 2 citovaného tr. zák. na tři roky. Rozsudek nebyl napaden odvoláním a stal se pravomocným dnem vyhlášení.

Dne 12. 12. 1990 požádal obviněný o rehabilitaci podle , o které bylo rozhodnuto usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. , ve veřejném zasedání tak, že se shora citovaný rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně se podle o soudní rehabilitaci, zrušuje ve výroku o trestu a současně byla podle cit. zák. zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 4. 6. 1991.

Při rozhodování o trestu v následném hlavním líčení, které bylo konáno dne 15. 7. 1991, byl obviněnému rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 7. 1991, sp. zn. , při nezměněném výroku o vině z původního rozsudku ze dne 15. 12. 1953, uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Rovněž tento rozsudek nabyl právní moci.

Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. , u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve prospěch obviněného J. Č. stížnost pro porušení zákona.

V tomto svém mimořádném opravném prostředku stěžovatel především namítl, že Vojenský obvodový soud v Brně důsledně nepostupoval v souladu s účelem o soudní rehabilitaci, jenž je vymezen v ustanovení tohoto zákona. V uvedené souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , podle něhož je třeba postup soudů v rehabilitačních věcech hodnotit podle , 4 a 6 o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Stěžovatel dále namítl, že s přihlédnutím k názoru Ústavního soudu nelze rehabilitaci zužovat na výrok o trestu a ponechat bez povšimnutí výrok o vině. Ve shodě s citovaným nálezem vyslovil stěžovatel přesvědčení, že rehabilitováni by měli být především ti, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni a odsouzeni, že se chovali podle svého svědomí, projevovali svobodně své názory a přesvědčení a hájili tak svá základní práva a svobody. Z uvedených důvodů napadenému usnesení vytkl, že nebylo založeno na řádně zjištěném skutkovém stavu, když soud v rehabilitačním řízení důsledně nepostupoval podle tr. ř. v tehdy platném znění, dle něhož bylo povinností orgánů činných v trestním řízení hodnotit důkazy podle svého přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V důsledku tohoto vadného postupu pak ponechal nedotčen výrok o vině trestným činem podle tr. zák. z r. 1950.

Z výše uvedených proto důvodů ministr spravedlnosti v petitu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že předmětným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně byl v neprospěch obviněného J. Č. porušen zákon v ustanovení tr. ř. v tehdy platném znění ve vztahu k tr. zák. z r. 1950 a v ustanovení o soudní rehabilitaci. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. toto usnesení zrušil, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a poté dále postupoval podle tr. ř.

Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Obviněný J. Č. ve svém návrhu na soudní rehabilitaci uvedl, že trest, který mu byl v původním řízení v r. 1953 uložen za odmítnutí vojenské služby z náboženských důvodů, byl v rozporu s „mezinárodní dohodou o lidských právech a omezování náboženských svobod“. Domáhal se proto, aby byl v uvedeném směru rehabilitován.

Vojenský obvodový soud v Brně konal z podnětu výše uvedeného návrhu přezkumné řízení podle oddílu třetího o soudní rehabilitaci, ze znění (dále jen reh. zák.). Z ustanovení , 2 a reh. zák. lze dovodit, že v rámci rehabilitačního přezkumu nebyl vázán petitem návrhu, na jehož základě bylo řízení konáno. V souladu s účelem výše uvedeného zákona, který je obsažen v ustanovení , 2 , bylo povinností soudu především zjišťovat, zda jsou splněny podmínky pro zrušení odsuzujícího soudního rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné. Soud byl přitom povinnen vzít v úvahu, že činy které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem, kterému odporovalo také jejich stíhání a trestání.

K objasnění shora uvedených otázek bylo nejprve podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v tehdy platném znění třeba učinit příslušná skutková zjištění a při posuzování právních otázek z nich vycházet. Z odůvodnění napadeného usnesení přitom vyplývá, že Vojenský obvodový soud v Brně se ztotožnil se skutkovými a právními závěry učiněnými v původním rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně z r. 1953 a za nepřiměřeně přísný považoval toliko výrok o nepodmíněném trestu odnětí svobody. Z napadeného rozhodnutí není současně zřejmé, jak se soud vypořádal s námitkami uplatněnými obviněným J. Č. v návrhu na rehabilitační řízení a jak tyto námitky posoudil z hlediska účelu a podmínek soudní rehabilitace vyjádřených v ustanovení § 1 odst. 1, 2 reh. zák. V tomto směru je však napadené usnesení nepřezkoumatelné, když jeho odůvodnění neobsahuje náležitosti stanovené v § 134 odst. 2 tr. ř. v tehdy platném znění.

Pokud vojenský obvodový soud v Brně ve svém rozhodnutí uvedl, že považuje skutková zjištění z původního rozsudku za správná, je nutno konstatovat, že správnost tohoto závěřu vzbuzuje důvodné pochybnosti. V rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1953, sp. zn. T-97/53, je uvedeno, že obhajoba obviněného, že nemůže konat vojenskou službu z náboženských důvodů, jej nemůže zbavit viny, neboť každému občanu státu je sice u zaručena svoboda jeho náboženského vyznání, což ale nesmí být důvodem k odepírání občanských povinností, zejména důvodem k odepření konání vojenské služby. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí přitom nevyplývá, zda se soud též zabýval otázkou alternativy vůči konání vojenské služby, jež nemusela nutně mít podobu upravenou zákonem (později např. Sdělení Ministerstva národní obrany a Ministerstva průmyslu o úpravě povolání horníků uhelných dolů k výkonu k základní /náhradní/ vojenské služby z r. 1958). Z rozsudku je dále patrno, že pozornost nebyla věnována ani otázkám trestní odpovědnosti obviněného, jenž byl ke svému jednání motivován imperativy silné náboženské víry. Nejvyššímu soudu je z jeho judikatorní činnosti známo, že v jiných věcech projednávaných v té době před vojenskými soudy byly opatřovány znalecké posudky, z nichž bylo zjistitelné, že mimořádně silné náboženské přesvědčení může mít zásadní vliv na rozpoznávací a určovací složku jednání osoby obviněné z výše uvedeného vojenského deliktu (tak judikoval např. Nižší vojenský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 24. 7. 1951, sp. zn. , ve věci obviněného K. W.). Objasnění posledně uvedených skutečností mohlo přitom mít zásadní vliv nejen vzhledem k obsahu ustanovení tr. zák. z r. 1950, ale též z hlediska ustanovení cit. zák. o společenské nebezpečnosti (materiální znak trestného činu), přičemž již v tehdejší době platilo, že otázku stupně nebezpečnosti činu pro společnost bylo nutno posuzovat se zřetelem ke všem okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a poněvadž čin nelze oddělit od pachatele, bylo nutno nebezpečnost jednání posuzovat i ve vztahu k osobě obviněného. Žádná z výše uvedených významných otázek však v tomto původním řízení objasněna nebyla.

Podle § 14 odst. 1 písm. a) reh. zák. je důvodem pro zrušení přezkoumávaného rozhodnutí mj. to, je-li shledáno, že takové rozhodnutí bylo vydáno na podkladě nesprávných zjištění. Jestliže za shora popsaného stavu Vojenský obvodový soud v Brně shledal podmínky pro zrušení původního rozsudku podle § 14 odst. 1 písm. f) reh. zák. pouze ve výroku o trestu a omezil se jen na zrušení této části přezkoumávaného rozhodnutí, je vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejícím odstavci zřejmé, že svoji přezkumnou povinnost dostatečně nesplnil. V dalším řízení, které bylo podle § 15 reh. zák. konáno na podkladě původní obžaloby, již nebylo možno výše uvedené nedostatky napravit, neboť pravomocný výrok o vině z původního rozsudku zůstal v přezkumném řízení nezměněn.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud považoval stížnost pro porušení zákona za opodstatněnou, a proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným usnesením Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. , a v řízení mu předcházejícím byl v neprospěch obviněného J. Č. porušen zákon v ustanoveních , 6 tr. ř. v tehdy platném znění a v ustanoveních , 2 a o soudní rehabilitaci, ve znění

K tomu je třeba poznamenat, že se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami uplatněnými ve stížnosti pro porušení zákona, pokud bylo argumentováno tím, že postup soudů v rehabilitačních věcech je třeba hodnotit podle ustanovení , 4 a 6 o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení se v rámci podaného mimořádného opravného prostředku zásadně posuzuje podle právního stavu existujícího v době konání řízení a vydání předmětného rozhodnutí (ex tunc), tzn., že Vojenskému obvodovému soudu v Brně nelze vytýkat, že nevzal v době svého rozhodování v r. 1991 v úvahu zákon, jenž nabyl účinnosti 1. 8. 1993.

V důsledku vysloveného porušení zákona pak Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil a zrušil rovněž rozsudek téhož soudu ze dne 15. 6. 1991, č. j. -23, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud nemohl v daném případě dále postupovat podle § 271 odst. 1 tr. ř. a sám ve věci rozhodnout, neboť v napadeném rozhodnutí nebyl správně zjištěn skutkový stav a Nejvyšší soud by proto musel nahrazovat činnost příslušného soudu I. stupně v řízení podle oddílu třetího a čtvrtého zákona o soudní rehabilitaci. Takový postup by byl nejen v rozporu s ustanovením § 271 odst. 1 tr. ř., ale i s účelem řízení o mimořádném opravném prostředku - stížnosti pro porušení zákona.

Za tohoto stavu rozhodl Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. tak, že věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně, jehož příslušnost ke konání přezkumného řízení je založena ustanovením § 7 reh. zák.

Bude zapotřebí, aby se tento soud v novém řízení danou věcí znovu zabýval ve všech shora naznačených směrech a zjistil tak řádně skutkový stav v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí v předmětném rehabilitačním řízení. Pokud jde o budoucí právní posouzení věci je závěrem nezbytné poznamenat, že problematikou odepření vojenské služby z důvodu náboženského přesvědčení se již zabýval Ústavní soud České republiky a danou otázku řeší ve svém nálezu, sp. zn. II. ÚS 285/97.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 7 tr. ř.).

V Brně dne 21. srpna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler