Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2682/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 6. 2000, č.j. , - 166 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 1999, č. j. - 111 ve znění opravného usnesení ze dne 18. 11. 1999, č.j -127 ve věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení. Rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh žalobkyně na připuštění dovolání proti svému rozsudku.

Podle odvolacího soudu uplatnila žalobkyně v souladu s tvrzeními žaloby podané dne 30. 1. 1997 nárok na uzavření dohody o vydání nemovitosti ve smyslu , ve znění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 4. 12. 1996 zveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 2/1997, jímž s účinností od 15. 1. 1997 bylo zrušeno ustanovení v části uvedené za poslední větnou čárkou znějící „do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona„. Žalobkyně podle znění žaloby výslovně tvrdila své postavení osoby oprávněné ve smyslu citovaného zákona a požadovala uzavření dohody o vydání nemovitostí blíže popsaných v žalobě s žalovanými, jimiž byla celá věc již dříve vydána. Žalobkyně se však stala dnem 26. 11. 1957 občankou USA a tímto dnem také ztratila svou dřívější československou státní příslušnost. Nesplňovala tak jednu ze základních podmínek ustanovení , 4 , kterou je existence státního občanství bývalé ČSFR v období rozhodném pro uplatnění restitučního nároku. Odvolací soud se proto ztotožnil s těmito důvody zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, přičemž v otázce právního posouzení pozbytí státního občanství žalobkyně vycházel ze závěrů nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. . Z téhož důvodu neshledal důvod pro připuštění dovolání proti svému rozhodnutí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalované navrhly zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů. Proto v dalším odůvodnění tohoto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou ( dále jen ,, „).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání nelze předně dovodit z ustanovení Rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 1999, č.j. - 111 ve znění opravného usnesení 18. 11. 1999 sice předcházelo vydání rozsudku ze dne 7. 4. 1997, č.j -17, kterým bylo žalobě vyhověno a který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 1998, č.j. -65 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud však ve svém zrušovacím usnesení nevyslovil závazný právní závěr ve věci samé, neboť ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně došlo z důvodů neúplnosti skutkových zjištění.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením ( vydáním ) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V usnesení Ústavního soudu ČR z 23. 8. 1995, , uveřejněném pod č. 19 /usnesení/ ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo uvedeno, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává teprve tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Samozřejmým předpokladem pro uplatnění této úvahy je ovšem skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vůbec spočívalo na posouzení otázky, jejíž správnost dovolatel považuje za otázku zásadního právního významu.

O takový případ v této věci nejde.

Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury, dokonce i závěrům vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu citovaného odvolacím soudem ( nález ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. ) . Nelze proto přisvědčit žalobkyni, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu.

Z obsahu spisu nevyplývá - a ostatně to dovolatelka ani netvrdí - že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení ( důvody zmatečnosti ) uvedených v ustanovení

Z uvedeného vyplývá závěr, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, ohledně něhož nelze dovodit přípustnost dovolání z žádného ustanovení . Dovolací soud proto podle za použití dovolání odmítl, aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání dovolacích námitek v dovolání uvedených.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, je proto povinna uhradit žalobcům náklady dovolacího řízení spočívající v odměně právní služby za sepis vyjádření k dovolání každému za jeden úkon částku 1.000,- Kč, sníženou o 20 % při společném zastupování a režijní paušál 75,- Kč - , , , , , ( advokátní tarif ), celkem tedy částku 1.675,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 24. dubna 2001

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r.

předseda senátu