Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 46/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla vazba obviněných V. B., V. K. a S. G. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. prodloužena podle § 71 odst. 3 tr. ř. do 1. 9. 2001.

Proti usnesení podali obvinění V. B., V. K. a S. G. v zákonné lhůtě stížnosti.

Obviněný V. B. namítl nedůvodnou zdlouhavost dosavadního řízení. Projevil nesouhlas s tím, že by na jeho straně byly dány vazební důvody. Poukázal na rodinné zázemí, které má v České republice. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení v části, která se ho týká.

Obviněný V. K. svou stížnost do doby konání neveřejného zasedání senátu Nejvyššího soudu blíže nezdůvodnil.

Obviněný S. G. namítl, že pokud by orgány činné v trestním řízení důsledně respektovaly zásady vazebního řízení, mohly být všechny potřebné úkony provedeny v rámci lhůty dvou roků vazby a nebylo by nutné vazbu prodlužovat. Navrhl takovou změnu napadeného usnesení, se kterou by bylo spojeno jeho propuštění z vazby nebo alespoň podstatné omezení doby, na kterou byla jeho vazba prodloužena.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Obvinění jsou na podkladě podané obžaloby stíháni pro účastenství na trestném činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Z citace ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je zřejmé, že jde o účastenství ve formě pomoci k trestnému činu. Trestní stíhání se nachází ve stadiu po podání obžaloby. Hlavní líčení dosud nebylo nařízeno. Společně s obviněnými, jejichž vazba byla napadeným usnesením prodloužena, je stíhán také obviněný T. Č., který není ve vazbě.

Obvinění V. B., V. K. a S. G. jsou ve vazbě od 29. 4. 1999 z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Konec doby dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., připadá na 29. 4. 2001. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty navrhla předsedkyně senátu Městského soudu v Praze prodloužení vazby.

Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obviněných prodloužil do 1. 9. 2001.

S Vrchním soudem v Praze je třeba souhlasit především v tom, že u obviněných stále trvá důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou cizinci a do České republiky přicestovali v souvislosti se svými obchodními aktivitami, jejichž součástí se stalo i jednání, pro které jsou stíháni. K území České republiky nemají v podstatě žádný vztah, který by jakkoli garantoval, že se zde budou zdržovat a podrobí se trestnímu řízení. Obvinění V. B. a V. K. jsou společníky obchodní společnosti, která sídlí v B. v M. Obviněný S. G. pracuje pro společnost, která sídlí v K. na U. I to podporuje úvahu, že obvinění nemají zájem na tom, aby po dobu trestního stíhání setrvávali na území České republiky. Vzhledem k tomu, že obžalobou je jim kladeno za vinu účastenství na způsobení škody ve výši 4 450 000 USD, je namístě uvažovat o tom, že jim hrozí uložení vysokého trestu. Z toho všeho vyplývá obava, že při pobytu na svobodě uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnuli, zvláště když toho mohou bez obtíží dosáhnout vycestováním z území České republiky. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit námitce obviněného V. B., podle níž tento obviněný má na území České republiky určité rodinné zázemí a může se zdržovat u své sestry, která dlouhodobě bydlí a pracuje v K. n. O. Obviněný V. B. byl zadržen v penzionu ve S., uváděl tento penzion jako své bydliště na území České republiky a nijak se nezmínil o tom, že by se zdržoval u sestry v K. n. O. S tím koresponduje výpověď T. Č., který svou součinnost s ostatními obviněnými popsal tak, že „s Ukrajinci jezdil, živil je a platil jim ubytovnu\", za což měl slíbenou odměnu 1 000 USD. Vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je tedy dán i u obviněného V. B., přičemž nepřichází v úvahu, aby vazba z tohoto důvodu mohla být nahrazena slibem obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., který je třeba považovat za nedostatečný k tomu, aby zajistil přítomnost obviněného pro účely trestního stíhání.

Na druhé straně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit s Vrchním soudem v Praze v tom, že by u obviněných nadále trval důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. Vazbu podle citovaného ustanovení totiž nelze odůvodňovat obavou z toho, že obvinění budou působit na spoluobviněného T. Č. Takto bylo možné vazbu obviněných odůvodňovat do doby, než byl spoluobviněný T. Č. vyslechnut, neboť podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. je důvodem vazby obava z toho, že obvinění budou působit na svědky či spoluobviněné, kteří dosud nebyli vyslechnuti. Obviněný T. Č. již byl v přípravném řízení vyslechnut a z ničeho nevyplývá, že by měl být ještě vyslýchán k nějakým podstatným skutečnostem, kterých se jeho výslech v přípravném řízení zatím netýkal. Odkaz Vrchního soudu v Praze na to, že „na trestné činnosti měly podíl i osoby zdržující se na území cizího státu, které ve věci nebyly vyslechnuty\", je natolik nekonkrétní, že z něho nelze ve vztahu k důvodnosti vazby obviněných nic dovozovat. Je nutné připomenout, že podle § 67 odst. 1 tr. ř. je vazba důvodná pouze tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují některou z obav uvedených pod písm. a) až c). Paušálním konstatováním, že nějaké osoby nebyly vyslechnuty, aniž by bylo jasné, o které osoby jde, k jakým skutečnostem by měly být vyslechnuty, jaký je jejich vztah k obviněným apod., není možné přesvědčivě odůvodnit vazbu. Za tohoto stavu lze jen uzavřít, že vazební důvod uvedený v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. u obviněných již pominul.

Vrchní soud v Praze zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání obviněných a ve shodě se stavem řízení konstatoval, že v rámci lhůty dvou roků trvání vazby nemohlo být trestní stíhání skončeno pro obtížnost věci. Podstatou jednání, které je obviněným kladeno za vinu, je velmi komplikovaná machinace s padělanými bankovními šeky zahraniční banky, přičemž tato machinace se měla uskutečnit v mezinárodním měřítku. Z toho vyplývalo také složité a zdlouhavé získávání potřebných důkazů cestou mezinárodní právní pomoci. Je možné uvažovat o tom, že některé úkony mohly být provedeny s větším urychlením a že obžaloba mohla být v souladu s ustanovením § 17 tr. ř. podána u Městského soudu v Praze a nikoli u Obvodního soudu pro Prahu 1, který nebyl věcně příslušný, takže muselo být konáno řízení, jehož výsledkem bylo postoupení věci příslušnému soudu. Z hlediska celkové délky řízení to však mělo jen dílčí význam. Primárně byla délka řízení ovlivněna obtížností věci a nikoli nějakou dlouhodobější nečinností či jiným projevem liknavosti orgánů trestního řízení. Z rámce důvodů, které jsou z hlediska zákonných podmínek prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. akceptovatelné, se vymyká pouze zmínka o „zatíženosti senátu\" Městského soudu v Praze. Touto okolností, která spadá výlučně do sféry organizace výkonu soudnictví, nelze prodloužení vazby odůvodňovat a Nejvyšší soud k ní nijak nepřihlížel. Přesto se ztotožnil s tím, že trestní stíhání obviněných nemohlo být ve lhůtě dvou roků trvání vazby skončeno vzhledem k obtížnosti věci, která byla v uvažovaném ohledu základním důvodem.

Dále se Nejvyšší soud ztotožnil s úsudkem Vrchního soudu v Praze o tom, že propuštěním obviněných na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, i s tím, jak Vrchní soud v Praze tento úsudek odůvodnil.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jednak vzhledem k povaze, rozsahu, závažnosti a komplikovanosti projednávané věci, jednak vzhledem ke stadiu, v němž se trestní stíhání nachází. Nejvyšší soud však považuje za nutné připomenout, že další průběh řízení musí bezvýhradně odpovídat požadavkům ustanovení § 71 odst. 1 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že výrok o prodloužení vazby je správný bez ohledu na to, že Vrchní soud v Praze dospěl k nesprávnému závěru o vazbě obviněných též podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto Nejvyšší soud zamítl stížnosti obviněných jako nedůvodné, avšak zároveň rozhodl, že obvinění se ponechávají ve vazbě nadále jen z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 4. dubna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec