Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 135/2020
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od datum do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu)
1. Žalobou ze dne datum (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 10 000 Kč na jistině a zákonných úroků z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o zápůjčce ze dne datum, na základě které původní věřitel (příjmení příjmení p.l.c., reg. č. C číslo, země) poskytl žalované dne datum částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 10 000 Kč včetně poplatku (není předmětem řízení) do datum. Žalobce uvedl, že předmětnou pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy ze dne datum o postoupení pohledávky, kterou uzavřel s původním věřitelem coby postupitelem.
2. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o zápůjčce, neprokázal poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet, který by patřil žalované, dále neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci a v neposlední řadě nebylo prokázáno, že věřitel vůbec zkoumal úvěruschopnost žalované (takže smlouva by byla absolutně neplatná). K jednotlivým dílčím důvodům soud uvádí toto:
3. Žalobce označil listinu„ jméno application info“ jako žádost žalované ze dne datum o poskytnutí půjčky. Tato listina ovšem není podepsána žalovanou (není vůbec podepsána). Není ani jinak prokázána totožnost osoby, která toto právní jednání měla učinit. Číslo bankovního účtu, které je v této listině vytvořené žalobcem uvedeno, nelze jednoznačně identifikovat jako číslo účtu žalované - nebyl totiž předložen doklad o tom, že by žalovaná autorizovala daný bankovní účet. Z toho důvodu ani poskytnutí finančních prostředků 10 000 Kč na daný účet (doloženo potvrzením o provedené platbě ze dne datum) nelze kvalifikovat jako uzavření smlouvy o zápůjčce mezi věřitelem a žalovanou. Právní poměr zápůjčky mezi označenými stranami nevznikl.
4. Pokud jde o eventuální kvalifikaci žalovaného nároku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, tak ani toto nepřicházelo v úvahu, a to právě s ohledem na fakt, že žalovaná neautorizovala daný bankovní účet jako svůj bankovní účet.
5. Co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalovaného, tato z ničeho nevyplynula. Žalobce sice doložil uzavření určité smlouvy o postoupení pohledávek mezi ním a původním věřitelem – právnická osoba příjmení, ale z příloh smluv nevyplývá, že byla postoupena na žalobce právě pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Příloha smlouvy o postoupení pohledávek byla předložena ve formě excelového dokumentu, který však může vytvořit kdokoliv dle své aktuální potřeby. Nebylo prokázáno, že by se jednalo skutečně o autentickou přílohu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
6. Oznámení o postoupení pohledávky s datem 18. 1. 2019 zase není podepsáno a není z něj ani bezpečně zřejmé, že se týká žalovaného závazku. Pohledávka, k jejímuž postoupení mělo dojít, není řádně identifikována. V oznámení o postoupení pohledávky se sice operuje s identifikací smlouvy číslo takto ale není označen žádný dokument, který žalobce soudu předložil. Listina, z které by bylo lze usuzovat na smlouvu, je nazvaná„ Prohlášení číslo: číslo“. Totéž číslo je užito jako variabilní symbol. Není zde tedy shoda ani přibližně (například že se jedná o překlep, což se v delším číselném údaji může stát).
7. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť rozhodné skutečnosti nastaly po datum, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr mezi stranami se řídí také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva by byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
10. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.
11. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z nějakého právem aprobovaného titulu.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
13. V řešené věci je to žalovaná, kdo byl zcela úspěšný, a proto by jí náležela náhrada nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.