Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2371/2000

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

U Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo zahájeno řízení o dědictví po A. Z., zemřelé dne 10.3.1994. Provedením úkonů v řízení o dědictví obvodní soud pověřil podle ustanovení notářku M. Ch. a poté, co byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17.9.1996 č.j. -63 z projednávání věci vyloučena, notářku JUDr. I. F.

Po projednání dědictví Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 17.7.1998 č.j. -98 určil obecnou cenu majetku zůstavitelky ve výši 17.736,10 Kč, výši dluhů částkou 5.466,40 Kč a čistou hodnotu dědictví ve výši 12.269,70 Kč, potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů zákonným dědicům tak, že každý z nich nabyl "1/3 hotovosti deponované Léčebnou pro dlouhodobě nemocné, FN K. V., P.", tj. částku 5.912,10 Kč, a "1/3 bezcenných osobních svršků zůstavitelky", a rozhodl, že odměna notářky JUDr. I. F. za úkony, které provedla jako soudní komisařka, se stanoví ve výši 500,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 55,- Kč a že na úhradu celkové částky 555,- Kč je povinen každý z dědiců notářce JUDr. I. F. zaplatit 185,- Kč do 10 dnů od právní moci usnesení. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že "k dědictví byly ze zákona rovným dílem povolány pozůstalé děti jakožto dědici I. dědické skupiny", které dědictví neodmítly. Protože mezi dědici nebyla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví, potvrdil dědicům nabytí dědictví podle dědických podílů.

Odvolání I. Z. proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.11.1998 č.j. -108 podle ustanovení odmítl. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně, doručované zástupkyni I. Z. L. H., bylo po bezvýsledném pokusu o opětovné doručení uloženo na poště dne 31.7.1998 a ve smyslu ustanovení se považuje za doručené dnem 3.8.1998. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dne 18.8.1998 a protože odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno osobně u soudu dne 4.9.1998, je odvolání opožděné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal I. Z. dovolání. Namítá, že jeho zástupkyně L. H. se v době doručování usnesení soudu prvního stupně "nalézala ve Švýcarské konfederaci", že neměla možnost zásilku vyzvednout a že fikce náhradního doručení proto nemohla být "realizována". K prokázaní důvodů dovolání navrhl, aby byla vyslechnuta L. H., popř. vyžádáno předložení jejího čestného prohlášení, a aby byla vyžádána "zpráva orgánů Policie Švýcarské konfederace ohledně pobytu, resp. vstupu a výstupu p. L. H. z uvedeného státu". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Součástí práva na soudní ochranu ( ) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení až c)

Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do patnácti dnů od jeho doručení (srov. větu první ).

Stejnopis písemného vyhotovení usnesení o dědictví se doručuje do vlastních rukou (srov. ) účastníkům řízení, popřípadě jejich zástupcům (srov. a ); má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se pouze tomuto zástupci (srov. větu první ).

Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že podle záznamů uvedených na doručence byla zásilka obsahující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17.7.1998 č.j. -98 doručována zástupkyni I. Z. L. H. dne 30.7.1998 na adresu jejího bydliště. Adresátka však nebyla v místě doručování zastižena, a proto ji doručovatel uvědomil, že jí zásilku přijde znovu doručit dne 31.7.1998. Protože ani dne 31.7.1998 nebyla L. H. v místě doručování zastižena, uložil v tento den doručovatel zásilku na poště a adresátku o tom vyrozuměl.

Doručenka o doručení písemnosti soudu má povahu veřejnéy. Platí proto (srov. ), že doručenka potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak. Účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen o tom nabídnout soudu důkazy a tímto způsobem svá tvrzení prokázat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998 sp. zn. , uveřejněné pod č. 127 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

Dovolatel namítá, že usnesení soudu prvního stupně nebylo jeho tehdejší zástupkyni L. H. ve smyslu ustanovení věty třetí doručeno, neboť v době doručování (tj. dne 30.7.1998) se nezdržovala v místě doručování (tj. v místě svého bydliště), ale že pobývala ve Švýcarsku. Vzhledem k tomu, že tím zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence o doručení usnesení soudu prvního stupně L. H., je v řízení povinen - jak vyplývá z výše uvedeného - pomocí důkazů svá tvrzení v tomto směru prokázat.

Libuše Housková, ačkoliv vě ze dne 25.11.1999 předložené soudu prvního stupně prohlásila, že "koncem července 1998 a srpen 1998, v době zastupování pana I. Z." byla na dovolené Švýcarsku, ve své výpovědi před soudem prvního stupně dne 21.9.2000 nebyla schopna s určitostí uvést, zda se dne 30.7.1998 zdržovala v místě bydliště anebo byla na dovolené, a ani údaje v tomto směru jakkoliv doložit. Výpověď L. H. proto nelze hodnotit tak, že by bez pochybností prokazovala, že se L. H. dne 30.7.1998 v místě doručování nezdržovala. Vzhledem k tomu, že blíže nespecifikovaný důkaz "zprávou Policie Švýcarské konfederace ohledně pobytu, resp. vstupu a výstupu p. L. H." ve Švýcarsku, navržený dovolatelem, zjevně není způsobilý tvrzení dovolatele prokázat a že provedení dalších důkazů dovolatel nenavrhnul, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolatel v řízení neprokázal nepravdivost údajů uvedených na doručence o doručení usnesení soudu prvního stupně tehdejší zástupkyni dovolatele L. H.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení nebo jinou vadou, která by mohla mít na následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání I. Z. podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. února 2001

JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková