Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1770/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobců A) J. V., B) J. V., C) J. V., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) T. m. s., zastoupeným advokátem 2) S. o. š. e. a s. a s. o. u. P., zastoupené JUDr. M. K., o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2000, č.j. -277, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně uložil rozsudkem ze dne 28. 4. 1998, č.j. -233, druhému žalovanému povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání stavební parcely č. 2460 o výměře 3888m2 se všemi stavbami na tomto pozemku a jejich příslušenstvím blíže popsaným ve výroku napadeného rozsudku, vše v obci a katastrálním území P., zapsaných na LV č. 10614 u Katastrálního úřadu v P., a to každému ze žalobců jednou ideální třetinou ve vztahu k celku do tří dnů od právní moci rozsudku. Zamítl žalobu na uložení povinnosti k uzavření stejné dohody společně a nerozdílně prvému žalovanému spolu s druhým žalovaným a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu.

K odvolání žalobců a druhého žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil povinnost uzavřít dohodu o vydání věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku prvnímu žalovanému. Žalobu znějící na uložení povinnosti druhému žalovanému vydat tyto nemovitosti společně a nerozdílně s prvním žalovaným zamítl a rozhodl nově o nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů i o nákladech státu.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o zjištění, že první žalovaný i nadále podniká pod obchodním jménem T. m. s.. Z rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ze dne 21. 4. 1998 dále zjistil, že druhý žalovaný byl sloučen do příspěvkové organizace pod názvem "S. o. š. e. a s. a S. o. u." a že na takto označený subjekt přešla dnem 1. 7. 1998 všechna práva, povinnosti a závazky příspěvkové organizace slučované a že tento subjekt je právnickou osobou a právním nástupcem subjektu označeného v záhlaví. Z delimitačního protokolu ministra průmyslu ČR konečně odvolací soud zjistil, že druhý žalovaný byl zřízen ke dni 1. května 1999.

Odvolací soud vyšel ze znění ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, podle kterého povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona věc drží, s výjimkami, které však na souzený případ nedopadají. Zákon podle znění svého nabyl účinnosti dnem 1. 4. 1991. K tomuto datu držel předmětné nemovitosti pouze první žalovaný. Proto pouze ten je povinnou osobou k vydání věci a pouze tato právnická osoba je v tomto sporu věcně pasívně legitimována. Poukázal na souvislost citovaného ustanovení s povinnostmi povinné osoby uvedené v téhož zákona, podle něhož povinná osoba je povinna s věcmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s výjimkami, které opět na souzený případ nedopadají. Pokud by tak učinila, jsou takové úkony neplatné a sankcionované ustanovením zákona.

Vzhledem k zjištěním odvolacího soudu z obsahu delimitačního protokolu ministra průmyslu ČR, podle nichž byl druhý žalovaný zřízen až ke dni 1. května 1991, nemohl jako neexistující právní subjekt ke dni účinnosti zákona, totiž 1. 4. 1991, předmětné nemovitosti držet, takže není ani povinnou osobou podle § 4 odst. 1 zákona. Vzhledem k zjištění z doplněného znaleckého posudku, jímž bylo prokázáno, že hlavní stavba - výrobní hala s pojezdovým jeřábem, kancelářemi a s původní slévárnou jako celek se nepovažuje po datu za zásadně přestavěnou, když neztratila svůj původní stavebnětechnický charakter, vyslovil odvolací soud závěr, že dohodu o vydání věci je povinen s žalobci uzavřít pouze první žalovaný. Vůči druhému žalovanému pak žalobu zamítl z důvodů nedostatku pasívní věcné legitimace.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal včas první žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Podle dovolatele dnem 5. 1. 1991 (což je den účinnosti novely školského zákona) byl zahájen proces vyčlenění státního majetku z hospodaření prvního žalovaného a převod hospodaření s tímto majetkem na druhého žalovaného. V tomto směru odkazoval na znění přílohy č. 2 delimitačního protokolu ze dne 26. 1. 1991, v níž jsou uvedeny i pozemky a objekty, k nimž přechází právo hospodaření z prvního žalovaného na druhého žalovaného. Závěry odvolacího soudu jsou v rozporu se zněním ustanovení , jež uložilo státním podnikům převést právo hospodaření se státním majetkem určeným k výchově učňů na nově zřízené subjekty Středních odborných učilišť. Odvolací soud měl přihlédnout k důsledkům vyplývajícím z tohoto zákonného ustanovení ve spojení s ustanovením , o správě národního majetku, když obsahově došlo ze zákona k převodu práva hospodaření s majetkem státu z prvního žalovaného na právního předchůdce druhého žalovaného. Dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu nerespektování důsledků omezení vlastnického práva oprávněných osob po vydání věci v případě užívání věci ke školským účelům, jak to vyplývá z ustanovení Konečně namítal, že od počátku roku 1991 neměl k předmětným nemovitostem přístup a tedy nemohl ani realizovat své povinnosti uvedené v posledně zmíněného zákona, na které odvolací soud poukázal. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen " ").

Přípustnost dovolání je v této věci založena ustanovením při měnícím meritorním rozhodnutí odvolacího soudu. Rozsah dovolacího přezkumu zahrnuje posouzení správnosti výroku rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k uložení povinnosti prvnímu žalovanému uzavřít se žalobci dohodu o vydání předmětných nemovitostí, když ostatní výroky, zejména tedy měnící zamítavý výrok týkající se druhého žalovaného, do předmětu dovolacího přezkumu nespadají ( , odst. 3 ).

Dovolací důvod nesprávného právní posouzení věci ve smyslu , jak byl dovolatelem v této věci uplatněn, může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45/). O takový případ v souzené věci nejde.

Odvolací soud aplikoval správně v úvahu přicházející ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích a toto ustanovení rovněž správným způsobem vyložil. neobsahuje jako zákonný předpoklad vydání věci (uzavření dohody o vydání věci) tu okolnost, aby v době podání výzvy k vydání věci (popřípadě je-li nárok již předmětem soudního řízení, pak v době rozhodování soudu o tomto nároku) povinná osoba stále věc držela (vlastnila). Pozbude-li totiž povinná osoba kdykoli po účinnosti držby (vlastnictví) věci na základě nějakého právního úkonu, nemá tato skutečnost význam z hlediska důvodnosti nároku na vydání věci, neboť vymezení pasívní legitimace se v ustanovení váže na ten subjekt, který věc držel ke dni účinnosti (t.j. k 1. 4. 1991).

K námitce dovolatele o údajném rozporu s důsledky vyplývajícími z výkladu odvolacího soudu a z ustanovení , kterým se mění a doplňuje , o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění , účinného od 5. 1. 1991, lze poukázat na závěry vyplývající ze slovního znění , odst. 2 této novely. Povinnost k převodu práva hospodaření podle uvedených ustanovení nenastává ze zákona, nýbrž na základě právního úkonu státního podniku (respektive státní organizace) na nově zřízený subjekt, to je střední odborné učiliště, případně středisko praktického vyučování, jehož zřízení je upraveno v ustanovení zákona.

Z uvedeného tak vcelku přehledně a srozumitelně plyne požadavek, aby subjekt, na něhož má být převedeno právo hospodaření, ku dni převodu rovněž platně právně existoval. Tak tomu v daném případě nebylo. Odkaz dovolatele na obsah přílohy č. 2 k delimitačnímu protokolu není případný, neboť z něj vyplývá, že delimitace se provádí k 30.4.1991. Tomu odpovídá skutečnost, že příspěvková organizace SOU strojírenské vyčleněné ze s.p. TMS P. byla na základě rozhodnutí č. 278/91 ministra průmyslu ČR zřízena s účinností od 1.5.1991. Nelze tak přisvědčit správnosti dovolacích námitek prvního žalovaného, že ku dni účinnosti (t.j. k 1. 4. 1991) nebyl osobou splňující požadavek povinné osoby ve smyslu citovaného zákona.

V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle dovolání prvního žalovaného zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení za použití , a Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 1. února 2001

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová