Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 202/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. září 1999, č.j. - 84, odmítl jako opožděné odvolání žalobce směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2.12.1998, č.j. - 60, jímž byla zamítnuta žaloba požadující, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 231.248,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 21% od 1.9.1996 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků.

Odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobce, K. L., doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty, že pošta adresáta zásilky dne 12. 2. 1999 uvědomila o tom, že zásilka bude doručována opětovně, a jelikož i opětovné doručení zůstalo bezvýsledným, byla zásilka dne 15. 2. 1999 uložena na poště K. Zástupce žalobce si zásilku do tří dnů od jejího uložení nevyzvedl. Účinky náhradního doručení nastaly dne 18. 2. 1999, takže lhůta k podání odvolání začala běžet 19. 2. 1999 a uplynula marně dne 5. 3. 1999. Protože v dané věci byly splněny podmínky náhradního doručení ve smyslu ustanovení , hodnotil odvolací soud odvolání žalobce, podané k poštovní přepravě dne 10. 3. 1999, jako opožděné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém s přihlédnutím k jeho obsahu uplatnil dovolací důvody podle a d/ , a ve kterém navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení žalobce namítá, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, když odvolací soud nesprávně odmítl odvolání žalobce jako opožděné, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo zástupci žalobce řádně doručeno. Soud totiž doručoval zástupci žalobce, na adresu K., ačkoli již od 6. 1. 1999, tedy i v době doručování bydlel v K. Navíc v době od 10.2.1999 do 23.2.1999 pracovně pobýval mimo území České republiky. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení namítá žalobce nesprávnou aplikaci ustanovení s tím, že fikce náhradního doručení ve smyslu tohoto ustanovení se nemůže v daném případě uplatnit proto, že ve skutečnosti se zástupce žalobce v místě doručení nezdržoval, neboť pobýval z příkazu zaměstnavatele na služební cestě a navíc změnil místo bydliště. Ohledně tvrzených skutečností navrhl žalobce soudu k provedení důkazy.

Nejvyšší soud - po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), řádně zastoupeným advokátem (, ) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení přípustné - přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné tehdy, trpí-li rozhodnutí odvolacího soudu některou z vad vyjmenovaných v ustanovení , tedy tzv. zmatečností. Existence takové vady, konkrétně vady uvedené v ustanovení se žalobce výslovně dovolává tvrzením, že odmítnutím odvolání mu byla nesprávně odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže tento postup soudu se projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Jinak řečeno, za „postup soudu v průběhu řízení\" je možné považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento výklad přípustnosti (a zároveň i důvodnosti) dovolání je plně konformní s judikaturou Ústavního soudu, podanou již k ustanovení ve znění před novelou provedenou Tak v nálezu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod č. 14 bylo konstatováno, že dopadá-li podle soudní praxe a právní teorie důvod přípustnosti dovolání podle jen na postup, tj. faktické úkony soudu (jeho činnost nebo nečinnost), jejichž důsledkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem (účastnit se aktivně projednání věci) a (naopak) nedopadá-li na samotné rozhodnutí soudu, nenachází Ústavní soud v této interpretaci rozpor s ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle článku 10y. Znovu se pak Ústavní soud k této tezi přihlásil i v nálezu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. .

Postup, jímž mělo dojít k odnětí možnosti před soudem jednat, spatřuje dovolatel (jak se podává z argumentace obsažené v dovolání) v tom, že odvolací soud odmítl jako opožděné jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ač pro to (podle jeho názoru) nebyl důvod. Hodnotící úsudek soudu projevený v rozhodnutí (závěr, že dovolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo opožděné), ovšem ve smyslu shora uvedeného výkladu není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení\" (srov. též usnesení nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod č. 42).

Za této situace nelze přípustnost ani důvodnost dovolání z ustanovení dovodit. Jiné vady podřaditelné ustanovení , jakožto ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dovolatel nenamítá a z obsahu spisu nevyplývají.

Jak bylo již výše uvedeno, po obsahové stránce lze dovolací námitky podřadit dovolacímu důvodu podle

Podle ustanovení do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž to stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Ve smyslu ustanovení věty první se do vlastních rukou doručuje stejnopis písemného vyhotovení rozsudku. Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle ustanovení se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Z obsahu spisu (doručenky na č.l. 63 verte) plyne, že první pokus o doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou zástupce žalobce JUDr. K. L., byl učiněn dne 12. 2. 1999, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 15. 2. 1999, kdy byla písemnost uložena na poště K. a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu doručenky dále vyplývá, že zástupce žalobce převzal zásilku osobně na poště dne 24. 2. 1999. Z otisku podacího razítka pošty obsaženého na obálce, v níž se nacházelo odvolání žalobce (č.l. 67 spisu), se podává, že odvolání bylo podáno k poštovní přepravě jako zásilka R 0221497dne 10. 3. 1999.

Dovolací soud při jednání ( věta druhá ) provedl důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalobce zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně s poukazem na to, že se v době od 6. 1. 1999 v místě doručení nezdržoval a z důvodu konání zahraniční pracovní cesty ani zdržovat nemohl. Z potvrzení ze dne 25. 10. 1999, podepsaného Ing. J. T., ředitelem provozu a správy majetku společnosti Z. G. a.s., zjistil, že zaměstnanec uvedené společnosti, JUDr. K. L., byl ve dnech od 10. 2. 1999 do 23. 2. 1999 pracovně mimo území České republiky. Podle nájemní smlouvy, uzavřené dne 20. 10. 1998 mezi JUDr. K. L. jako nájemcem a Městem K., zastoupeným Realitní kanceláří D., je JUDr. K. L. je od 1. 11. 1998 oprávněn užívat byt č. 8 č.p. 225 v K. Potvrzení Městského úřadu K. ze dne 6. 1. 1999 dokládá, že JUDr. K. L. je od 6. 1. 1999 hlášen k trvalému pobytu K.

Z těchto důkazů učinil dovolací soud závěr, že zástupce žalobce, JUDr. K.L. se v době doručování předmětné zásilky v místě doručení nezdržoval; z provedených důkazů totiž vyplývá, že ve dnech 12. 2. 1999 (první pokus o doručení), 15. 2. 1999 (druhý pokus o doručení a následné uložení zásilky na poště) a 18.2.1999 (tímto třetím dnem od uložení zásilky mělo dojít k jejímu doručení v souladu s ustanovením ) měl již adresát zásilky své trvalé bydliště na adrese K., kde byl od 6. 1. 1999 řádně hlášen k pobytu, a že byl ve dnech doručování (konkrétně v době od 10.2.1999 do 23.2.1999) pracovně vyslán zaměstnavatelem mimo území České republiky.

Jestliže žalobce prokázal své tvrzení o neúčinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně, je právní závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání nesprávný. Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil ( odst. l věta za středníkem a věta první ) a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor uvedený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. prosince 2000

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová