Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2382/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 4.6.1997, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že jsou vlastníky domu čp. 128 v R., okres D., s pozemkem parc. č. 144 /o výměře 957 m2 /. Žalobci uváděli, že tyto nemovitosti nabyli kupní smlouvou z 31.7.1991 od Státního statku v Č. K.; smlouva byla registrována bývalým Státním notářstvím v Děčíně pod sp.zn. R I 1843/91 ; k tomuto prodeji byl udělen souhlas jako výjimka podle ustanovení usnesením předsednictva vlády České republiky. Rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v D. z 8.10.1995 bylo však rozhodnuto, že vlastníkem domu čp. 128 s pozemkem parc. č. 144 v R. je žalovaná A. M., i když podle názoru žalobců nedošlo k pozemkovým úřadem shledanému darování nemovitostí v tísni ve smyslu ustanovení písm h/ Žalovaní ještě poukazovali na to, že dům čp. 128 v R. je rodinným domkem, který dnes již nesouvisí se zemědělskou výrobou, a měli za to, že ve smyslu ustanovení neměly být nemovitosti, uváděné žalobci, vydány žalované.

Okresní soud v Děčíně usnesením z 22.8.1997, č.j. -8, řízení zastavil, rozhodl že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobcům vrátil polovinu zaplaceného soudního poplatku 750 Kč. V odůvodnění svého usnesení poukazoval soud prvního stupně na to, že o vlastnictví žalované bylo rozhodnuto pozemkovým úřadem podle a toto rozhodnutí bylo i potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 20.5.1997, sp.zn. ; měl proto soud prvního stupně za to, že tu překážka pravomocně rozhodnuté věci brání tomu, aby bylo o určení vlastnictví rozhodováno v tomto občanském soudním řízení.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z 27.10.1997, sp.zn. , bylo uvedené usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu tu nešlo o shodu v předmětu řízení mezi řízením, které probíhalo u Okresního úřadu - pozemkového úřadu v D., a mezi občanským soudním řízením v této právní věci.

Žalovaná pak navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení . Žalovaná poukazovala na posouzení otázky vlastnictví domu čp. 128 v R. / s pozemkem parc. č. 144/ pravomocným rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v D. a uváděla, že je v dobré víře, že jí žalobci uváděné nemovitosti vlastnicky patří.

Soud prvního stupně vyslechl žalobce jako účastníky řízení, vyžádal si od Okresního úřadu - pozemkového úřadu v D. spisovou složku čj. 1795/92 a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně z 5.1.1999, čj. , byl žalobní návrh žalobců zamítnut. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 2.150 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uváděl, že je třeba vycházet z toho, že svěřuje rozhodování o vydání nemovitostí podle citovaného zákona a o vlastnictví k těmto nemovitostem pozemkovým úřadům ve správním řízení podle ustanovení ; přezkoumání těchto správních rozhodnutí je pak svěřeno soudům podle ustanovení části páté . Soud prvního stupně poukazoval i na to, že žalobci nevyužili právních prostředků, směřujících ke zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu, zejména za podmínek stanovených , o Ústavním soudu ČR. Za stavu, kdy je zde pravomocné rozhodnutí správního orgánu, které určilo vlastnické právo žalované, nelze rozhodovat o určení vlastnictví žalobců k týmž nemovitostem v občanském soudním řízení. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu žalobců zamítl. Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanovením .

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze 17.6.1999, sp.zn. ; rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované na nákladech řízení 1.075 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že se žalobcům "připouští právo podat dovolání".

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že tu v důsledku rozhodnutí Pozemkového úřadu v D. z 8.10.1995, čj. PÚ - R 2052/95-1195/92, došlo k nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu ve smyslu ustanovení z pozdějšího data, než je kupní smlouva, jíž se žalobci dovolávají; toto rozhodnutí jednoznačně dosvědčuje originární způsob nabytí vlastnictví žalované. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně právem z tohoto správního rozhodnutí vycházel ve smyslu ustanovení . Odvolací soud dále uváděl, že se nemůže zabývat opětovným přezkoumáním takového rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno ve výlučné pravomoci správního orgánu, založené Nelze se v rámci tohoto občanského soudního řízení zabývat znovu otázkou přechodu vlastnictví nemovitostí na stát, konkrétně tím, zda k němu došlo na základě darovací smlouvy uzavřené v tísni / / či zda tu šlo o důsledek politické persekuce / /. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný / /. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními , a a ustanoveními

Výroky o přípustnosti dovolání byl k žádosti žalobců učiněn odvolacím soudem s poukazem na to, že otázka zásadního právního významu tu spočívá v otázce " vztahu mezi určovací žalobou a správním rozhodnutím, vydaným v řízení podle , a rozsah v jakém lze z něho vycházet".

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení , protože odvolací soud ve výroku svého rozsudku, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, vyslovil, že dovolání je tu přípustné, protože jde o rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam.

Jestliže odvolací soud připustil dovolání jen v souvislosti s právním posouzením / výkladem / určitého pojmu, vymezil tím zásadně dovolací důvod a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např. z hlediska závěrů odvolacího soudu o skutkových zjištěních / viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/.

V daném případě tedy dovolací soud přezkoumával rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení a v rozsahu dovolacího důvodu, vymezeného ve výroku rozsudku odvolacího soudu o přípustnosti dovolání.

Dovolatelé ve svém včas podaném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu navrhovali, aby rozsudek tohoto soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Vytýkali rozsudku odvolacího soudu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci / písm d) /. Žalobci ve svém dovolání opětovně poukazovali na to, že sám odvolací soud se zmiňoval o rozporech, týkajících se rozdílného posuzování důvodů, za nichž mělo v daném případě dojít k přechodu vlastnického práva k nemovitostem / uváděným v jejich žalobě / na stát, ale dodával, že "byť by bylo toto posouzení jakkoli pochybné, není tu možné, tuto skutečnost, řešenou správním rozhodnutím pozemkového úřadu pokládat za právně významnou a přihlédnout k ní". Došlo tak k tomu, že se soudy nezabývaly skutečnostmi tvrzenými žalobci a věcně o jejich určovací žalobě nejednaly. Dovolatelé zastávají stále názor, že je jejich právem domáhat se určovací žalobou vydání soudního rozhodnutí o jejich vlastnictví bez ohledu na existenci rozhodnutí správního orgánu a uplatňovat v řízení před soudem veškeré námitky dokládající oprávněnost jejich žalobního návrhu.

K dovolateli uplatněnému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci lze poukázat na to, že nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení písm d/ může spočívat v tom, že soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží / viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 (45)/.

V daném případě vycházel odvolací soud při posouzení projednávané právní věci zejména z ustanovení , které se nepochybně projednávané právní věci týkalo. V dovolacím řízení bylo tedy třeba se ještě zabývat tím, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil.

Podle ustanovení otázky, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo -li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

Podle ustanovení nedošlo-li k dohodě mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou podle tohoto zákona o vydání nemovitostí, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitostem pozemkový úřad; proti rozhodnutí pozemkového úřadu, vydaného podle , je možné podat opravný prostředek k soudu / /.

Rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí správních orgánů je v upraveno v ustanoveních l . Řízení se zahajuje na návrh, kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu / /. O opravném prostředku rozhodne soud rozsudkem, kterým přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí nebo je zruší a vrátí věc k dalšímu řízení / /. Proti rozhodnutí krajského soudu o přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu již není ve smyslu ustanovení a ustanovení přípustné dovolání.

V nálezu Ústavního soudu ČR z 26.11.1998, , uveřejněném pod č. 147 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl vysloven i právní názor, že sama skutečnost, že pozemky byly vydány v rozporu se základním předpokladem nečiní toto vydání neplatným proto, že ustanovení skutkovou podstatu neoprávněně vydaných pozemků státu v restitučním řízení neupravuje.

Z uvedených ustanovení a , jakož i z právních závěrů z uveřejněné judikatury obecných soudů i Ústavního soudu ČR, v daném případě odvolací soud vycházel. Těmito ustanoveními i právními závěry je již řešena otázka právních důsledků rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení , jakož i důsledek pravomocného rozhodnutí soudu o přezkoumání takového správního rozhodnutí podle ustanovení a podle ustanovení l a . Jestliže tedy rozhodnutí vydané podle ustanovení nebylo dotčeno způsoby nápravy, které má na zřeteli např. ustanovení , ustanovení až , o správním řízení, popřípadě ustanovení , o Ústavním soudu ČR, musí soud v občanském soudním řízení postupovat podle ustanovení , věta druhá, , a to i v řízení o žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není / /.

Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit názoru dovolatelky, že je tu rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné, jak se toho dovolatelka domáhala. Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání podle ustanovení a 5 .

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 5. prosince 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová