Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1173/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z 10. 9. 1998, sp. zn. , i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 24. 10. 1997, čj. -85.

II. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 31. 3. 1992 /v průběhu řízení upravovanou/, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 753 v P. s pozemky parc. č. 727 a 728. Žalobkyně uváděla, že je jedinou dědičkou po původní majitelce M. S., která dne 27. 2. 1961 v tísni darovala tyto nemovitosti státu. O. p. b. h. v P. byly pak tyto nemovitosti převedeny z 23. 1. 1969 /registrovanou bývalým Státním notářstvím pro Prahu 4 pod sp. zn. R I 27/69/ na žalované S. T. a V. T., kteří pak v roce 1970 převedli spoluvlastnický díl (jednu čtvrtinu) na těchto nemovitostech na svou dceru V. R. Podle názoru žalobkyně došlo k převodu smlouvou z 23. 1. 1969 na základě protiprávního zvýhodnění žalovaných S. T. a V. T. a také v rozporu s ustanoveními , o správě národního majetku. Žalovaní byli žalobkyní vyzváni k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že podle jejich názoru není žalobkyně oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení a žalovaní nenabyli nemovitosti ani v rozporu s tehdy platnými předpisy, ani na základě protiprávního zvýhodnění.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni a žalované jako účastníky řízení, vyslechl svědka B. B. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 24. 10. 1997, čj. -85, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 10.925,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že neshledal žalobu žalobkyně důvodnou. Žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení , protože je závětní dědičkou předchozí původní vlastnice nemovitostí M. S.; podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně také řádně a včas podala výzvu o vydání nemovitostí, a to vůči žalovaným S. T. a V. T.; po zjištění, že spoluvlastnictví domu čp. 753 v P. je i žalovaná V. R. byla k vydání nemovitostí vyzvána i ona. Nebylo však možné, podle názoru soudu prvního stupně, dospět k závěru, že žalovaní jsou povinnými osobami ve smyslu ustanovení Ve svém závěru vycházel soud prvního stupně z ustanovení dříve platné , o správě národního majetku, a z obsahu směrnic Ministerstva financí z 2. 4. 1964, uveřejněných ve Věstníku Ministerstva financí 5/1964, o prodeji rodinných domků z národního majetku občanům. Podle těchto předpisů bylo možné, aby byly na občany převedeny i jiné obytné domy než rodinné domky, které mohou plnit účel rodinných domků a nepodstatně převyšovaly znaky určující tehdy charakter rodinných domků. Tak tomu bylo i v daném případě. Soud prvního stupně neshledal také v daném případě žádné protiprávní zvýhodnění, když žalovaní S. T. a V. T. byli jedinými zájemci o koupi domu čp. 753 v P. Soud prvního stupně byl dále toho názoru, že v tomto případě nebylo nijakým způsobem doloženo, že by k darování nemovitostí státu dárkyní M. S. dne 27. 2. 1961 došlo ve stavu tísně. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu žalobkyně zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení , věta první, , jakož i podle ustanovení a č. 177/1966 Sb.

O dovolání žalobkyně /proti rozhodnutí ve věci samé/ i žalovaných /proti rozhodnutí o nákladech řízení/ rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 10. 9. 1998, sp. zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku o zamítnutí žaloby potvrzen a ve výroku o nákladech řízení byl změněn tak, že žalovaným nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Bylo také rozhodnuto, že se žalovaným nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výrokem svého rozsudku odvolací soud rozhodl, že zamítá návrh žalobkyně na připuštění dovolání proti tomuto rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán na podkladě všech dostupných zjištění, takže odvolací soud neshledal důvody pro vyhovění návrhu odvolávající se žalobkyně na doplnění dokazování ohledně nabídkového řízení, týkajícího se prodeje domu čp. 753 v P., když už v průběhu řízení byla vyžádána písemná dokumentace od O. ú. v P. a O. b. p. v P., týkající se uvedené otázky. Podle názoru odvolacího soudu byl dům čp. 753 v P. domem rodinným.

Odvolací soud byl shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle a že řádně a včas uplatnila výzvu k vydání v žalobě uvedených nemovitostí. Na rozdíl od soudu prvního stupně byl odvolací soud toho názoru, že k darování nemovitostí uvedených v žalobě žalobkyně došlo ze strany M. S. 27. 2. 1961 ve stavu tísně, když byla zbavena všeho majetku, byla odkázána pouze na měsíční minimální částky z úhrady za vyvlastnění svých nemovitostí a neměla finanční prostředky na údržbu domu.

Zamítnutí návrhu žalobkyně na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odůvodnil odvolací soud tím, že žalobkyně vůbec neformulovala, v čem spatřovala po právní stránce zásadní význam rozhodnutí v této právní věci a poukazovala jen obecně na skutkovou stránku a právní posouzení v této právní věci.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyni v řízení zastupovala, dne 8. 10. 1998 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 4 v pondělí dne 9. 11. 1998, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení /s přihlédnutím k ustanovení téhož právního předpisu /.

Dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala na ustanovení , protože pokládala rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce za rozhodnutí zásadního významu pro aplikaci a výklad dříve platné , o správě národního majetku. Co do dovolacího důvodu poukazovala dovolatelka na to, že po právní stránce byla projednávána právní věc chybně a nedostatečně posouzena.

Dovolatelka poukazovala především na to, že v daném případě došlo při uzavření kupní smlouvy mezi Obvodním podnikem bytového hospodářství v Praze 4 a kupujícími S. T. a V. T. z 23. 1. 1969 k rozporu s ustanoveními , , a tehdy platné , o správě národního majetku. Nešlo tu o přebytečný a neupotřebitelný národní majetek a nešlo také o převod rodinného domku. Nesprávně bylo použito v daném případě směrnic Ministerstva financí, uveřejněných ve Věstníku Ministerstva financí č. 5/1964, která nemohla být vydána na základě zmocnění obsaženého ve , vydané o dva roky později. Nebyly objasněny důsledky rozhodnutí odboru výstavby bývalého Obvodního národního výboru v P. z 31. 1. 1969 o souhlasu k převodu nemovitostí, uvedených v žalobě žalobkyně, které bylo v tomto občanském řízení předloženo soudu ve dvou odlišných zněních /jednak s opravami a jednak bez oprav/; stejně tak nebyly posouzeny důsledky rekolaudace domu čp. 753 v P., k níž došlo teprve po uzavření kupní smlouvy se žalovanými z 23. 1. 1969.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. 1 , podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn //, platí i na řízení, která byla zahájena před účinností /tj. před 1. 1. 1996; srov. článek V. /.

V daném případě odvolací soud nevyhověl výrokem svého rozsudku návrhu žalobkyně M. B. na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu; v takovém případě je dovolání přípustné podle ustanovení , jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Ústavní soud ČR uvedl ve svém usnesení z 23. 9. 1995, , uveřejněném pod č. 19 /usnesení/ ve svazku č. 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.

Podle ustanovení si může soud posoudit sám otázky, které nejsou uvedeny v ustanovení /tj. rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt podle zvláštních předpisů, jakož i rozhodnutí o osobním stavu/; bylo-li však o takové otázce vydáno příslušné rozhodnutí stavebního úřadu o rekolaudaci.

Ve Sborníku IV. Nejvyššího soudu /SEVT, Praha 1986, str. 427/ bylo připomenuto, že nejen rozhodnutí, ale i stanovisko stavebního úřadu hodnotí soud při hodnocení výsledků dokazování.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 64/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudu, vydávaném dříve Nejvyšším soudem, bylo uvedeno, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného dokazování, je nutno, aby svědecké důkazy sám zopakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jejich případné odlišné hodnocení.

V daném případě soud prvního stupně uvedl ve svém rozsudku z 24. 10. 1997, čj. a to na str. 6 rozsudku v odstavci druhém/, že v tomto případě šlo o obytný dům /čp. 753 v P./, u něhož „nebylo množné uzavřít, že jde o podstatné překročení znaků určujících charakter rodinných domků\". Soud prvního stupně tedy nebyl jednoznačného názoru, že by tu šlo o rodinný domek, ale měl za to, že šlo o obytný dům, u něhož bylo možné výjimečně uvážit jeho prodej z národního majetku občanům za stanovených podmínek umožňujících takovou výjimku.

Odvolací soud naproti tomu se od uvedeného závěru soudu prvního stupně odchýlil a dospěl k právnímu závěru, že „v daném případě dům spadal do kategorie domů rodinných\". Odvolací soud se ve svém rozhodnutí výslovně nevyjádřil k námitce žalobkyně formované tak, že „v době převodu /23. 1. 1969/ dům nebyl rodinným domem ... a teprve rozhodnutím odboru výstavby bývalého Obvodního národního výboru v P. ze dne 17. 9. 1969 o rekolaudaci byl objektu přiznán charakter rodinného domu\". Odvolací soud k tomu neuvedl, zda a proč z tohoto rozhodnutí nevychází ve smyslu ustanovení .

V daném případě byla otázka, zda tu v době převodu nemovitostí /23. 1. 1969/ na žalované šlo nebo nešlo o rodinný domek /ve smyslu dříve platného ustanovení /, významnou vzhledem k ustanovením dříve platné , o správě národního majetku, týkajících se možného prodeje nemovitostí z národního majetku občanům. Jestliže tedy odvolací soud se chtěl v této otázce, nikoli nevýznamné pro rozhodnutí ve věci samé, odchýlit od závěru soudu prvního stupně, že tu šlo o obytný dům\", u něhož nebylo možné uzavřít, že jde u něho o podstatné překročení znaků určujících charakter rodinných domků\" s tím závěrem odvolacího soudu, že jde o „dům spadající do kategorie domů rodinných\", bylo nutné buď provedené důkazy k této otázce opakovat nebo provést doplnění dokazování. Pokud nebylo možné provedení jiných přesvědčivých důkazů, bylo na místě uvážit provedení důkazu posudkem znalce z oboru stavebnictví, k čemuž bylo zřejmě vhodnější zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení /srov. /.

Podle názoru dovolacího soudu se tedy odvolací soud svým rozhodnutím, jemuž předcházel jiný postup v řízení, než na který poukazovalo svými závěry již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 64/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, které pokládá dovolací soud /na rozdíl od odvolacího soudu/ za použitelné i v daném případě, odchýlil od ustálené judikatury /viz totéž rozhodnutí ze Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů/. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že tu bylo vydáno rozhodnutí, jež lze považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu / / a shledal proto dovolání dovolatelky přípustným.

Při posuzování rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení shledal dovolací soud, že v důsledku uváděného postupu odvolacího soudu, s nímž se dovolací soud neztotožňuje, byl tu dán dovolací důvod podle ustanovení .

Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení a 5 . Vzhledem ke shledaným nedostatkům i v řízení před soudem prvního stupně a vzhledem k možné potřebě provést ve věci i znalecké dokazování, což by bylo obtížnější k provedení v odvolacím řízení něž v řízení před soudem prvního stupně, zrušil odvolací soud /ve smyslu ustanovení / i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude dále objasněna otázka charakteru převáděného domu, ale znovu zevrubněji i otázka, zda byla smlouva z 23. 1. 1969 uzavřena v plném souladu s ustanoveními , která tehdy upravovala otázky správy národního majetku.

V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu /, věta druhá, /.

V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího , věta třetí, .

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. listopadu 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová