Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1387/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 5. 1999, čj. -76, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 585.416,- Kč se 17% úrokem od 25.1.1995 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení.

Žalovaná zastoupena advokátem podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž dovolání samo je přípustné podle ustanovení a je podáno z důvodů uvedených v ustanoveních až d) Konkrétně namítá, že v daném případě je třeba považovat jednání mandatáře a právní úkony v dané věci „za absolutně neplatné z důvodů uvedených v a obč. zák.\" Dále dovolatelka namítá, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a také, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť soud přiznal žalobci plnění z jiného skutkového základu, než jak jej žalobce popsal v žalobě. Konkrétně namítá, že „v daném případě žalobce ve své žalobě skutkově svůj nárok vymezil tak, že dne 10. srpna 1995 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o dílo podle a násl. obch. zák. ohledně rekonstrukce elektroinstalace v Z., přičemž sjednána byla cena 785.416,- Kč atd.\" Ve skutečnosti však žádná smlouva o dílo dne 10. srpna 1995 s uvedeným předmětem plnění mezi účastníky uzavřena nebyla a žalobce v průběhu řízení toto svoje tvrzení neprokázal, ani neprovedl upřesnění žaloby. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby dovolací soud rozhodl před rozhodnutím o dovolání o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce ve svém vyjádření uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za správné. Pokud jde o dovolání, uvádí, že je považuje za nepřípustné a navrhuje, aby je soud jako takové odmítl.

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (jenž byl v dané věci - jak se podává z obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 30.11.1999 /č.l. 89/ - naplněn) může být dovolání ve smyslu cit. ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až zjištěním (závěrem), že tomu tak vskutku je.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.

Ve výše uvedeném smyslu musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy ji při svém rozhodování řeší rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné („nové\") řešení této právní otázky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).

Žalovaná ve svém dovolání zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky závaznosti jednání zmocněnce pro zmocnitele při tzv. absolutním zmocnění ze strany zmocněnce a otázku uzavření smlouvy zmocněncem s třetí osobou při takovém překročení zmocnění. V tomto případě nejde o otázku, jejíž řešení by co do obecného dopadu na případy obdobné povahy mělo po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud neposoudil výše uvedenou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů.

Napadené rozhodnutí proto za zásadně významné po právní stránce mít nelze.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají. Je namístě zabývat se i v dovolání namítanou vadou řízení spočívající v překročení návrhu žalobce oběma soudy. Tvrzené pochybení soudů obou stupňů spočívá v tom, že přiznaly žalobci sice požadované plnění, ale z jiného skutku, než který byl předmětem řízení. V žalobě se žalobce domáhá plnění ze smlouvy o dílo ohledně rekonstrukce elektroinstalace v Z., která byla mezi účastníky řízení uzavřena dne 10.8.1995. V řízení pak předložil jako důkaz prokazující oprávněnost jeho nároku smlouvu uzavřenou dne 10.8.1994. Vzhledem k tomu, že během řízení žalobce nezměnil svůj návrh pokud šlo o skutkový stav, na jehož základě se domáhal plnění, namítá, že soudy přisoudily žalobci požadované plnění z jiného skutkového základu, než který byl předmětem řízení. Překročení žalobního návrhu - přisouzení více, resp. něčeho jiného, než se účastník domáhal v rozporu s ustanovení § l53 odst. 2 , je však vadou řízení ve smyslu Pro nepřípustnost dovolání dovolací soud takové eventuální pochybení (stejně jako jiné dovolací důvody podle , c) i d) ) nemůže posuzovat.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam). Jelikož dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 6.725,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 6.800,- Kč (vše dle ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 7. listopadu 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová