Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2458/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem městský soud potvrdil rozsudek ze dne 19. října 1999, č. j. -96, ve znění opravného usnesení z téhož dne, č. j. -101, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu na určení, že vlastnické právo k nemovitostem specifikovaným ve výroku „…nebylo dotčeno rozhodnutím o vyvlastnění ONV P. ze dne 13. února 1969…ani dalšími z uvedeného rozhodnutí vyplývajícími úkony\", a to s odůvodněním, že původnímu žalobci nesvědčí věcná aktivní legitimace, a že ani neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupena advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a (dále též jen „ \"); vadu způsobující podle ní zmatečnost řízení ve smyslu posléze uvedeného ustanovení dovolatelka spatřuje v tom, že „...podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není dána pasivní legitimace první žalované\" (viz třetí odstavec druhé strany dovolání na č.l. 116).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení přihlédnout z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu tvrdí, nýbrž teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady vyjmenované v ustanovení ani c) - g) v dovolání namítány nejsou a ze spisu nevyplývají, zbývá tedy posoudit, zda řízení trpí vadou, již namítá dovolatelka, tedy vadou podle ustanovení

Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, způsobilost být účastníkem řízení neměl. Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu ustanovení zásadně ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby ( /dále též jen „obč. zák.\"/); pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou ( obč. zák.).

Ani sama dovolatelka však netvrdí, že by první žalovaná nebyla způsobilá mít práva a povinnosti, nýbrž se pouze omezuje na úsudek, že „podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu\" u ní není dána pasivní legitimace. Tím ovšem - nesprávně - zaměňuje, případně směšuje způsobilost být účastníkem řízení s věcnou legitimací ve sporu; oba instituty však vedle sebe nemohou obstát, jelikož i věcně nelegitimovaný subjekt musí (nemá-li být řízení zastaveno) mít způsobilost být účastníkem řízení.

Protože případný nedostatek pasivní věcné legitimace první žalované, nezaměnitelný s nedostatkem její způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení, není zmatečnostní vadou podle zakládající přípustnost dovolání, nýbrž důvodem k zamítnutí žaloby, a protože - jak výše uvedeno - první žalovaná způsobilost má, řízení vadou podle ustanovení netrpí a dovolání tak není přípustné ani podle tohoto ustanovení.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/ téhož ustanovení).

Použitelnost ustanovení není dána proto, že napadené rozhodnutí není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení , tedy proti potvrzujícímu rozsudku, je (i) to, aby soud prvního stupně pozdějším rozsudkem rozhodl jinak než předtím (právě) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Právní názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé, jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (shodně též např. usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. ledna 1993, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu č. 1, ročník 1993, pod poř. č. 16, usnesení Nejvyššího soudu z 30. listopadu 1999, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2000, sp. zn. ). Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento předpis být vyložen.

Jak však plyne z usnesení ze dne 5. února 1999, č. j. -69, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nezrušil proto, že by zastával jiný právní názor, nýbrž - výlučně - pro „procesní pochybení spočívající v tom, že napadeným rozsudkem soud rozhodl o návrhu, který...v době jeho rozhodování již nebyl předmětem řízení\"; soud prvního stupně totiž usnesením (č. l. 29) připustil změnu žaloby, rozsudkem ze dne 21. ledna 1998, č. j. -46, však nerozhodl podle (tohoto) změněného návrhu, nýbrž podle původní žaloby. Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aniž přezkoumával napadené rozhodnutí ve věci samé a aniž (vůbec) mohl zaujmout závazný právní názor ve smyslu ustanovení Na uvedeném závěru nic nemění ani okolnost, že odvolací soud ve zrušovacím usnesení naznačil směr dalšího dokazování.

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením ; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání původní žalobce nevznesl.

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - bez jednání ( věta prvá ) podle ustanovení , odst. 5, věta za středníkem a usnesením odmítl.

Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, žalovaným, jež by měly právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty prvé (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. listopadu 2000

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová