Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 576/2000

Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky A. K., zastoupené Mgr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, sp. zn. , , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. října 1999, ve spojení s usnesením č. j. -96 a

-101, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že podle jejího přesvědčení bylo jimi zasaženo do práv, zakotvených v d. Uvedla, že postup řízení považuje za nesprávný, stejně tak za nesprávné považuje právní posouzení věci a závěr, podle něhož soudy neshledaly pro rozhodnutí a vyhovění žalobě na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Dále poukázala na okolnosti, za nichž mělo dojít v roce 1969 k vyvlastnění předmětného majetku a z nichž bylo možno dovodit, že správní akt vydaný v této souvislosti má povahu nulitní a je ve skutečnosti paaktem.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -111, , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. listopadu 2000, č. j. -123, nebyl shledán zásah do práv, na něž stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala. Dovolání, které podala k Nejvyššímu soudu ČR (jako dědička zemřelého navrhovatele M. K.), bylo odmítnuto dle , odst. 5 věta za středníkem a pro jeho nepřípustnost, ústavní stížností napadeno nebylo. Pokud jde o napadená rozhodnutí soudu I. a II. stupně, zde nutno konstatovat, že soudy nepochybily při hodnocení naplnění ustanovení a když vzaly za nepochybné, že navrhovatel, který podal žalobu na určení, neprokázal existenci naléhavého právního zájmu na takové žalobě. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, v jehož vyčerpávajícím odůvodnění se odvolací soud se všemi námitkami uplatněnými v odvolání zcela vypořádal.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2001