Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1200/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 4.4.1996, aby bylo žalovanému Ministerstvu financí ČR uloženo zaplatit mu 479.747 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a nahradit mu náklady řízení. Uvedenou částku požadoval jako finanční náhradu za zbořený dům čp. 498 v P. - V. / co do dvou ideálních třetin /, který byl zbourán a na jeho místě byl postaven nový dům. V žalobě bylo uvedeno, že dům čp. 498 byl vyvlastněn rozhodnutím odboru výstavby bývalého Obvodního národního výboru v P. z 3.3.1969, čj. Výst. 2331/69, za částku 17.511 Kč, která však nebyla vyplacena. Podle názoru žalobce nebyla nemovitost vyvlastněna po právu, když manželka žalobce H. B. / která zemřela 24.5.1991 /, jíž tehdy patřily 2/3 uvedené nemovitosti, se zdržovala v zahraničí legálně a její pobyt byl znám. Podle znaleckého odhadu z 20.1.1992 měla finanční náhrada za zbouraný dům čp. 498 v P. - V. činit 719.620 Kč. Žalobce uplatnil nárok na náhradu za demolovanou nemovitost u Ministerstva financí ČR, ale bezvýsledně.

Ministerstvo financí ČR navrhlo zamítnutí žaloby, protože tu nejde o vyvlastnění podle ustanovení Uvádělo, že z domu čp. 498 v P. - V. byly v roce 1969 vyvlastněny dvě ideální třetiny, patřící tehdy H. B. K vyvlastnění došlo podle rozhodnutí odboru výstavby bývalého Obvodního národního výboru v P., čj. Výst. 2331 /69 - dr. B. z 3.3.1969, k uskutečnění výstavby rozvodny 110/22 k V P. s. v P. v bloku č. r. Náhrada za vyvlastnění 17.511 Kč byla / vzhledem k tomu, že uvedenému správnímu orgánu nebyl znám pobyt H. B. / složena do notářské úschovy bývalého Státního notářství pro Prahu 2. Přestože na uvedené nemovitosti vázly hypotekární pohledávky byla uvedená náhrada za vyvlastnění poukázána, se souhlasem veřejné opatrovnice H. B., co do částky 16.961, 80 Kč na účet Správy pro věci majetkové a devizové / na úhradu pohledávky banky v P. / a co do částky 549,20 Kč Městskému soudu v Praze.

Soud prvního stupně se vyžádal od Obvodního úřadu městské části P. spisy o vyvlastnění domu čp. 498 v katastrálním území V., vyslechl žalobce jako účastníka řízení, konstatoval obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. a konstatoval také obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 24.10.1966, čj. -18, byla žaloba žalobce zamítnuta a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Městského soudu v Praze z 19.5.1997, sp.zn. , a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že si neobjasnil otázku správného označení žalovaného v tomto občanském soudním řízení, který byl označen jako \" Ministerstvo financí ČR\" a uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení postupoval s již řádně označeným žalovaným a znovu se zabýval uplatněným nárokem z hlediska předpokladů jeho vzniku podle se zřetelem i ke všem námitkám, které žalobce uplatnil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

V dalším průběhu řízení o žalobě žalobce proti České republice - Ministerstvu financí ČR vynesl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudek ze 4.6.1998, čj. -34, jímž byla žaloba žalobce zamítnuta ; bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění tohoto svého rozsudku soud prvního stupně uváděl, že dvě ideální třetiny domu čp. 498 v P. - V. přešly na stát vyvlastněním za náhradu. Náhrada za vyvlastnění byla složena do notářské úschovy a byla rozdělena \" podle schválené dohody o rozvrhu uloženého depozita\". Bývalý Obvodní národní výbor v P., jemuž nebyl pobyt původní majitelky H. B. v roce 1969 znám, ustanovil jí opatrovnici M. M., veřejnou opatrovnici ONV v P.; rozhodnutí o vyvlastnění nabylo právní moci 21.3.1969. Podle názoru soudu prvního stupně nešlo tu tedy o případ vyvlastnění bez vyplacení náhrady ve smyslu ustanovení Měl proto soud prvního stupně za to, že nárok na finanční náhradu podle ustanovení tu není dán a žalobu žalobce zamítl.Výrok o nákladech řízení odpovídal tomu, že žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly.

O odvolání žalobce proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 25.1.1999, sp.zn. . Rozsudek, soudu prvního stupně byl potvrzen a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrh žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu byl zamítnut.

V odůvodnění tohoto rozsudku odvolací soud uvedl, že nepokládal odvolání žalobce za důvodné. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že za naplnění důvodu uvedeného v ustanovení nelze považovat skutečnost, že manželka žalobce H. B. náhradu za vyvlastnění, složenou do notářské úschovy, nikdy nepřevzala. Námitku žalobce, že tu nesprávně došlo k uzavření dohody o rozvrhu částky náhrady za vyvlastnění, složené do notářské úschovy, neshledal odvolací soud pro rozhodnutí v této první věci významnou. Náhrada za vyvlastnění byla složena do notářské úschovy, tedy došlo ke splnění dluhu ve smyslu ustanovení / . ve znění platném v době, kdy došlo k notářské úschově /. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že tu není dán důvod vyvlastnění bez vyplacení náhrady / Sb/. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto potvrzen podle ustanovení a výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn vzhledem k tomu, že žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly. Odvolací soud nevyhověl návrhu žalobce na připuštění dovolání, když ve smyslu ustanovení nepovažoval otázku vymezenou v návrhu žalobce za věc zásadního významu po právní stránce.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 11.3.1999 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno 1.4.1999 u Obvodního soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení .

Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel vytýkal, že odvolací soud ve svém rozhodnutí \" vyslovil nesprávný právní názor na základě nesprávného zhodnocení skutkového stavu\".

Dovolatel zdůrazňoval, že v daném případě došlo k vyvlastnění bez vyplacení náhrady, jak to má na zřeteli ustanovení Z uvedeného ustanovení vyplývá, že náhrada za vyvlastnění měla být skutečně vyplacena k rukám vlastníka. To se v tomto případě nestalo ; s náhradou za vyvlastnění disponoval stát podle svých potřeb. Odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně nezabýval průběhem řízení o vyvlastnění , které žalobce v tomto občanském soudním řízení zpochybňoval Protizákonně v řízení o vyvlastnění došlo k ustanovení opatrovnice původní majitelce nemovitosti z důvodu jejího údajného neznámého pobytu, třebaže její adresa byla známa a byla také zastupována advokátem. Převzetí věci státem tu mělo být posuzováno, podle názoru dovolatele, s použitím ustanovení Dovolatel také poukazoval na to, že náhrada za vyvlastnění byla stanovena v absurdně nízké výši, která nebyla soudy obou stupňů posuzována např. na základě znaleckého ohodnocení o ceně domu čp. 498 v P. - V.

Přípustnost svého dovolání dovozoval dovolatel z toho, že i když odvolací soud zamítl jeho návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, měl by dovolací soud dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a dovolání posoudit jako přípustné ve smyslu ustanovení .

Žalobce při odvolacím jednání dne 25.1.1999 / tedy před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu / navrhl, aby odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání, protože měl za to, že tu jde o řešení otázky, která má po právní stránce zásadní význam.

V usnesení Ústavního soudu z 23.8.1995, sp.zn. , uveřejněném pod č. 19 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo uvedeno, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek / na str. 119 (253)/, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že za vyvlastnění bez náhrady / / nelze chápat případy, v nichž došlo ke složení náhrady za vyvlastnění do úschovy a k jejímu připadnutí státu např. po uplynutí kaduční lhůty / srov. nyní /.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 9/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo, že o převzetí věci státem bez právního důvodu / Sb/. jde jen tehdy, jestliže stát převzal věci, aniž k tomu existoval právní důvod ; citované ustanovení nedopadá na případy, kdy převzal věc např. na základě existujícího právního úkonu.

S přihlédnutím k citovaným závěrům z rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek i z citovaného usnesení Ústavního soudu ČR bylo nutno přisvědčit správnosti závěrů odvolacího soudu, že tu nešlo o věc zásadního právního významu, která by dosud nebyla soudní judikaturou řešena. To lze ve smyslu shora citovaných právních závěrů doložit jak co do řešené otázky výkladu ustanovení zákona č . , tak i výkladu ustanovení , na než dovolatel zejména ve svém dovolání poukazoval.

Nemohl tedy dovolací soud přesvědčivě dospět k závěru, že i přes nevyhovění odvolacím soudem návrhu žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání tu lze považovat dovolání dovolatele za přípustné podle ustanovení .

Nezbylo tedy než dovolání dovolatele odmítnout podle ustanovení a 4 a ustanovení .

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému státu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. října 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc.,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová