Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1425/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í. :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. 7.1997, č.j. -46 (po té, co jeho rozsudek ze dne 30.4.1996, č.j. -15, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12.2.1997, č.j. -31), přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu I. kategorie o kuchyni a pokoji s příslušenstvím, v přízemí domu č.p. 920 v P., H. 12 (dále \"předmětný byt\"), určil, že nájemní vztah žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.11.1999, č.j. -103 (poté, co jeho rozsudek ze dne 17.6.1998, č.j. -74, byl k dovolání žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.6.1999, č.j. -90), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil. Ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil a rozhodl o nákladech řízení odvolacího a dovolacího soudu. Dále zamítl návrh žalované na připuštění dovolání. Odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je naplněn, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná ke dni dání výpovědi z nájmu předmětného bytu nezaplatila žalobci nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce; tuto skutečnost ostatně žalovaná ani nepopírala. Shodně se soudem prvního stupně neshledal výkon práva žalobce dát žalované výpověď z nájmu v rozporu s dobrými mravy (§ 3 obč.zák.)., když přihlédl k tomu, že žalovaná (přesto, že v průběhu dlouhotrvajícího soudního řízení již nebyla v tíživé sociální situaci) dosud dlužné nájemné nedoplatila a i nadále platí žalobci nájemné ve snížené výši. Na žalobci nelze proto spravedlivě požadovat, aby poskytoval žalované byt a služby, aniž by za to obdržel příslušnou úhradu. Pokud pak žalovaná - s poukazem na kvalitu bytu - nesouhlasí s výší nájemného, mohla se domáhat svých práv postupem podle § 698 a § 699 obč.zák., což však neučinila.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání (datované 4.1.2000), v němž zpochybňuje správnost výše nájemného z předmětného bytu a vyúčtování úhrady za služby s užíváním bytu spojené. Přípustnost dovolání podle spatřuje v tom, že \"soud popřel dosavadní právní názor, že se musí zkoumat důvody neplacení (např. R 74/68), zejména zásadu, že (objektivně) sporné nájemné a úhrada za služby nemohou zakládat důvod výpovědi\". V doplnění dovolání žalovaná (v zastoupení advokátem) odůvodňuje přípustnost dovolání poukazem na ustanovení s tím, že za otázku zásadního právního významu považuje \"tu skutečnost, že soudy obou stupňů se nezabývaly mezi stranami spornými skutkovými předpoklady, které jsou rozhodné pro stanovení výše nájemného a služeb spojených s užíváním bytu a to jako předběžnou otázku (viz též R 41/70), tedy že by mělo být rozhodnutím Nejvyššího soudu postaveno najisto, zdali takové zkoumání je podstatné pro další rozhodování soudů či nikoli\". Důvody dovolání označuje odkazem na ustanovení a d/ , a obsahově je vymezuje tak, že soudy \"nebraly v potaz, že mezi stranami je spor ohledně výše nájemného a služeb spojených s užíváním bytu\", že nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že vyúčtování jí bylo doručeno až po podání žaloby, takže se nemohla vyjádřit k jeho správnosti, a že následkem \"nedůsledně vedeného řízení bylo chybné právní posouzení věci\". Současně odkázala na námitky uplatněné ve svém podání datovaném 4.1.2000. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen ve výrocích, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť pouze z podnětu dovolání, které je přípustné, lze přezkoumat jeho důvodnost.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanovení , a

Vady vyjmenované v , jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelkou tvrzeny nebyly a nepodávají se ani z obsahu spisu; přípustnost dovolání o citované ustanovení tedy opřít nelze.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení (napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím), ani z ustanovení (soud prvního stupně rozhodl ve svém v pořadí druhém rozsudku stejně jako ve svém rozsudku předchozím).

Protože v posuzované věci není dán ani zákonný předpoklad přípustnosti dovolání podle , když odvolací soud ji ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil, zabýval se dovolací soud otázkou, zda jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak se - s odkazem na - domnívá dovolatelka. Žalovaná totiž v odvolacím řízení navrhla, aby byla vyslovena přípustnost dovolání, odvolací soud však jejímu návrhu nevyhověl.

O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která měla zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní projednávané věci, ale současně i význam obecný - z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Z tohoto pohledu má rozhodnutí uvedený význam zpravidla tehdy, jde-li o takovou právní otázku, která nebyla vyřešena judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku odlišně od ustálené judikatury vyšších soudů.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání opřené o může být přípustné jen tehdy, je-li v něm dovolatelem zpochybněno řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost takového dovolání nezakládají); dovolání podle lze tedy odůvodnit jen dovolacím důvodem podle , tj. tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Nesprávné právní posouzení může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok odvolacího soudu. K případným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) pak dovolací soud přihlíží jen za splnění podmínky přípustnosti dovolání ( věta druhá ).

Výše uvedená kritéria, podle nichž dovolací soud posuzuje přípustnost dovolání ve smyslu nesplňují dovolací námitky směřující proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu.

Zásadní právní význam ve smyslu výše uvedeného nelze přiznat ani otázce, zda se odvolací soud měl zabývat \"spornými skutkovými předpoklady, které jsou rozhodné pro stanovení výše nájemného a služeb spojených s užíváním bytu a to jako předběžnou otázkou\". Dovolatelka tu přehlíží, že v dané věci šlo o žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, nikoliv o žalobu na zaplacení dlužného nájemného (úhrady za služby); otázka posouzení výše nájemného nebyla tudíž pro rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci rozhodná. Odkaz na rozhodnutí, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1970, pod pořadovým číslem 41, není případný, neboť uvedené rozhodnutí míří na případ sporu o zaplacení úhrady za užívání bytu; v této souvislosti se pak v právní větě uvádí, že otázka sporné výše úhrady má být v takovémto řízení řešena jako otázka předběžná.

Otázkou zásadního právního významu ve smyslu ustanovení nelze shledat ani otázku právní relevance důvodů, pro něž nájemce neplatí nájemné (úhradu za služby) z hlediska naplnění výpovědního důvodu upraveného v obč.zák.

Tato otázka byla opakovaně řešena judikaturou dovolacího soudu, mimo jiné i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.11.1998, sp.zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 43. Nejvyšší soud zaujal právní názor, že důvody, pro které nájemce neplatí nájemné, mohou být okolností, k níž soud (vedle okolností jiných, např. skutečnosti, že nájemce po doručení výpovědi uhradil dlužné nájemné) přihlédne v rámci úvahy, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy - § 3 odst. 1 obč.zák. (srov. odůvodnění uvedeného rozsudku).

V projednávané věci se odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí - zabýval posouzením věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., a v rámci této úvahy přihlédl i k žalovanou namítaným důvodům, pro které dlouhodobě neplatí nájemné. Nelze mu tedy vytýkat, že by věc posoudil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Vzhledem ke shora uvedenému dovolací soud neshledal zákonné předpoklady pro závěr, že dovolání je přípustné podle Za této situace mu nezbylo, než dovolání žalované podle ustanovení věty první a odmítnout jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a větu prvou (per analogiam) , jakož i o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. října 2000

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková