Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 209/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání P., státního podniku v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 14.4.1998, sp.zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. ( žalobkyně J. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému státnímu podniku v likvidaci P., zastoupenému advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí ),

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

III. Spis sp.zn. se zasílá zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s upozorněním na návrh na obnovu řízení, založený na č.l. 166 - 168 tohoto spisu, jenž byl u uvedeného soudu prvního stupně uplatněn.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 17.12. 1991, aby žalovanému podniku bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 708 ( s pozemky parc. č. 1450 a 1451 ) v P. - U. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti byly vyvlastněny rozhodnutím bývalého Okresního národního výboru P. z 28.9.1966, čj. 6290/66/PO, s odůvodněním, že tyto nemovitosti tvoří proluku mezi objekty podniku a znemožňují ucelení areálu jeho závodu. Dům čp. 708 sloužil po vyvlastnění jako umývárna a šatna pro zaměstnance podniku, v domě byly vybourány dvě příčky, bylo zde instalováno 5 umyvadel a parketová podlaha byla nahrazena podlahou betonovou. Vyvlastněné nemovitosti tedy nesloužily účelu, k němuž byly vyvlastněny. Žalovaný podnik byl písemně vyzván k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaný podnik navrhl zamítnutí žaloby s tím, že vyvlastněné nemovitosti žalobkyně byly používány pro účel, pro který byly vyvlastněny ; dům, čp.708 v U. ztratil svůj původní stavebně technický charakter, protože nejde již o obytný dům, ale o objekt šatny a umýváren pro zaměstnance ; na pozemcích uváděných žalobkyní byla zřízena nová stavba - parovod. Nemovitosti nelze proto žalobkyni vydat ve smyslu ustanovení

Soud prvního stupně rozhodl o žalobě žalobkyně rozsudkem z 5.10.1993, čj. -43, jímž bylo žalovanému státnímu podniku uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 708 v U. s pozemky parc. č. 393,580 a 389/16. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1.150 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

K odvolání žalovaného podniku Městský soud v Praze usnesením z 21.2.1994, sp.zn. , zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že výrok jeho rozhodnutí se týkal i pozemku, jehož vydání se žalobkyně nedomáhala; odvolací soud měl za to, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo dostatečně objasněno, zda v daném případě sloužily žalobkyní uváděné nemovitosti účelu, pro který byly vyvlastněny ( ), zda dům čp. 708 v U. provedenou přestavbou ztratil svůj původní stavebně technický charakter a zda na vyvlastněných pozemcích byla umístěna stavba, která brání vydání těchto pozemků ( ).

V dalším průběhu řízení soud prvního stupně provedl šetření na místě v P. - U., provedl důkaz posudkem znalce z oboru geodézie a kartografie a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 z 15.5.1996, čj. -110, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 2.300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku a na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 7.844 Kč na úhradu zálohovaného znalečného. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se uvádělo, že v daném případě nepřešly žalobkyní uváděné nemovitosti na stát způsobem, který má na zřeteli ustanovení a že vyvlastnění bylo provedeno v souladu s ustanoveními ;vyvlastněné nemovitosti byly užívány pro účel, pro který byly vyvlastněny. Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanoveními a .

O odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 10.12.1996, sp.zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému podniku na náhradu nákladů řízení 1.675 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že odvolání žalobkyně nebylo důvodné. Odvolací soud byl toho názoru, že účel pro který byly v daném případě nemovitosti vyvlastněny, byl splněn ( ucelení areálu závodu žalovaného podniku, plánovaného v rámci investičního úkolu) a byl také toho názoru, že vyvlastnění bylo provedeno v souladu s ustanovením O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení a .

K odvolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze 7.11.1997, , zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 10.12.1996, sp.zn. , a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu se uvádělo, že z rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru P. z 28.9.1966, čj. Výst. 6290/66/ Po, vyplývalo, že mezi účastníky sporné nemovitosti sice tvoří proluku mezi objekty podniku a znemožňovaly ucelení závodu žalovaného podniku, ovšem \" plánovaného v rámci schváleného investičního úkolu podle územního rozhodnutí ze 4.9.1966\". Dovolací soud poukazoval dále na to, že právní předchůdce žalovaného podniku - V. S. žádal 2.8.1966 bývalý Okresní národní výbor P. o vyvlastnění nemovitostí pro investiční výstavbu a zcelení areálu závodu s tím, že sledovaným investičním úkolem je \" výstavba výrobny membránových filtrů a filtračních hmot\", která jen v širších souvislostech vyžadovala také \" zcelení areálu závodu\" žalovaného podniku, takže akt vyvlastnění byl v příčinné souvislosti s takto vymezeným účelem, přestože v řetězu příčin a zamyšlených následků vyžadovala výstavba výrobny také ucelení závodu právního předchůdce žalovaného podniku. Dospěl proto dovolací soud k tomu, že tu šlo o důležitou skutečnost pro posouzení projednávané právní věci a o rozpor mezi skutkovým zjištěním odvolacího soudu v jeho podstatné části. Dovolací soud tedy shledal, že byl dán důvod ve smyslu ustanovení k vyhovění dovolání dovolatelky s tím, že odvolací soud použil sice správný předpis na projednávanou právní věc ( / ), ale \" nesprávně jej na projednávaný případ aplikoval\". Dovolací soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze vynesl rozsudek ze 14.4.1998, sp.zn. , jímž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 15.5.1996, čj. -121, tak, že žalovaný podnik je povinen uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 708 v U. s pozemky parc. č. 1450 a 1451. Dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že \"nad tento rozsah se zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje\". Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1.610 Kč a na náhradu odvolacího a dovolacího řízení částku 4.760 Kč. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7.844 Kč na úhradu zálohovaných nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že je ve smyslu ustanovení vázán právním názorem dovolacího soudu a proto dospěl k závěru, že je odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně opodstatněno. Odvolacím soudem nebyla shledána důvodnou námitka žalovaného podniku, že na jeho straně není dána pasívní legitimace v této právní věci, když žalovaný podnik nemovitosti, uvedené v žalobě žalobkyně, držel ke dni účinnosti a následné změny v jejich držení jsou irelevantní . Pokud žalovaný podnik namítal další investiční akci realizovanou na pozemcích, které jsou sporné mezi účastníky tohoto řízení, měl odvolací soud za to, že \"vesměs šlo o drobné stavby, které nejsou srovnatelné s výrobou membránových filtrů a filtračních hmot\" ; vzhledem k tomu, že tato výstavba výrobny nebyla uskutečněna, je v daném případě naplněn restituční důvod podle ustanovení , podle něhož povinnost vydat věc se vztahuje na případy, kdy v rozhodném období ( 25.2.1948 až 1.1.1990) věc přešla na stát vyvlastněním za náhradu, pokud věc existuje a nikdy nesloužila účelu, pro které byla vyvlastněna. Rozhodl proto odvolací soud podle ustanovení o změně rozsudku soudu prvního stupně. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními a 2 a i a ustanoveními a

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaný podnik v řízení zastupoval, dne 24.6.1998 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20.7.1998, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení .

Dovolávající se podnik navrhoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Jako dovolací důvody uplatňoval dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel poukazoval na to, že ohledně nemovitostí, jež jsou předmětem sporu, byl vládou České republiky schválen privatizační projekt, na jehož základě byly tyto nemovitosti převedeny rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. 25/98 ke dni 1.3.1998 na F. n. m. Podle názoru dovolatele tím došlo ke ztrátě pasívní legitimace žalovaného podniku ; \" předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví obchodní společnosti P., společnosti s ručením omezeným, na níž vlastnické právo přešlo smlouvou o prodeji privatizovaného majetku č. 44/98\". Podle názoru dovolatele nelze v daném případě nemovitosti vydat, neboť ve smyslu ustanovení článku II. odst. 2 věc nelze vydat, byla-li před 1.10.1991 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně takové věci privatizační projekt nebo rozhodnuto o její privatizaci.

Dovolatel měl za to, že ke dni účinnosti byl vlastníkem nemovitostí, o něž v tomto řízení jde, národní podnik B. a l.; žalobkyně také tento podnik vyzvala k vydání nemovitostí.

Dovolatel poukazoval i na skutečnost, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu v této právní věci, jsou částečně zastavěné ( do pozemku zasahuje stavba parovodu a stavba silnoproudého vedení elektrického proudu ).

Dovolatel poukazoval i na to, že žalobní návrh se původně týkal i pozemku parc. č. 389/16 v U. a ohledně tohoto pozemku nebyla vzata žaloba zpět, takže nebylo postupováno podle ustanovení a .

Dovolatel byl rovněž toho názoru, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně jsou nemovitosti nesprávně označeny, takže by rozhodnutí nemohlo být zapsáno v katastru nemovitostí.

Dovolatel trval na svém názoru, že podle rozhodnutí o vyvlastnění v daném případě bylo účelem vyvlastnění zcelení areálu závodu protože vyvlastňované nemovitosti tvořily proluky mezi objekty podniku a znemožňují ucelení areálu závodu plánovaného v rámci schváleného investičního úkolu, směřujícího k vytvoření jednotného právního vlastnického stavu pozemků v uvedené lokalitě. Dovolatel je proto toho názoru, že obsah vyvlastňovacího rozhodnutí z 28.9.1966 není možné interpretovat tak, že účelem vyvlastnění je pouze investiční akce výstavby výrobny membránových filtrů a filtračních hmot ; dovolatel má nad to za to, že výstavba této výrobny měla být realizována na jiných pozemcích než na pozemcích parc. č. 1450 a parc.č. 1451, jež jsou uvedeny v žalobě žalobkyně.

Dovolatel měl i za to, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s novými skutečnostmi, které žalovaný podnik uvedl při jednání dne 14.4.1998.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. 1 , podle něhož ustanovení tohoto zákona , jímž byl změněn a doplněn ( ), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností ( tj. před 1.1.1996 ; srov. článek V. ).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení , protože směřovalo proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolávající se podnik uplatňoval dovolací důvody, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části opru v provedeném dokazování ( občanského řádu), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo k ustanovení ( nyní 3) vyloženo : Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení ( nyní 3 ) , nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených v ustanovení ( nyní 3) písm. a) až c) . Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů ( ). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá ; musí jít o zjištění právně významné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží ( viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

Podle ustanovení dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání.

Podle ustanovení jsou povinnými osobami podle tohoto zákona stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti ( k 1.4.1991) věc drží.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 ( na str. 107/241/) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo poukázáno na to, že pro lhůtu podle ustanovení a 3 ( ve znění zákonů č. , č. , č. a č. ), o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, má význam i uplatnění nároku o právnické osoby, která ke dni účinnosti ( tj. k 1.4.1991 ) věc držela ( s výjimkami uvedenými v a b/ ), a to výzvou k vydání věci podle ustanovení

Dovolání dovolatele v daném případě bylo třeba přezkoumat a posoudit ve smyslu ustanovení v rozsahu, v němž byl výrok rozsudku odvolacího soudu dovoláním napaden. Přitom dovolací soud musel mít na zřeteli, že v řízení o dovolání nelze na rozdíl od řízení odvolacího ( srov. ) uvádět nové skutečnosti a důkazy. Toho si byl vědom v daném případě i dovolatel, když zároveň s dovoláním podal u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 16.7.1998 návrh na obnovu řízení v právní věci vedené u tohoto soudu pod sp.zn. ; projednání takového návrhu náleží podle ustanovení soudu, který o věci rozhodoval v prvním stupni, jemuž je třeba ze strany dovolacího soudu spis zaslat, aby mohl být návrh na obnovu řízení vyřízen.

Při posuzování dovolání dovolatele, z hlediska jím uplatňovaného dovolacího důvodu podle ustanovení , vycházel dovolací soud z již citovaného rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ; zároveň bylo přihlíženo k okolnostem uplatňovaným návrhem, který byl v této právní věci uplatňován jako důvody obnovy řízení ( srov. podání žalované P., s.p. v likvidaci z 15.7.1998, které došlo soudu 16.7.1998). Z hledisek uvedených v ustanovení neshledal odvolací soud, že by odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že by vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není,nebo že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. V hodnocení provedeného dokazování se dovolatel liší od hodnocení provedeného odvolacím soudem ( navazujícího i na hodnocení uvedené v rozsudku dovolacího soudu ze 7.11.1997, ), ale, jak již shora vysvětleno, za dovolací důvod nelze ( vzhledem k právní úpravě obsažené v ) považovat výtky dovolatele vůči hodnocení důkazů ( ), jež náleží soudu. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle ustanovení tu není dán.

Při posuzování dovolání dovolatele z hlediska jím uplatňovaného dovolacího důvodu podle ustanovení nebylo možné přisvědčit názoru dovolatele na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když totiž odvolací soud ( opět v návaznosti na závěry rozsudku dovolacího soudu ze 7.11.1997, ) posoudil věc podle ustanovení ) a , která se projednávané právní věci nepochybně týkala, a nebylo také možné mít za to, že si odvolací soud tato ustanovení nesprávně vyložil. V tomto smyslu dovolatel nepoukazuje např. na to, že by si odvolací soud citované ustanovení vyložil v rozporu kupř. s jejich slovním zněním nebo se závěry uveřejněné judikatury obecných soudů ( ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem ) anebo se závěry některého z nálezů Ústavního soudu ČR, nýbrž jeho výtky směřují k tomu, jak odvolací soud posoudil slovní znění rozhodnutí o vyvlastnění bývalého Okresního národního výboru P. z 28.9.1966, čj. výst. 6290/66/Po, a jak posoudil závěry posudku znalce, obsahující skutkové údaje sloužící k posouzení otázky umístění stavby na pozemku, zřízené po převzetí pozemku státem ( ). Šlo tu tedy ze strany dovolatele opět o výtky směřující proti hodnocení důkazů odvolacím soudem. K výkladu slovního znění citovaného rozhodnutí o vyvlastnění přistoupil odvolací soud shodně se závěry rozsudku dovolacího soudu ze 7.11.1997, , a výklad ustanovení byl shodný s tím, co je uvedeno např. ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek na str. 121/255/. Ani závěr odvolacího soudu, že následné změny v držení předmětu restituce po 1.4.1991 tu nejsou právně rozhodné ( srov. stranu čtvrtou,odstavec druhý rozsudku odvolacího soudu) nejsou v rozporu s tím co shora citované stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek obsahuje na str.103/241/. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že ani dovolací důvod podle ustanovení tu není dán.

Nedospěl proto dovolací soud k závěru, že by rozsudek odvolacího soudu nebyl správný ( jak to má na zřeteli ustanovení ). Dovolací soud tedy přikročil k zamítnutí dovolání podle ustanovení a 5 .

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení vynaložených žalobkyní na vyjádření k dovolání dovolatele, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu o výjimečném nepřiznání náhrady nákladů řízení, a to vzhledem k povaze řešené právní věci a vzhledem k obsahu tohoto vyjádření k dovolání, obsahujícího stručnou rekapitulaci právních vyjádření žalobkyně, učiněných již v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. září 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová