Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Cdon 439/97

K r a j s k ý s o u d v Plzni usnesením ze dne 19.11. 1996, č.j. -19 potvrdil usnesení O k r e s n í h o s o u d u v Karlových Varech ze dne 30.5. 1996, č.j. -9, jímž bylo řízení zastaveno pro neodstranění vad žaloby. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž žalovaný je označen způsobem, který neodpovídá ustanovení a věty druhé a třetí (dále jen “ ”) a který neumožňuje přesnou identifikaci účastníka řízení. Uzavřel, že žalobce onu vadu podání na výzvu soudu řádným způsobem neodstranil (ač byl o následcích neodstranění ve výzvě soudu poučen) a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat; soud prvního stupně tudíž postupoval správně, jestliže řízení ve smyslu zastavil.

Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jímž se domáhal jeho zrušení. Namítal, že důvody, proti zastavení řízení okresním soudem, jím podrobně rozvedené v odvolání ze dne 5.7. 1996, krajský soud zcela pominul a že označení žalovaného jako: “V., stavební firma, Ing. E.N.,” po výzvě soudu doplněné o identifikační číslo podnikatele, měla žalovaná firma na razítku, užívala je i ve styku s úřady a prezentovala se takto i na pracovní smlouvě uzavřené s žalobcem. Šlo tedy - uváděl dále dovolatel - o dostatečné označení žalovaného ve smyslu , neboť uvedením identifikačního čísla podnikatele byl žalovaný ve spojení s ostatními údaji v žalobě uvedenými dostatečně určen.

Z o d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud se především zabýval otázkou, zda rozhodnutí odvolacího soudu je již v právní moci; kdyby tomu tak nebylo, bylo by totiž jakékoli rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání předčasné (srov. ustanovení ). Nutnost řešení této otázky je spojena s faktem, že jak usnesení soud prvního stupně, tak usnesení odvolacího soudu bylo vedle zástupkyně žalobce doručeno také Ing. E.N. K doručení napadeného usnesení do vlastních rukou jmenované přitom došlo 18.12. 1996, tedy poté, co na její majetek byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21.11. 1996, sp. zn. , prohlášen konkurs. V případě, že by právní moc napadeného usnesení závisela na jeho doručení jmenované, by ovšem bylo nutno (se zřetelem k účinkům prohlášení konkursu, určeným v ustanovení a c/ , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) doručení ze dne 18.12. 1996 považovat za neúčinné, neboť usnesení nepřevzala správkyně konkursní podstaty nýbrž úpadkyně. Nejvyšší soud přesto dochází k závěru, že napadené rozhodnutí je v právní moci.

Jestliže soud zastaví řízení pro vadné označení žalovaného (proto, že tento nedostatek mu ve smyslu brání v řízení pokračovat) je doručení rozhodnutí takovému “žalovanému” (nebo tomu, kdo podle soudu měl oním “žalovaným” správně být) pojmově vyloučeno. Podstata rozhodnutí totiž v takovém případě tkví právě v tom, že nedostatečná identifikace žalovaného subjektu soudu znemožňuje s ním jako s účastníkem řízení jednat (tedy mu i se závaznými účinky doručovat soudní písemnosti).

Právní moc usnesení o zastavení řízení pro nedostatečné označení žalovaného (eventuelně právní moc usnesení odvolacího soudu, toto rozhodnutí potvrzujícího), proto závisí výlučně na jeho doručení žalobci; v posuzované věci tak napadené usnesení nabylo právní moci dne 19.12. 1996, kdy bylo doručeno zástupkyni žalobce.

Nejvyšší soud dále zkoumal podmínky přípustnosti podaného dovolání.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1, písmenům b) až f) posledně citovaného ustanovení. Podmínky stanovené v pak daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o zastavení řízení není usnesením ve věci samé ( věta první ).

Protože podle a dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Vady vypočtené v ustanovení pod písmeny a) až f) však dovolatelem namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají. Žádný z případů uvedených pod písmeny a) až e) citovaného ustanovení v řízení nenastal a o případ vymezený ustanovením nemůže jít již proto, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na níž nebylo důvodu cokoli měnit, po změnách jichž s účinností od 1. ledna 1996 (po novele provedené ) doznalo ustanovení (tím, že za slovo “byla” byla vložena slova “v průběhu řízení nesprávným”), je za “postup soudu v průběhu řízení” lze považovat jen činnost která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. i rozhodnutí uveřejněné pod číslem č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání je ovšem přípustné podle ustanovení , které spojuje zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu s okolností, že byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Podle ustanovení v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát ve věcech pracovních.

O tom, že spor, ve kterém se žalobce domáhá nedoplatku na mzdě za měsíc leden 1996 založeného ( podle mínění žalobce) neoprávněným zkrácením platu, dále mzdy za únor 1996 a odstupného za dva měsíce, jakož i zrušení rozhodnutí žalovaného o převedení žalobce na jinou práci (viz žaloba a její doplnění), je věcí pracovní (nároky žalobce se opírají o pracovní smlouvu s žalovaným ze dne 1.1. 1995) nepochyboval ani soud prvního stupně (v odůvodnění svého usnesení výslovně uvádí, že “9.5. 1996 byl spis převeden do rejstříku “C,” vzhledem k tomu, že se jedná o věc pracovní”). Přitom ovšem, jak dokládá absence protokolu o hlasování ve spise a označení soudkyně v usnesení, okresní soud rozhodl o zastavení řízení jedinou soudkyní (samosoudkyní).

Ustanovení určuje, že o zastavení řízení proto, že podání nebylo opraveno nebo doplněno, rozhoduje “soud,” aniž by zákon na tomto nebo jiném místě stanovil, že ve věcech vyjmenovaných v ustanovení může být obsah pojmu “soud” naplněn i tím, že řízení zastaví samosoudce. O zastavení řízení podle tedy v pracovní věci v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát.

Jestliže odvolací soud toto procesní pochybení soudu prvního stupně způsobem vyplývajícím z ustanovení a neodstranil, zatížil tím vadou vyplývající z ustanovení i své rozhodnutí, takže dovolání v posuzované věci je podle citovaného ustanovení přípustné.

Existence této vady pak způsobuje, že dovolání je nejen přípustné, nýbrž (ve smyslu ustanovení ) i důvodné, neboť k vadám uvedeným v ustanovení dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ). Nejvyšší soud proto usnesení soudů obou stupňů, postižená vadou dle , zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, , věta druhá ).

Zjištěná vada pak činí předčasným (a vzhledem k jejímu dopadu též zbytečným) vyslovovat se k otázce správnosti označení žalovaného, neboť přezkum zmíněného právního závěru má smysl jen byl-li onen závěr učiněn při správném obsazení soudu.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta třetí ), přičemž ovšem přihlédne k tomu, že za součást dovolacích nákladů žalobce nelze považovat jím uhrazený (částkou 1644 Kč) soudní poplatek z dovolání. Usnesení o zastavení řízení (usnesení je potvrzující) je totiž usnesením které má jen procesní povahu (nejde o rozhodnutí ve věci samé), takže z opravného prostředku (odvolání, dovolání) proti takovému usnesení podaného, se soudní poplatek neplatí (srov. též stanovisko uveřejněné pod č. 49/1996, str. 160).