Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 A 17/2026 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci

žalobce: V. D., narozený dne X

pobytem v ČR X

zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou

sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 4. 3. 2026 jeho žádost o dočasnou ochranu zaevidovanou pod č. j. OAM-0371916/DO-2026 jako nepřijatelnou, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 4. 3. 2026 zaevidované pod č. j. OAM-0371916/DO-2026 jako nepřijatelné.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v tom, že mu žalovaný dne 4. 3. 2026 vrátil jeho žádost o udělení dočasné ochrany z důvodu nepřijatelnosti ve smyslu , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “”). Zároveň žalobce požadoval, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany.

II. Obsah žaloby

2. Ke skutkovým okolnostem případu žalobce uvedl, že je občanem U. a je držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území U., z U. utekl a nemůže se tam vrátit z obavy o svůj život. Rozhodl se žít v ČR, kde má svou rodinu, sociální zázemí a pevný okruh přátel. Při podání žádosti dne 4. 3. 2026 mu bylo sděleno, že podle jeho cestovního pasu neměl být dne 24. 2. 2022 na U., ale v R., na což žalobce odpověděl, že nikoliv, ale že v R. pracoval a cestoval mezi R. a U. Uvedl, že přejezdy hranic takového „pendlera“ byly většinou bez vyznačení každého jednoho hraničního přejezdu razítkem do pasu žalobce. Žalovaný na místě rozhodl, že žalobce musí napsat čestné prohlášení, aniž by ovládal český jazyk a znal smysl českých vět a slov, když samotné znění žalobci předepsal a dohlížel nad ním, jak žalobce text opíše. Dle žalobce nicméně text čestného prohlášení nenese důkaz, kde se žalobce přede dnem 24. 2. 2022 nacházel.

3. Žalobce je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v ČR, a proto jeho žádost neměla být vyhodnocena jako nepřijatelná, měla být žalovaným bez výhrady přijata a následně přezkoumána, aby ze strany žalovaného nedocházelo k dalším neoprávněným průtahům legalizace pobytu žalobce na území ČR. Uvedl, že žalovaný po něm nepožadoval jakékoliv prokazování tvrzené skutečnosti nad běžný rámec, přičemž žalobce dostatečně jasně prokázal, že je občanem U. a že nedisponuje žádným jiným pobytovým oprávněním na území EU, když v jeho zemi je válka.

4. Žalobce považoval vrácení jeho žádosti jako nepřijatelné za soudně přezkoumatelné. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. -42, opřený o rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, K., a na rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2025, č. j. -25, zejména body 25. a 26., který se zabýval totožnou problematikou. Měl za to, že vrácení žádosti žalovaným jako nepřijatelné neobstojí, nejsou dány důvody dle .

5. Navrhoval, aby soud prohlásil zásah žalovaného spočívající ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné za nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný s odkazem na a uvedl, že žalobce sice je občanem U., nicméně ke dni 24. 2. 2022 na území U. nepobýval. Uvedl, že vycházel z tvrzení samotného žalobce a z čestného prohlášení, které předložil při podání žádosti poté, co byl vyzván k předložení cestovního dokladu. Při podání žádosti se žalobce prokázal cestovním dokladem č. XA s platností od 16. 9. 2025 do 16. 9. 2035, v němž nejsou žádná razítka prokazující přechody přes státní hranice. Při podání žádosti byl vyzván k předložení cestovního dokladu č. XB, který v tu dobu měl platný. Žalobce sdělil, že tento cestovní doklad ztratil, avšak tuto skutečnost nikde neohlásil. Proto byl vyzván, aby uvedl, kde se nacházel v rozhodné době, tedy před 24. 2. 2022, načež nejprve ústně, poté i písemně formou čestného prohlášení uvedl, že se v rozhodné době nacházel z pracovních důvodů v Rusku, odkud pak v dubnu 2022 přicestoval do ČR. Žalovaný tak měl za potvrzené, že žalobce se ke dni 24. 2. 2022 nenacházel na území U.

7. Dále žalovaný uvedl, že z čl. 2 písm. c) Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice č. 2001/55/ES”) je patrné, že se vztahuje pouze na osoby, které zemi původu opustily, resp. „musely opustit“ v důsledku situace, která v zemi nastala a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně a natrvalo vrátit, a to např. kvůli ozbrojenému konfliktu. Jen takové osoby je možné považovat za vysídlené osoby. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost. Toto dle žalovaného vyplývá i z prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Na udělení dočasné ochrany tak v zásadě nemají nárok ti občané U., kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území U., ať už z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných či zdravotních důvodů. Totéž dle žalovaného plyne z Operačních pokynů k provádění prováděcího rozhodnutí, zveřejněných pod č. 2022/C 126 I/01 (dále jen „Operační pokyny“), které NSS označil za soft-law.

8. Žalovaný proto dospěl k závěru, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky uvedené v , tj. že není osobou, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí, a proto je jeho žádost nepřijatelná dle .

9. Uzavřel, že je mu známo, že existují rozhodnutí soudů, která s odkazem na rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025, č. j. -21 podmiňují uplatnění dlouhodobostí pobytu mimo území U. Nicméně dle žalovaného NSS formuloval své závěry ve skutkově odlišném případě; navíc do okruhu osob, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí, mohou náležet pouze ti cizinci, kteří se fyzicky nacházeli před dnem 24. 2. 2022 na U., protože jinak by příčinou opuštění této země nemohly být události dne 24. 2. 2022.

IV. Hodnocení Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze v souladu s a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí ( ).

11. Soud ve věci samé rozhodl bez jednání dle , jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a žalobce i žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. souhlasili.

12. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci K. dovodil, že soudní výluka dle je v rozporu s směrnice 2001/55/ES ve spojení s y základních práv EU. Tím byly překonány závěry rozsudku NSS ze dne 12. 10. 2022, č. j. -46. Vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany z důvodu její nepřijatelnosti tudíž lze přezkoumat.

13. Žaloba je důvodná.

14. V dané věci je nesporné a vyplývá z předložených listin, že žalobce je občanem U., dne 4. 3. 2026 požádal v ČR o udělení dočasné ochrany, téhož dne mu byla žádost vrácena jako nepřijatelná. V žádosti uvedl, že nezískal nikdy dočasnou ochranu v jiném členském státě EU. Součástí žádosti je i čestné prohlášení ze dne 4. 3. 2026, v němž žalobce prohlašuje, že v době začátku války nepobýval na území U. a že ačkoliv do ČR přišel až v dubnu stejného roku, tak před tím pracoval v R. Na přední straně příslušného formuláře žádosti je rukou napsáno „NEUDĚLENO!“ s poznámkou, že žalobce nebyl na začátku války na U., nesplňuje podmínky dle a díky tomu je jeho žádost nepřijatelná dle téhož zákona. V žádosti žalobce uvedl, že jeho manželka žije na U., neuvedl stát, na jehož území pobýval dne 24. 2. 2022. V kopii cestovního pasu žalobce nejsou uvedena žádná přechodová razítka.

15. Ochranu podle a násl. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. -65, č. 603/2005 Sb. NSS).

16. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. -52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou podle .

17. Podle žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v .

18. Podle § 3 odst. 1 téhož zákona ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a).

19. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

20. Podle § 1 odst. 1 písm. a) téhož zákona tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie a v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace dne 24. února 2022 upravuje podmínky udělování dočasné ochrany cizinců uvedených v § 3 v návaznosti na prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, a v návaznosti na rozhodnutí Rady Evropské unie o prodloužení dočasné ochrany nebo o jejím novém zavedení podmínky jejího prodlužování nebo udělování.

21. Podle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí se toto rozhodnutí vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala:

a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022;

b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a

c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b).

22. K okruhu osob, na něž se vztahuje dočasná ochrana, se NSS podrobně vyjádřil např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2024, č. j. -33. Zjednodušeně řečeno se jedná o osoby vysídlené v důsledku války a jejich rodinné příslušníky.

23. V rozsudku ze dne 7. 3. 2025, č. j. -21 pak NSS vyslovil následující právní větu: „Z pouhé existence víza uděleného v jiném členském státě nelze dovozovat, že žadatel není osobou podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, respektive že mu není možno udělit dočasnou ochranu dle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Správní orgán musí zkoumat individuální skutkové okolnosti žadatele a prokázat, že žadatel skutečně vízum jiného státu aktivně využíval.“

24. Na to NSS navázal právní větou vyslovenou v rozsudku ze dne 14. 8. 2025, č. j. -32: „Z čl. 2 písm. c) směrnice Rady 2001/55/ES ani z žádných jiných unijních ustanovení neplyne, že vysídlenou osobou je pouze taková osoba, která na území členských států Evropské unie vstoupila bezprostředně ze země zasažené válkou, respektive že by o status vysídlené osoby mohla později přijít tím, že vycestuje do třetího státu na základě platného právního titulu, který ji opravňuje k dlouhodobému pobytu v tomto třetím státě, a následně se na území členských států vrátí.“

25. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle ukrajinskému státnímu příslušníkovi je tak zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobytu na U. před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z U. dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil (viz např. rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2026, č. j. -32).

26. Výkladem pojmu „pobývání na U.“ se již správní soudy rovněž zabývaly. V rozsudku ze dne 2. 11. 2023, č. j. -62 Městský soud v Praze konstatoval, že „Z užití pojmu „pobývat“ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na U. pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“ (shodně též rozsudky městského soudu ze dne 17. 8. 2023, č. j. -32, a ze dne 26. 3. 2024, č. j. -46, a rozsudky NSS ze dne 20. 5. 2025, č. j. -20, či ze dne 7. 3. 2025, č. j. -21).

27. Z bodu (11) Preambule prováděcího rozhodnutí vyplývá, že „Účelem tohoto rozhodnutí je zavést dočasnou ochranu ukrajinských státních příslušníků, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli počínaje dnem 24. února 2022 vysídleni v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala.“ Smyslem této podmínky je tedy poskytnout dočasnou ochranu osobám, které z území U. uprchly až po vstupu ruských ozbrojených sil na její území. Platnost dočasné ochrany byla dle bodu (21) Preambule navrhována na dobu jednoho roku, s automatickým prodloužením o další rok. Ukončení platnosti pak bylo podmiňováno zjištěním, že situace na U. umožňuje osobám, jimž byla dočasná ochrana udělena, bezpečný a trvalý návrat [srov. bod (21) Preambule: „V souladu se směrnicí 2001/55/ES by dočasná ochrana měla trvat nejprve jeden rok. Pokud není ukončena podle čl. 6 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice, mělo by být její trvání automaticky prodlouženo o období v délce šesti měsíců, avšak nejdéle o jeden rok. Komise bude situaci neustále monitorovat a přezkoumávat. Kdykoli může Radě navrhnout dočasnou ochranu ukončit na základě zjištění, že situace na Ukrajině umožňuje osobám, jimž byla dočasná ochrana poskytnuta, bezpečný a trvalý návrat, nebo navrhnout, aby Rada dočasnou ochranu prodloužila až o jeden rok.“] Bezpečný a trvalý návrat je pak třeba vykládat tak, že bezpečnostní situace země bude ustálena natolik, že navracejícím se osobám zajistí možnost požívat ve své zemi původu aktivních práv, která jim poskytne šanci, že v jejich zemi původu budou naplněny jejich základní potřeby, a možnost znovu se začlenit do společnosti. Do ukončení doby trvání platnosti a účinnosti prováděcího rozhodnutí je tedy třeba dočasnou ochranu osobám ohroženým konfliktem na U. poskytovat.

28. Situace odůvodňující pokračování poskytování dočasné ochrany osobám, které byly či budou vysídleny z U., stále trvá. Prováděcí rozhodnutí počítá nejen s osobami, které již vysídleny byly, ale též s těmi, které v souladu s čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí ještě vysídleny budou. Soud dospěl k závěru, že ani jazykovým ani teleologickým způsobem výkladu směrnice č. 2001/55/ES či prováděcího rozhodnutí nelze dojít k závěru, že pojem vysídlení je třeba chápat jako akci jednorázovou. Účelem prováděcího rozhodnutí je totiž poskytnout ochranu ukrajinským státním příslušníkům bez ohledu na to, zda tyto osoby území U. opustily v počátečním stadiu ozbrojeného konfliktu nebo kdykoli později v jeho průběhu, a bez ohledu na to, zda tak učinili jednorázově či opakovaně.

29. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že není dostatečně objasněn skutkový stav věci, pokud jde o pobyt žalobce mimo území U. před datem 24. 2. 2022. Pro aplikaci je podstatné, jakou povahu pobyt žalobce mimo území U. měl. Jak je uvedeno ve shora zmíněné judikatuře městského soudu, pojem „pobývat“ je třeba vykládat tak, že se musí jednat o dlouhodobější a stálejší pobyt, žadatel by měl na U. pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.

30. Pod takovou definici by zřejmě nebylo možné podřadit případ, kdy by žalobce měl před 24. 2. 2022 mimo území U. povolený trvalý pobyt a na jeho základě by mimo U. skutečně pobýval, tedy by měl mimo U. bydliště, těžiště svých zájmů a skutečně by v tomto jiném místě žil.

31. Naopak by však bylo nutné přiznat žalobci postavení vysídlené osoby, pokud by se mimo území U. zdržoval toliko dočasně, například z důvodu dovolené, návštěvy rodinných příslušníků žijících mimo Ukrajinu, studia anebo i z důvodu výkonu zaměstnání či podnikání, pokud by šlo o aktivitu dočasnou a přechodnou. Pokud by se mělo jednat o žalobcem tvrzené „pendlerství“, nelze bez dalšího dovozovat, že žalobce trvale pobýval mimo území U., neboť tento způsob obživy je běžným jevem zejména v příhraničních oblastech.

32. V projednávané věci tedy předně není zřejmé, zda žalobce území U. skutečně opustil, tedy zda měl v úmyslu trvale žít v jiném státě, jakou povahu jeho pobyt mimo území U. měl, jak často se tam vracel, kde žili jeho rodinní příslušníci, apod. Žalovaný vycházel toliko z čestného prohlášení žalobce, dle kterého tento pracoval v R. a v okamžiku začátku války nepobýval na území U., z čehož ale dle soudu nelze bez zjištění dalších podrobností dovodit, že žalobce přesunul těžiště svých zájmů mimo území U. trvale a dlouhodobě. Žalovaný se např. vůbec nezabýval tím, zda žalobce disponoval oprávněním k pobytu v jiném státě (tedy zejména v R.), přičemž však ani sama existence takového oprávnění by dle výše citované judikatury NSS nesvědčila o tom, že žalobce skutečně mimo území svého domovského státu pobýval, resp. že měl v úmyslu se tam již nevrátit. Žalovaný měl žádost věcně projednat a měl dostatečně hodnověrným způsobem zjistit, zda žalobce je či není osobou ve smyslu .

33. Soud dále uvádí, že ani přes uplatnění zásady dispoziční není cílem tohoto typu řízení mechanicky odmítat žádosti, které nejsou v okamžiku jejich podání perfektní a u kterých není vyloučeno, že lze jejich nedostatky potenciálně odstranit. Správní orgán má umožňovat dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)]. Řízení o dočasné ochraně je zahájeno na základě žádosti žadatele, kterého tíží povinnost předložit všechny potřebné doklady, resp. tvrdit relevantní informace (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2023, č. j. -40, ze dne 12. 3. 2015, č. j. -38, nebo ze dne 16. 10. 2017, č. j. -27). I takové řízení však ovládá zásada materiální pravdy ( ), která představuje jednu ze základních zásad správního řízení (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2022, č. j. -34, a ze dne 9. 9. 2022, č. j. -26). Naplnění této zásady znamená rozhodovat na základě zjištěného stavu věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k tomu, aby bylo rozhodnutí správního orgánu v souladu se zásadou legality, zásadou zákazu zneužití pravomoci a správní úvahy, zásadou proporcionality, zásadou ochrany dobré víry, zásadou nestranného přístupu a zásadou legitimního očekávání (rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2011, č. j. -112, ze dne 31. 7. 2007, č. j. -124, ze dne 27. 2. 2008, č. j. -92, ze dne 27. 12. 2011, č. j. -81, ze dne 24. 6. 2013, č. j. -44, ze dne 25. 7. 2019, č. j. -29). V souladu se zásadou materiální pravdy má tedy správní orgán povinnost pokusit se i v řízení o žádosti objasnit sporné či jinak pochybné skutečnosti (rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2018, č. j. -34)

34. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 13. 2. 2025, č.j. -27, „[i] když tedy řízení o žádosti předpokládá aktivní účast žadatele na objasnění skutkového stavu a není povinností správního orgánu, aby si v tomto typu řízení podklady obstarával sám či domýšlel tvrzení za žadatele, neznamená to, že správní orgán má zcela rezignovat na svou povinnost umožnit žadateli uplatnit jeho oprávněné zájmy a zjistit stav věci v takovém rozsahu, že o něm nebudou důvodné pochybnosti.” V tomto rozsudku NSS rovněž uvedl, že „v situacích žadatelů o dočasnou ochranu, kde splnění podmínek udělení dočasné ochrany není na první pohled zcela jasné, je třeba dát přednost takovému výkladu procesních norem, který efektivněji chrání práva jednotlivců (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2023, č. j. - 30, bod 37). Postup stěžovatele při nakládání se žádostí o dočasnou ochranu vůči právům žalobce nebyl ohleduplný a uzavřel mu možnost udělení dočasné ochrany předčasně a bez vedení řízení, v němž by mohl uplatňovat svá procesní práva a jehož výsledek nyní nelze bez pokusu stěžovatele o náležité zjištění skutkového stavu předjímat.“

35. Interpretace žalovaného ohledně příčinné souvislosti mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním by dle soudu znamenala, že státní občané U., kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli dočasně mimo její území, a kterým stav vzniklý v důsledku napadení ozbrojenými silami R. f. znemožňuje vrátit se do svého domovského státu a bezpečně a neomezeně tam pobývat (tedy bezpečný a trvalý návrat), by byli v horším postavení než ti, kteří se k uvedenému datu na území U. fyzicky nacházeli. Pro takové odlišné postavení přitom neexistuje žádný rozumný a omluvitelný důvod, neboť jedni i druzí jsou agresí ze strany Ruské federace zasaženi či ohroženi stejně.

36. K poukazu žalovaného na soft-law v podobě Operačních pokynů soud uvádí, že v tuto chvíli není v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany žalovaného zřejmé, zda žalobce (slovy Operačních pokynů) území U. opustil v úmyslu trvalé žít v jiném státě. Bylo toliko obecně zjištěno, že žalobce pobýval mimo Ukrajinu z důvodu práce, což samo o sobě neznamená, že těžiště jeho zájmů se přesunulo mimo jeho domovský stát. V této souvislosti pak soudu nezbývá než připomenout argumentaci NSS uvedenou v usnesení ze dne 7. 5. 2026, č. j. -14, ve kterém označil „šablonovitý“ postup žalovaného vycházející bez dalšího pouze z předchozího vycestování tehdejšího žalobce z U., a tedy absence nutné příčinné souvislosti s ozbrojeným konfliktem, za nepochopitelný.

37. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto výrokem I. deklaroval postupem dle § 87 odst. 2 s.ř.s, že zásah žalovaného byl nezákonný. V souladu se stejným ustanovením soud výrokem II. zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování práva žalobce na podání žádosti o dočasnou ochranu, a obnovil stav před označením žádosti žalobce o dočasnou ochranu jako nepřijatelné.

38. O nákladech řízení soud rozhodl dle Žalobce byl ve věci samé úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobcem představují náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč (dle , , , d) , advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. převzetí právního zastoupení, podání žaloby), tedy celkem 9 240 Kč, a v náhradě hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tedy celkem 900 Kč ( téže vyhlášky). Náhrada není zvýšena o DPH, jelikož zástupkyně žalobce ani na výzvu soudu nedoložila, že je plátcem daně. Celková výše nákladů řízení tedy činí částku 10 140 Kč.

39. Soud o věci rozhodl přednostně, neboť jde o věc dočasné ochrany, která spadá do mezinárodní ochrany a má být projednávána přednostně, dále jde o trvající zásah.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 13. srpna 2026

Mgr. Kateřina Peroutková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P. V.