Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1695/2026

20 Cdo 1695/2026-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Venerati group s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 1349/2, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1322/3C, proti povinnému T. M., zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, za účasti bývalé manželky povinného K. H., zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 95/97, pro 84 374,40 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 21 093,60 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2026, č. j. -202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. října 2025, č. j. -148, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 (dále též jen „soud prvního stupně“) zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem, Exekutorský úřad Olomouc (výrok I.), zastavil řízení o návrhu bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce (výrok II.), oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení částku 10 962,60 Kč (výrok III.), dále oprávněné uložil zaplatit bývalé manželce povinného na náhradě nákladů řízení částku 7 368,90 Kč (výrok IV.) a soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok V.). Odvolací soud současně rozhodl o povinnosti oprávněné zaplatit povinnému a bývalé manželce povinného na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 775 Kč každému z nich.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ( , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů) ze dne 22. září 2023, sp. zn. N 1486/2023, NZ 2488/2023, sepsaný notářským kandidátem Mgr. Leošem Mitáčkem jménem Mgr. Martina Říhy, notáře se sídlem v Praze. Soud uvedl, že údaj o sídle a identifikačním čísle úvěrovaného (coby podnikatele) bez dalšího neprokazuje souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním. V této souvislosti odkázal na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. rozsudky ze dne 22. července 2015, sp. zn. , ze dne 25. července 2018, sp. zn. , či ze dne 24. listopadu 2025, sp. zn. ), podle které je třeba důsledně se zabývat tím, zda a jakým způsobem si oprávněná v konkrétní věci ověřila souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním povinného. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě se jednalo o skrytý spotřebitelský úvěr simulovaný jako úvěr podnikatelský, smlouva o úvěru je proto neplatná ( a ) a exekuční titul neobstojí, tudíž je dán důvod k zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jímž současně brojí i proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2026, č. j. -166, vydanému v jiném exekučním řízení. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny. Z formulovaných otázek se vztahují k nyní projednávané věci tyto:

- Jakými podklady je třeba prokázat, že si věřitel v případě sjednávání podnikatelského úvěru s podnikající fyzickou osobou ověřil souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním dlužníka?

- Je dostatečným důkazem prohlášení dlužníka, že úvěr použije pro podnikatelské účely, kdy tento účel konkretizuje, a které je podporováno důkazy o tom, že dlužník skutečně provozuje tvrzenou podnikatelskou činnost?

- Je třeba věřitele poučit o tom, že neunesl břemeno tvrzení ve vztahu k tomu, jakskutečně ověřil souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním povinného, je-li v řízení řešena otázka platnosti smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřenou s podnikající fyzickou osobou jako dlužníkem?

- Je soud povinen provést důkazy k prokázání tvrzení oprávněné, že povinnému bylnávrh smlouvy poskytnut emailem několik týdnů před uzavřením, že povinný přikomunikaci se zprostředkovatelem specifikoval svou podnikatelskou činnost i účel úvěru a popsal svou majetkovou situaci, nebo nejsou taková tvrzení (a jejich prokázání) pro posouzení dodržení povinnosti věřitele ověřit souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním relevantní?

Oprávněná vytýká, že odvolací soud nepovažoval za dostačující prohlášení povinného o konkrétním účelu úvěru (koupě materiálu) psané rukou povinného, spojené s ověřením existence živnostenského oprávnění v oblasti zednictví a ověřením faktického výkonu podnikatelské činnosti povinného, inzerujícího poskytování zednických služeb. Podle ní závěr odvolacího soudu nemá oporu v rozhodovací praxi dovolacího soudu a představuje nepřípustně extenzívní výklad požadavků kladených na věřitele. Nezpochybňuje judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá požadavek, aby věřitel nevycházel pouze z formálního označení smlouvy či z obecného prohlášení dlužníka bez jakéhokoli dalšího ověření, tatojudikatura však výslovně neřeší, jakými konkrétními podklady má být podnikatelský účel úvěru prokazován. Oprávněná je přesvědčena, že dostatečně tvrdila skutečnosti a předložila důkazy, které ve svém souhrnu podnikatelský charakter úvěru objektivně potvrzovaly. Zezákona nevyplývá povinnost věřitele ověřovat účetní dokumentaci, bezdlužnost či detailní ekonomickou situaci podnikatele. Uvedla s poukazem na regulatorní závěry České národní banky, zveřejněné ve stanovisku č. RS2023-25 a dostupné na webových stránkách ČNB, žepostačuje i to, aby věřitel vycházel ze znalosti nemovitého majetku povinného, jehopodnikání (angažovanost v obchodních společnostech), případně příjmů osob navenekprovázaných (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2024, č. j. -276). I ČNB připouští, že posouzení příjmů spotřebitele nemusí být vurčitých případech nezbytné, pokud z celkové finanční situace spotřebitele, zejména z jeho majetkových poměrů, vyplývá schopnost úvěr splatit, jinak řečeno již ze samotného posouzení majetku, závazků a výdajů spotřebitele jednoznačně vyplývá, že i v případě nulových příjmů bude schopen úvěr splácet. Dovolatelka dále vytýká, že odvolací soud odmítl provést zjevně relevantní důkazy (emailovou komunikací účastníků, výslechem jednatele oprávněné a zprostředkovatele úvěru), přestože mohly objasnit okolnosti sjednávání úvěru, komunikovaný účel úvěru i rozsah ověřování oprávněné, a konstatoval neunesení břemene tvrzení a důkazního, čímž postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. ). Dovolatelka nadtopoukázala na údajnou procesní vadu řízení, jelikož soudy oprávněnou nepoučily otvrzeném neunesení důkazního břemene ohledně ověření podnikatelského úvěru ve smyslu a 3 , resp. koncentrace řízení podle , tudíž oprávněné nelzepřičítat, že další důkazy nenavrhla či netvrdila další skutečnosti. Závěrem navrhla, abydovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní zástupce povinného ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentace přípustnost dovolání nezaloží. Samotná existence živnostenského oprávnění aniobecné prohlášení dlužníka o použití peněz k podnikání není rozhodující. Je povinností úvěrujícího odstranit pochybnosti o tom, k jakému skutečnému účelu je úvěr poskytován, aověřit reálnou souvislost s podnikáním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , , ). Oprávněná ani po řádném poučení neuvedla žádné další konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že objektivně ověřila souvislost poskytnutých finančních prostředků s podnikáním povinného. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že v tomto směru neunesla břemeno tvrzení. Námitky, že nebyly provedeny všechny oprávněnou navržené důkazy, případně že nebyla poskytnuta poučovací povinnost v řízení, nejsou důvodné, neboťnemohly nahradit chybějící skutková tvrzení. K případným vadám řízení můžedovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Soudy tedy správně uzavřely, že předmětná smlouva byla spotřebitelská. Navrhl, aby dovolací soud dovolání jakonepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Na zodpovězení otázky, jakými podklady je třeba prokázat dostatečnost ověření souvislosti půjčovaných prostředků s podnikáním dlužníka, napadené rozhodnutí nezávisí (srov. ). Je totiž zcela na věřiteli (oprávněné), jak prokáže povahu konkrétního smluvního vztahu a účel sjednaného úvěru. Pokud se týká vlastního hodnocení důkazu prohlášením dlužníka, že úvěr použije pro podnikatelské účely, je třeba připomenout, žedovolací soud je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, znichž při rozhodování vycházel, nelze dovolacím důvodem podle úspěšně napadnout. Sama okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pak pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu irelevantní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. , či usnesení ze dne 21.května 2026, sp. zn. ). Je tudíž vždy na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v ), jakou vypovídací schopnost avěrohodnost tomu kterému důkaznímu prostředku v daných souvislostech přizná. Dovolací soud současně neshledává, že by hodnocení důkazů odvolacím soudem v projednávané věci bylo v extrémním rozporu s vyvozenými závěry či neslo znaky libovůle.

Výtky dovolatelky, že soud měl provést ještě další navrhované důkazy a že nepoučil oprávněnou o neunesení břemene tvrzení, představují námitku vad řízení. Ty však samy osobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je nesprávné právní posouzení věci); kjejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. , ze dne 30. května 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. září 2023, sp. zn. , nebousnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2024, sp. zn. , protiněmuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2024, sp. zn. ).

Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud, anižnařídil jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( ).

Nákladový výrok se s odkazem na neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 9. 2026

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu