Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2101/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Hany Vávrové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 632/2026-666 ze dne 29. 4. 2026, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 36/2023-544 ze dne 18. 3. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 11 C 27/2022-210 ze dne 16. 11. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se návrhem doručeným Ústavnímu soudu 21. 7. 2026 domáhala zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením o porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, resp. její právní předchůdkyně (zemřelé matky).

2. Aby se Ústavní soud mohl návrhem zabývat a ústavní stížnost projednal, musejí být splněny všechny formální zákonné podmínky ( ). Stěžovatelka tyto podmínky nesplnila: především k jejímu návrhu nebyla přiložena žádná plná moc, která by prokazovala, že stěžovatelku zastupuje advokát či advokátka.

3. Ústavní soud v případě chybějícího právního zastoupení zpravidla vyzývá navrhovatele, aby tento nedostatek v určené lhůtě odstranili - viz . Pokud však Ústavní soud již dříve opakovaně navrhovatele poučil o náležitostech návrhu, není třeba, aby je poučoval znovu v každém dalším řízení. V takové situaci Ústavní soud jejich opětovně vadný návrh již odmítne bez dalších výzev a dodatečných lhůt (shodně např. usnesení

sp. zn.

; , bod 6; , bod 5; , bod 6; , body 4 až 6). Zmíněný postup Ústavního soudu shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13). Tímto způsobem Ústavní soud v nedávné době postupoval i ve věcech stěžovatelky (např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

).

4. Stěžovatelka byla tedy opětovně informována, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem nebo advokátkou. Ústavní soud tak učinil nejen ve výzvách k odstranění vad, ale i ve výsledných rozhodnutích. Ústavní soud nepovažuje za účelné odůvodnění těchto rozhodnutí opakovat, a proto na ně v podrobnostech odkazuje (z nedávné doby např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

).

5. Ústavní soud neshledal žádný důvod, proč by se odmítnutí vadného návrhu bez předchozí výzvy nemělo uplatnit i v nynější věci stěžovatelky.

6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že dosud nebylo pravomocně skončeno pozůstalostní řízení po její matce s tím, že po pravomocném potvrzení jejího právního a procesního nástupnictví požádá o ustanovení (resp. o určení) advokáta pro řízení před Ústavním soudem. Dále uvedla, že podání činí již nyní proto, aby v důsledku úmrtí její matky nedošlo k uplynutí lhůty a k nenapravitelnému zmaření možnosti podat ústavní stížnost.

7. Ústavní soud k přístupu stěžovatelky uvádí, že z její ústavní stížnosti sice plyne, že si byla vědoma povinnosti advokátního zastoupení v řízení a že o určení advokáta plánuje požádat. Avšak dosud neskončené pozůstalostní řízení nepředstavuje žádnou subjektivní překážku na straně stěžovatelky, pro kterou by nemohla o určení advokáta požádat již nyní. Další důvody či jiný (konkrétnější) časový horizont, ve kterém by o určení advokáta požádala, už stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí. Povinnost zastoupení advokátem či advokátkou přitom platí již v okamžiku podání ústavní stížnosti, o čemž byla stěžovatelka v minulosti opakovaně poučena, a přesto této povinnosti nedostála.

8. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelka si nutnost být v řízení zastoupena advokátem nebo advokátkou s ohledem na dříve poskytnutá poučení musela uvědomovat (a dle svého vyjádření také uvědomovala). Tento požadavek ale nedodržela. Ústavní soud ji proto nevyzýval k odstranění vad jejího návrhu a odmítl jej soudcem zpravodajem za přiměřeného použití .

9. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2026

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj