Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 924/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Mareše, zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -189 ze dne 15. ledna 2026, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -125 ze dne 5. února 2025 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. -35 ze dne 27. listopadu 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a obchodní korporace BOČEK, spol. s r.o., sídlem Ke Dvoru 11, Křenice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v a d a y.

2. Ústavní stížnost podal stěžovatel 7. dubna 2026, jak sám označil, jako blanketní, a to z procesní opatrnosti, a dodal, že ústavní stížnost buďto vezme zpět, nebo ve lhůtě 14 dnů odůvodní. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě 14 dnů neučinil ani jedno, vyzval jej Ústavní soud 22. dubna 2026 k odstranění vad návrhu.

3. Stěžovatel ústavní stížnost doplnil podáním z 27. dubna 2026, ve kterém informoval Ústavní soud, že s vedlejší účastnicí uzavřeli 22. dubna 2026 dohodu o narovnání, kterou se vedlejší účastnice zavázala zaplatit stěžovateli částku 825 750 Kč do 30. dubna 2026 a stejnou částku, která bude stěžovateli vyplacena do sedmi dnů ode dne předložení protokolu o vyklizení bytu, složit do úschovy do 15. června 2026. Stěžovatel se naproti tomu touto dohodou zavázal vyklidit byt a vyklizený jej předat vedlejší účastnici do 30. června 2026.

4. Stěžovatel současně požádal, aby Ústavní soud posečkal s rozhodnutím v této věci až do splnění vzájemných závazků plynoucích z dohody o narovnání, neboť v souladu s čl. 4.7. dohody budou tímto veškerá vzájemná práva a povinnosti stěžovatele a vedlejší účastnice týkající se nájemní smlouvy k bytu vypořádána. Následně pak stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal stejnopis dohody.

5. Ústavní soud vzhledem k uvedenému přípisem z 5. května 2026 vyzval stěžovatele, aby do 15. července 2026 buď vzal ústavní stížnost zpět, nebo společně s vedlejším účastníkem navrhl přerušení řízení, nebo aby sdělil, proč na ústavní stížnosti trvá. Byl poučen, že nevyjádří-li se, bude mít soud za to, že stěžovatel trvá na ústavní stížnosti (včetně doplnění) tak, jak byla podána, a rozhodne o ní.

6. Stěžovatel pak podáním z 15. července 2026 sdělil, že mezi ním a vedlejší účastnicí probíhají smírná jednání, navrhl proto, aby Ústavní soud postupem podle ve spojení s řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby ukončení smírných jednání, neboť výsledek těchto jednání může mít bezprostřední vliv na další průběh a účelnost řízení před Ústavním soudem. Dodal, že [s]oučasně očekává, že obdobný procesní návrh bude Ústavnímu soudu předložen rovněž vedlejším účastníkem, se kterým byl tento postup komunikován. Vzhledem k dovolené zástupce vedlejšího účastníka očekává stěžovatel jeho připojení se k přerušení řízení v příštím týdnu. Ústavní soud však v navazujícím (30. kalendářním) týdnu a ani do rozhodnutí Ústavního soudu žádný takový návrh od vedlejší účastnice neobdržel.

7. Soud může podle řízení přerušit, jen navrhnou-li to účastníci shodně, což ve spojení s lze vykládat tak, že je třeba shodného návrhu účastníků řízení před obecnými soudy, tj. v konkrétní věci stěžovatele a vedlejší účastnice (jak i byl stěžovatel poučen již přípisem z 4. května 2026). Podmínky pro přerušení řízení tak nejsou dány. Ústavní soud - v souladu s přípisem - tak přistoupil k rozhodnutí o ústavní stížnosti.

8. Stěžovatel uzavřel s právním předchůdcem vedlejší účastnice (předchozím vlastníkem budovy) nájemní smlouvu k bytu, v níž bylo ujednáno, že doba nájmu se s přihlédnutím k předpokládanému rozsahu udržovacích prací i stavebních úprav a nákladů nájemce sjednává na 99 let s pětiletou výpovědní lhůtou. Přípisem z 16. února 2018 nazvaným "Výpověď z nájmu bytu", který byl stěžovateli doručen 27. února 2018, vedlejší účastnice smlouvu vypověděla, pětiletá výpovědní lhůta tedy uplynula 27. února 2023. Stěžovatel odmítl byt vyklidit s odůvodněním, že mezi ním a vedlejší účastnicí probíhá soudní spor před Okresním soudem Praha-východ o zaplacení částky 3 315 000 Kč, kterou stěžovatel vynaložil na rekonstrukci bytu.

9. Vedlejší účastnice se domáhala žalobou u okresního soudu, aby bylo stěžovateli uloženo byt vyklidit.

10. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel po uplynutí pětileté výpovědní doby užívá byt bez právního důvodu, proto uložil stěžovateli byt vyklidit a nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.

11. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.

12. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl, neboť nebylo podle přípustné.

13. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy při posuzování povinnosti stěžovatele vyklidit byt pominuly stěžejní otázku neplatnosti výpovědi nájmu a nerespektovaly skutečnou vůli smluvních stran.

14. Pro danou věc je podstatné, že stěžovatel a vedlejší účastnice si vzájemná práva a povinnosti vyplývající z napadených rozhodnutí upravili následně shora uvedenou dohodou o narovnání z 22. května 2026. V důsledku této dohody zaniká původní závazek - povinnost stěžovatele vyklidit předmětný byt a nahradit vedlejší účastnici náklady řízení, jak bylo pravomocně stanoveno napadeným rozsudkem okresního soudu. Současně tak zanikl i nárok vedlejší účastnice na exekuční vymáhání tohoto rozsudku, neboť po jeho vydání zaniklo právo jím přiznané [ ].

15. Jde tedy procesně o srovnatelnou situaci jako v případě ústavní stížnosti směřující proti zrušeným rozhodnutím, která již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem přezkumu Ústavním soudem. Ústavní soud proto není k rozhodování o jejich ústavnosti příslušný (není povolán je eventuálně zrušit - "odklidit" - podruhé).

16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh, k jehož projednání není příslušný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 31. července 2026

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka