Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1914/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele Královehradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem, Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 19/2026-794 ze dne 31. 3. 2026, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti BAK stavební společnost, a. s., sídlem Žitenická 871/1, Praha 9, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a rekapitulace procesního vývoje

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena jeho práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Vedlejší účastnice se proti stěžovateli žalobou u Okresního soudu v Hradci Králové ("okresní soud") domáhá zvýšení ceny za dílo a zaplacení 27 001 015,12 Kč. Okresní soud ve věci mezitímním rozsudkem č. j. -717 ze dne 24. 9. 2025 rozhodl, že základ uplatněného nároku je zčásti důvodný. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci; stěžovatel tak však učinil zhruba dvě a půl hodiny po uplynutí odvolací lhůty.

3. Stěžovatel podal s odvoláním rovněž návrh na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu s odůvodněním, že advokátka jednající na základě substituční plné moci pod vlivem únavy v kombinaci s požitými analgetiky proti náhlé bolesti žaludku večer v poslední den odvolací lhůty usnula. Okresní soud usnesením č. j. -766 ze dne 9. 12. 2025 stěžovateli zmeškání lhůty neprominul. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové ("odvolací soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti předesílá, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal dovolání, které je podle jeho názoru přípustné. Poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání považuje za nesprávné. Ústavní stížnost podává souběžně z procesní opatrnosti.

5. Stěžovatel namítá, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty byly v projednávané věci splněny. Výklad provedený obecnými soudy považuje za ústavně nekonformní, svévolný a nerespektující judikaturu Nejvyššího soudu. Události vedoucí k opožděnému podání odvolání soudy podle něj nesprávně hodnotily jako opomenutí, ačkoli šlo o objektivně nastalou příčinu spočívající v náhlé zdravotní indispozici advokátky. Odvolací soud měl podle stěžovatele všechny okolnosti hodnotit v jejich vzájemné souvislosti a dospět k závěru, že k opožděnému podání odvolání došlo z omluvitelného důvodu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Těmito prostředky se podle téhož zákona rozumějí rovněž mimořádné opravné prostředky, s výjimkou návrhu na obnovu řízení. Uvedená ustanovení vyjadřují princip subsidiarity ústavní stížnosti, podle něhož Ústavní soud zasahuje do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci zásadně až tehdy, nemůže-li být tvrzený zásah do základních práv napraven v řízení před nimi.

8. Stěžovatel napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti mezitímnímu rozsudku. V ústavní stížnosti současně uvádí, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal dovolání, jehož znění připojil k ústavní stížnosti. O tomto dovolání dosud nebylo rozhodnuto.

9. Ústavní soud nepřehlédl, že odvolací soud stěžovatele v napadeném usnesení poučil, že dovolání není přípustné. Takové poučení však samo o sobě nemůže přípustnost dovolání založit ani vyloučit. Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat pouze dovolací soud. Posouzení, zda stěžovatelovo dovolání splňuje zákonné předpoklady přípustnosti, proto náleží Nejvyššímu soudu a Ústavní soud nemůže jeho rozhodnutí předjímat.

10. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na prominutí zmeškání lhůty přitom nelze považovat předem za vyloučené. Nejvyšší soud se dovoláními týkajícími se splnění podmínek pro prominutí zmeškání lhůty podle ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž je za splnění předpokladů podle shledal přípustnými a napadená rozhodnutí věcně přezkoumal (srov. stěžovatelem citovaná usnesení sp. zn. ze dne 30. 1. 2025 a sp. zn. ze dne 14. 1. 2019; dále např. usnesení ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. ). Nelze proto předem uzavřít, že stěžovatelem podané dovolání zjevně nepředstavuje procesní prostředek způsobilý k ochraně jeho práv.

11. Současně nejde o případ, v němž by ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v řízení o návrhu na prominutí zmeškání lhůty byla obecně nepřípustná jen proto, že řízení o opožděně podaném odvolání, případně řízení ve věci samé, dosud nebylo skončeno. Ústavní soud taková rozhodnutí po vyčerpání dostupných procesních prostředků samostatně přezkoumává (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2025 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 12. 2025).

12. Dokud Nejvyšší soud o dovolání nerozhodl, nelze tento procesní prostředek považovat za vyčerpaný. Věcným projednáním ústavní stížnosti by Ústavní soud nepřípustně souběžně zasahoval do řízení probíhajícího před Nejvyšším soudem a mohl by rozhodovat o otázkách, které má nejprve posoudit dovolací soud. Na tom nic nemění stěžovatelovo přesvědčení o přípustnosti či důvodnosti dovolání ani poučení odvolacího soudu. Za těchto okolností je ústavní stížnost stěžovatele předčasná, a tudíž nepřípustná.

13. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutím nynější ústavní stížnosti se stěžovateli neuzavírá možnost budoucího ústavního přezkumu. Odmítá-li totiž Ústavní soud nynější ústavní stížnost jako předčasnou právě proto, že o souběžně podaném dovolání dosud nebylo rozhodnuto, nemůže být stěžovateli následně kladeno k tíži, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nebylo (objektivně) přípustné. Podá-li stěžovatel novou ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, nelze ji pouze z tohoto důvodu odmítnout jako opožděnou (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2013 či

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2016); je však vhodné, aby v ní výslovně poukázal na toto usnesení. Tím není předjímáno posouzení ostatních procesních předpokladů případné nové ústavní stížnosti, zejména otázky, zda stěžovatel dovolání uplatnil řádně a zda v něm Nejvyššímu soudu umožnil zabývat se jeho přípustností.

14. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2026

Martin Smolek v. r.

soudce zpravodaj