Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1681/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Kameníčkové, zastoupené Mgr. Tomášem Petrem, advokátem, sídlem Ostravská 501/16, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2025 č. j. -872, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 2. června 2022 č. j. -484, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2020 č. j. -218, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2019 č. j. -203 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. července 2019 č. j. -143, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) Ivety Steigerové, a 2) Petra Kozáka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatelka se ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle , , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplývá následující. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 7. 2019 č. j. -143 rozhodl, že stěžovatelka a vedlejší účastník 2) jsou povinni vyklidit byt specifikovaný v rozhodnutí a předat jej vedlejší účastnici 1). Odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka 2) proti tomuto rozsudku bylo usnesením téhož soudu ze dne 19. 11. 2019 č. j. -203, odmítnuto pro opožděnost, neboť bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty.

3. Dne 17. 12. 2019 podali stěžovatelka a vedlejší účastník 2) žádost o prodloužení lhůty k podání odvolání, kterou okresní soud posoudil jako návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení č. j. -203 a č. j. -204 (které není předmětem ústavní stížnosti), s odůvodněním, že stěžovatelka - současně i jako obecná zmocněnkyně žalovaného 2) - se s uvedenými usneseními měla možnost seznámit až dne 6. 12. 2019 po převozu z nemocnice.

4. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 1. 2020 č. j. -218, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítl.

5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho závěrem, že prominout zmeškání lhůty podle lze pouze za předpokladu, že účastník žádost podá do 15 dnů od odpadnutí překážky a současně s ní spojí i zmeškaný úkon. Stěžovatelka a vedlejší účastník 2) sice podali žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti shora uvedeným usnesením, aniž by však s touto žádostí odvolání spojili. Zmeškání lhůty tak nelze prominout.

6. Nejvyšší soud pak napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné podle

II.

Argumentace stěžovatelky

7. V ústavní stížnosti stěžovatelka jednak nesouhlasí s odmítnutím svého odvolání proti rozsudku ze dne 11. 7. 2019 č. j. -143 pro opožděnost a tvrdí, že okresní soud nesprávně vypočetl fikci doručení a nebyl řádně dodržen procesní postup pro doručování. Podle stěžovatelky okresní soud v její věci nepostupoval řádně, neboť nevěřil tvrzením o špatném zdravotním stavu stěžovatelky a ignoroval je. Ve vztahu k rozhodnutím týkajícím se odmítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty stěžovatelka namítá, že soudy posuzovaly její žádost pouze formálně a nikoliv v souvislosti s předcházejícím soudním řízením, čímž zasáhly do výše uvedených ústavně zaručených práv stěžovatelky.

III.

Splnění procesních předpokladů řízení

8. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené podmínky řízení. V tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný.

9. V části, v níž stěžovatelka napadá usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2019 č. j. -203, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka 2) proti rozsudku téhož soudu ze dne 11. 7. 2019 č. j. -143, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka proti tomuto usnesení nepodala odvolání a nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti veškeré zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( , o Ústavním soudu). V této části proto není přípustná ústavní stížnost ani proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2019 č. j. -143. Přípustnost není dána ani podle , neboť stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, to netvrdí ani ona sama.

10. V části, ve které je ústavní stížnost přípustná, jde o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Tak tomu v posuzované věci nebylo.

11. Stěžovatelka sice tvrdí porušení svých ústavně zaručených práv, její argumentace se však do značné míry míjí s odůvodněním napadených rozhodnutí. Stěžovatelka nijak nepolemizuje s klíčovým závěrem soudů, že jí nebylo možné prominout lhůtu k podání odvolání, neboť svou žádost nespojila se zmeškaným úkonem, tj. odvoláním. Soudy v napadených rozhodnutích ovšem právě na tomto závěru založily svá rozhodnutí. Nejvyšší soud pak shrnul, že stěžovatelka a vedlejší účastník 2) podali dne 17. 12. 2019 žádost o prodloužení lhůty k podání odvolání (viz také výše bod 3) proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 11. 2019 č. j. -203, která jim byla doručená dne 25. 11.2019, s odůvodněním, že stěžovatelka měla možnost se s ním seznámit až dne 6. 12. 2019 po převozu z nemocnice a nástupu na rehabilitaci. V tento den tedy stěžovatelce odpadla překážka a začala jí běžet patnáctidenní lhůta k podání žádosti o prodloužení lhůty k podání odvolání a současně k podání zmeškaného úkonu (odvolání). Tato lhůta uplynula 23. 12. 2019, přičemž k žádosti ze dne 17. 12. 2019 o prodloužení lhůty k podání odvolání nebyl zmeškaný úkon (odvolání) připojen.

12. Na závěru soudů, že nebylo možné prominout zmeškání lhůty k podání odvolání, neboť odvolání nebylo ve lhůtě po odpadnutí překážky podáno, není tak nic neústavního a Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud připomíná, že věta druhá stanovuje jednoznačnou povinnost spojit žádost o prominutí lhůty se zmeškaným úkonem. Stěžovatelka formulovala podání jako žádost o prodloužení lhůty, a posoudily-li soudy takovou žádost slovy stěžovatelky "formálně", tedy tak, že za její imanentní součást nepovažovaly odvolání, nelze jim takový přístup vytknout; žádá-li někdo o prodloužení lhůty, dává tím jasně najevo, že úkon, který měl ve lhůtě učinit, teprve hodlá (v prodloužené lhůtě) učinit. Alternativou k postupu bylo zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty k odvolání, neboť jde o lhůtu zákonnou, kterou prodloužit nelze ( a contrario).

13. Ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu