Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1618/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jana Kňourka, advokáta, se sídlem Kovanecká 2390/3, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2026, č. j. 44 To 135/2026-698, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z a d a y. Zároveň stěžovatel navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 22. 12. 2025, č. j. -578, byla stěžovateli (jako ustanovenému obhájci) přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 89 751 Kč. Zároveň soud stěžovateli nepřiznal částku ve výši 5 536,25 Kč. Ta měla představovat náhradu za promeškaný čas za cestu z kanceláře na policii, do věznice a k . V souladu s judikaturou městského soudu a usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

, obvodní soud dovodil, že Praha je město s velmi dobrou dopravní dostupností a běžný přesun advokáta k pražským soudům, služebnám a věznicím zásadně neodůvodňuje nárok na náhradu za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu.

3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou zamítl napadeným usnesením. Stěžovateli lze sice přisvědčit, že z nálezu

sp. zn.

vyplývá, že pro posouzení náhrady za promeškaný čas nelze vycházet z formálního hlediska hranice obce, nýbrž je nutné posoudit skutečnou vzdálenost a dopravní dostupnost. Z pozdější judikatury Ústavního soudu však vyplývá, že uvedený nárok nelze dovodit při jakémkoliv přesunu ze sídla advokáta (usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

). Při běžném a dopravně dostupném přesunu tento nárok advokátovi nenáleží. V rámci Prahy je podle městského soudu hustá dopravní síť, přičemž stěžovatelova kancelář se nachází v bezprostřední blízkosti dvou stanic tramvají a stanice metra (zhruba 10 minut chůze). Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by přesuny k uvedeným místům představovaly mimořádnou časovou ztrátu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že se nevypořádal s jeho konkrétními a relevantními argumenty. Jde zejména o argument, že náhrada za promeškaný čas se neváže na překročení hranice obce, nýbrž klíčová je skutečná ztráta času. Soud se omezil na zcela paušální úvahu o "dobré dopravní dostupnosti" Prahy, aniž by provedl dokazování. Takový postup je v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu (nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

). Napadená rozhodnutí nerespektují majetkový nárok advokáta vyplývající ze zákona. Zároveň dezinterpretoval judikaturu Ústavního soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel splňuje požadavky až 31 , protože jako advokát nemusí být podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.), zastoupen advokátem (či advokátkou). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle . Ústavní soud je totiž v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [ y a ].

7. Stěžovatel namítá nesprávnost závěrů napadených rozhodnutí pouze do částky 5 536,25 Kč. Předmětem tohoto řízení je tedy částka, která je z hlediska své výše zjevně bagatelní (např. nálezy

sp. zn.

, bod 20; , body 29 až 33).

8. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti zásadní. Ústavní soud při hodnocení ústavnosti soudních rozhodnutí dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případné vady zasahují do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele (např. nálezy

sp. zn.

, bod 16; , body 6 až 7; , bod 30; usnesení

sp. zn.

, bod 9; , bod 5; , bod 6).

9. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné nebo bezvýznamné. Nevyhovění nároku na zaplacení bagatelní částky však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy

sp. zn.

, body 17 až 18; , bod 15; , bod 30). Vyloučení přezkumu u bagatelních případů je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu. Ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z důvodu bagatelnosti přitom Ústavní soud přistupuje běžně (např. již usnesení

sp. zn.

,

,

,

či pozdější nálezy

sp. zn.

, bod 14,

, část III; , body 11 až 12; z poslední doby např. usnesení

sp. zn.

,

,

).

10. Ač jde ve stěžovatelově případě o odměnu za výkon povolání, podtrhuje závěr o snížené intenzitě zásahu jeho práv skutečnost, že drtivou většinu vyúčtovaných nákladů obhajoby mu obvodní soud přiznal. Z toho je zřejmé, že stěžovatel se nestal "obětí" aplikační praxe, vykládající advokátní tarif způsobem, kterým by bez patřičné odměny odpovědnost státu za právní pomoc obviněným přenášela na advokáty.

11. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy

sp. zn.

, bod 25; , bod 12; usnesení

sp. zn.

, bod 6; , bod 7; , bod 10; , bod 6).

12. Žádnou takovou argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti nepředestírá. Dovolává se toliko závěrů nálezu

sp. zn.

, s čímž se však obecné soudy řádně vypořádaly. Ústavní soud se s ztotožňuje v tom, že závěry tohoto nálezu byly v dané věci dodrženy. Soudy neaplikovaly formální hledisko hranic obce, nýbrž zcela konkrétně posoudily dopravní možnosti ze stěžovatelovy kanceláře do zbytku města. Přestože je možné vytknout, že z rozhodnutí nevyplývá, jak ke konkrétním údajům o "pěší vzdálenosti" dospěl, stěžovatel správnost těchto údajů nikterak nezpochybňuje. Kritéria, která soudy v dané věci aplikovaly, tak odpovídají judikatuře Ústavního soudu, na kterou navíc odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně odkazuje.

13. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle . Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze vyhovět ani stěžovatelovu návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem ( až 4 a a např. nálezy

sp. zn.

, bod 24; , bod 45).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu