Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2055/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Bílka, zastoupeného JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, proti rozsudku Okresní soudu v Litoměřicích č. j. -40 ze dne 14. 5. 2021, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení a Františka Štěpánka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d (dále jen "").

2. V projednávané věci se stěžovatel (pronajímatel) u obecného soudu domáhal proti vedlejšímu účastníkovi (bývalému nájemci) zaplacení částky 8 639 Kč s příslušenstvím z titulu nároků vzniklých v souvislosti s nájmem bytu č. X v M. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl po provedeném dokazování (v nepřítomnosti žalovaného vedlejšího účastníka) žalobu stěžovatele v plném rozsahu. Nalézací soud dospěl k závěru, že se stěžovateli nepodařilo ani přes kvalifikované poučení beze vší pochybnosti prokázat, že byl byt vedlejším účastníkem poškozen.

3. Stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces - přestože byl vedlejší účastník v řízení zcela nečinný, nedostavil se ani k nařízenému jednání a byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle , nalézací soud sám nahradil nečinnost žalovaného v řízení, jeho iniciativu převzal na sebe a žalobu zamítl.

4. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem v řízení u obecného soudu [srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Ústavní stížnost je včasná, neboť byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí ( téhož zákona); stěžovatel je řádně zastoupen advokátem ( téhož zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

5. Především je třeba zdůraznit, že při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží i k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsal.

6. Ústavní soud nenalezl pádný důvod, proč by měl zasáhnout do rozhodovací činnosti obecného soudu a plnit tak roli další přezkumné instance v rámci obecné justice, čehož se stěžovatel fakticky domáhá. Právo na přístup k soudu (y) i právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) zaručují účastníkům řízení postup podle předem stanovených pravidel daných příslušným procesním řádem; nezaručují a ani zaručit nemohou, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka.

7. Ústavní soud nadto dodává, že rozsudek pro zmeškání podle § 153b soud vydat může, ale nemusí, procesní předpis nezakazuje, aby bylo v nepřítomnosti žalovaného provedeno dokazování a žaloba zamítnuta, přestože žalobce vydání kontumačního rozsudku navrhl, a byly pro to i splněny předpoklady.

8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu