Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
2 Azs 149/2026 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Azs 149/2026 - 39
2 Azs 149/2026 - 40
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: N. L., zastoupený Mgr. et Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, FrýdekMístek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2026, č. j. OAM275/BABA01ZA032026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2026, č. j. 78 Az 18/202633, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2026, č. j. 78 Az 18/202633, a rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2026, č. j. OAM275/BABA01ZA032026.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.
[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvádí, že mu bezprostředně hrozí realizace vyhoštění do Moldavska, v důsledku něhož by byl vystaven právě těm rizikům, která jsou předmětem kasačního přezkumu. Pokud by byl vyhoštěn před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kasační stížnost by ztratila praktický smysl a stěžovateli by mohla vzniknout újma obtížně napravitelná nebo nenapravitelná. V Moldavsku hrozí stěžovateli pronásledování nebo vážná újma, zejména zásah do práva nebýt vystaven nelidskému či ponižujícímu zacházení, práva na účinný opravný prostředek a zásady nonrefoulement. Vyhoštění by znamenalo zásah i do osobních a sociálních vazeb stěžovatele v České republice, zejména partnerského vztahu s Y. S. a faktických vazeb k jejím dětem.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby soud návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku zamítl. Uvádí, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nejsou v posuzované věci naplněny.
[4] Ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 spojovalo odkladný účinek se samotným podáním kasační stížnosti v návaznosti na řízení o neudělení azylu. Ke dni 12. 6. 2026 však nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. S účinností tohoto zákona podle § 33m odst. 1 zákona o azylu nově platí, že podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jdeli o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany. V ostatních řízeních ve věcech mezinárodní ochrany je zapotřebí podle § 33m odst. 2 o odkladném účinku vydat rozhodnutí. Novela neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by určovalo, že se na procesní postup v řízení o kasační stížnosti použije úprava platná přede dnem nabytí účinnosti novely.
[5] Kasační stížnost stěžovatele byla podána dne 4. 8. 2026, řízení o ní tak bylo zahájeno až po dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, a proto se řídí úpravou účinnou v době zahájení řízení. To potvrzuje i předchozí judikatura, která dovodila, že o retroaktivitu se jedná pouze v případě, pokud se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy použijí procesní pravidla podle právní úpravy, která nabyla účinnosti teprve v době vedení řízení (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 4. 2026, č. j. 1 Afs 226/202350, BPO Czech, body 51 a 54). V nyní projednávané věci se tak o retroaktivitu nejedná, proto se uplatní v citovaném rozsudku uvedené závěry, že se v nově zahájených řízeních bude postupovat podle právní úpravy platné a účinné v době jejich zahájení (tj. podle nově účinného § 33m zákona o azylu).
[6] Kasační stížnost tedy v projednávaném případě nemá odkladný účinek ze zákona, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).
[7] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s.), tj. nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a má být vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/200267, č. 760/2006 Sb. NSS). Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Jeli přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232, nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/201550).
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.
[9] Ve vztahu k první podmínce Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel dostatečně konkrétně tvrdil a osvědčil vznik závažné újmy, která by mu v důsledku okamžitých účinků napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného hrozila. Pozastavení nebo ztráta pobytového statusu žadatele o mezinárodní ochranu vystavuje stěžovatele bezprostřednímu riziku zahájení postupů směřujících k jeho vyhoštění či nutnosti vycestovat z území České republiky. K tomu Nejvyšší správní soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu doplňuje, že pro osvědčení újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. postačuje již samotná reálná hrozba tvrzených důsledků. Neudělení mezinárodní ochrany sice nepředstavuje přímo rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto samo o sobě újmu nezpůsobuje. Jak však Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, již samotná navazující hrozba nuceného opuštění území České republiky může představovat natolik zásadní zásah do právní i faktické sféry jednotlivce, že definici nepoměrně větší újmy může naplnit (usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425). Při posouzení hrozící újmy přihlédl Nejvyšší správní soud také k obsahu kasační stížnosti, napadenému rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Zhodnotil, že vzhledem k tomu, že předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti bude mimo jiné otázka nebezpečí pronásledování nebo hrozby vážné újmy, resp. porušování základních práv žalobce včetně posouzení bezpečnostní situace v Moldavsku, představovalo by ukončení jeho pobytu na území České republiky před přezkoumáním věci Nejvyšším správním soudem následek v praxi nevratný s možnými zásadními důsledky. Ze stěžovatelova návrhu a ostatního textu kasační stížnosti je zřejmé, že o přiznání odkladného účinku žádá právě z důvodu obav z návratu do země původu kvůli své gagauzské národnosti a kvůli svému nesouhlasu s tím, že oblast Gagauzsko usiluje o připojení k Rusku, a žalobce se obává svého odeslání do války. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že opodstatněnost těchto obav bude na místě důkladněji zvážit v rámci hodnocení přijatelnosti kasační stížnosti či případně v rámci posouzení její důvodnosti. Proto má za to, že v tomto konkrétním případě je vhodnější před tímto posouzením stěžovateli umožnit setrvat na území České republiky, a to i s ohledem na skutečnost, že ve věci samé bude rozhodnuto bez výrazného prodlení.
[10] Pokud jde o druhou podmínku, z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo způsobit újmu jiným osobám. Takovou újmu netvrdí ani žalovaný. I tato podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám.
[11] Co se týče třetí podmínky, Nejvyšší správní soud neshledal žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z obsahu rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky dopouštěl trestné činnosti. Ani ve svém vyjádření žalovaný neuvedl, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v posuzovaném případě mělo být v rozporu s jakýmkoliv důležitým veřejným zájmem.
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne 8. 4. 2020, č. j. 5 Azs 110/20209, stěžovateli sice již v době řízení o kasační stížnosti nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území České republiky) a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit, avšak jeho přiznání může vyvolat právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, protože ti v postavení žadatelů nejsou (a ani být nemohou). Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území České republiky, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území podle § 78b odst. 4 zákona o azylu (shodně též v usnesení NSS ze dne 3. 7. 2025, č. j. 8 Azs 112/202535).
[13] Pro úplnost je nutno dodat, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[14] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve věcech mezinárodní ochrany nepodléhá soudnímu poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2026
Eva Šonková
předsedkyně senátu