Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1470/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Evou Špačkovou, advokátkou se sídlem Klidná 96, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. května 2026 č. j. 31 To 115/2026-40 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2026 č. j. 0 Nt 17011/2026-27, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených vazebních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života dle d (dále jen " "), práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle y, principu proporcionality zásahu veřejné moci a principu šetření podstaty a smyslu základních práv podle y.

2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě z důvodů § 67 písm. a), c) trestního řádu. V žádosti stěžovatel nenavrhoval pouhé propuštění z vazby, ale převedení do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl nařízen v jiné trestní věci. Okresní soud však dospěl k závěru, že důvody vazby stále trvají a že by převedení stěžovatele do výkonu trestu nebylo způsobilé její účel zajistit. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Krajský soud dospěl k obdobným závěrům jako okresní soud, tedy že důvody vazby stěžovatele stále trvají (což on v řízení ani nezpochybňoval) a že případné převedení stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody není způsobilé dosáhnout účelu vazby a nemůže tak být realizováno.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nezvážily možnost minimalizace zásahu do jeho základních práv, když při dosažení stejného účelu nerozhodly o jeho převedení do výkonu trestu odnětí svobody z vazby. Pro převedení přitom od počátku uvádí relevantní důvody - jednak realizaci svého rodinného života a zejména participaci na životě své dcery, jednak možnost ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat a tím získávat finanční prostředky zejména na plnění svých závazků v rámci oddlužení a placení výživného.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [ , , a ].

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , písm. d) y, ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

).

6. Ústavní soud přezkoumal rozhodnutí obecných soudů v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení jeho základních práv, přičemž v nich neshledal vady, natožpak vady ústavněprávní intenzity. Ústavní soud rozumí životní situaci stěžovatele i jeho zájmu aktivně a zodpovědně se podílet na svém soukromém i rodinném životě, nicméně je nutné dát zapravdu obecným soudům v závěru, že výkonem trestu odnětí svobody není možné dosáhnout účelu sledovaného vazbou stěžovatele. Ten je stíhán pro závažnou drogovou trestnou činnost v rámci organizované skupiny působící ve více státech a je ohrožen sazbou trestu odnětí svobody 8 - 18 let. Výkon trestu odnětí svobody neposkytuje záruky naplnění smyslu a účelu institutu vazby v takové míře jako vazba samotná. Zejména ve vztahu k vazbě útěkové je hrozba možného útěku při výkonu trestu odnětí svobody ve srovnání s výkonem vazby vyšší; tím spíše při pracovním zařazení v rámci výkonu trestu, které stěžovatel sám navrhuje. Stejně tak ve vztahu k vazbě předstižné, kterou je stěžovatel stižen, je vyšší riziko pokračování v trestné činnosti i za zdmi věznice, neboť oproti vazbě je zde vyšší možnost kontaktu s vnějším světem a posílena autonomie odsouzených. Vzhledem k tvrzenému působení stěžovatele v organizované skupině není vyloučena i jiná motivace stěžovatele být převeden do výkonu trestu odnětí svobody, jehož režim není srovnatelný s režimem výkonu vazby.

7. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že na převedení z vazby do výkonu trestu odnětí svobody neexistuje právní nárok, ani tento postup trestní řád nepředvídá. Běžně jde o navazující dva kroky - propuštění z vazby a následné nařízení výkonu trestu odnětí svobody, resp. realizaci dříve nařízeného výkonu trestu odnětí svobody (srov. nález ze dne 7. 3 2002

sp. zn.

). Pro propuštění z vazby však musí být splněny zákonné podmínky, jejichž naplnění v projednávané věci obecné soudy neshledaly, přičemž tento závěr je ústavně souladný. Nelze rovněž pominout tu skutečnost, že omezení svobody v rámci výkonu vazby je následně započítáno do případného výkonu trestu odnětí svobody.

8. Z výše uvedeného proto vyplývá, že napadená rozhodnutí netrpí vadami ústavněprávního charakteru a neporušují základní práva stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu