Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 697/01

Ústavní soud

rozhodl dne 7. března 2002 v senátě ve věci

ústavní stížnosti P. U., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního

státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt

792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního

zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. KZv

2254/2000, za účasti 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze,

2) Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků

řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelstvív Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesenístátní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne16. 10. 2001, sp. zn. , se zrušují.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným

usnesením státních zastupitelství stěžovatel uvádí, že těmito

rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv

zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1

(dále jen ""). Trestní řád

v ustanovení § 72 odst. 1 neumožňuje státnímu zástupci učinit při

rozhodování o vazbě jiné rozhodnutí, než propustit obviněného na

svobodu, stěžovatel navíc podal žádost o odklad výkonu trestu

uloženého za jiný trestný čin, a proto mělo být rozhodnuto v prvé

řadě o této jeho žádosti. Tím, že o převedení z vazby do výkonu

trestu rozhodovalo státní zastupitelství, byl stěžovatel současně

odňat svému zákonnému soudci. Z těchto, jakož i dalších, důvodů

domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených usnesení.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření z 5.

2. 2002 uvedlo, že postupem státního zastupitelství v tomto

trestním řízení nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových

ústavně zaručených práv. V situaci, kdy stěžovatel byl pravomocně

odsouzen v jiné věci k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a je

nařízen výkon trestu, nedošlo jeho propuštěním z vazby

a převedením do výkonu trestu k překročení pravomoci státního

zástupce vymezené trestním řádem.

Městské státní zastupitelství v Praze v dopise z 19. 2. 2002

uvedlo, že stěžovatelův případ není jediným, kdo je v obdobné

situaci převeden z vazby do výkonu trestu a poukázalo na to, že

soud bude případně moci rozhodnout o přerušení výkonu trestu podle

ustanovení § 325 trestního řádu.

Městský soud v Praze se podáním ze dne 28. 1. 2002 možnosti

postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Z obsahu spisu KZv 2254/2000 Městského státního

zastupitelství v Praze a spisu 1 VZt 792/2001 Vrchního státního

zastupitelství v Praze Ústavní soud zjistil, že napadenými

usneseními byl stěžovatel propuštěn z vazby, do které byl vzat

v souvislosti se stíháním vyšetřovatelem Policie ČR, Úřadu

vyšetřování hl. m. Prahy, vedeným pod sp. zn. ČVS:ÚVP 240/2000,

a současně převeden do výkonu trestu uloženého pravomocným

rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. . Ze

sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2001 založeného ve

spise KZv 2254/2000 plyne, že po svém pravomocném odsouzení

stěžovatel požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze

zdravotních důvodů. Jak se v tomto sdělení výslovně konstatuje:

"V mezidobí byl odsouzený U. převeden usnesením MSZ v Praze, sp.

zn. KZv 2254/2000, z vazby do výkonu trestu ze shora citovaného

rozsudku, aniž bylo MS v Praze rozhodnuto o eventuálním odkladu

výkonu trestu ze zdravotních důvodů." V dalším přípise z 30. 11.

2001 však Městský soud v Praze již sděluje stěžovateli, že

považuje za nadbytečné rozhodovat o jeho žádosti o odklad výkonu

trestu odnětí svobody ze dne 12. 12. 2001, neboť stěžovateli

nebrání nic v tom, aby požádal o přerušení výkonu trestu ve smyslu

ustanovení § 325 odst. 1 trestního řádu, či upuštění od zbytku

výkonu trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 2 trestního řádu.

Stěžovateli třeba přisvědčit především v tom, že vzhledem

k ustanovení § 68 trestního řádu, v dříve, i nyní, platném znění

je rozhodování o vazbě zásadně svěřeno soudu, v přípravném řízení

soudci. Tímto ustanovením trestního řádu je realizován ústavní

princip zakotvený v y, podle kterého do vazby

lze vzít pouze na základě rozhodnutí soudu. Podle ustanovení § 72

trestního řádu, ve znění před novelou, mohl státní zástupce

rozhodnout v přípravném řízení o propuštění obviněného z vazby,

nicméně za podmínky, že pominuly důvody vazby a obviněný bude

propuštěn na svobodu. Trestní řád nezná tedy institut převedení

z vazby do výkonu trestu, tím méně pak připouští možnost, aby

takové rozhodnutí vydával státní zástupce. Pouze ve vyhlášce

Ministerstva spravedlnosti č. je v ustanovení

odst. 2 připuštěna možnost převodu obviněného z vazby do výkonu

trestu odnětí svobody, nicméně na základě opatření soudu

příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž

byl obviněný ve vazbě. O takový případ však v projednávané věci

nepochybně nejde.

Také rozhodnutí o výkonu trestu, jakož i opatření s tím

související, jsou svěřena soudu, jenž mimo jiné je povinen

rozhodnout i o žádosti o odklad výkonu rozhodnutí podle ustanovení

§ 322 trestního řádu, a to rozhodnutím, proti kterému je podle

odst. 3 přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Tím, že

stěžovatel je odkazován na možnost požádat o přerušení výkonu

trestu, je mu znemožňováno domáhat se svého práva u nezávislého

a nestranného soudu ve smyslu y a současně je

vzhledem k vydání napadených usnesení odnímán i svému zákonnému

soudci ve smyslu y, neboť o přeměně vazby ve

výkonu trestu rozhodoval státní zástupce.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení , , y

ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č.

, o Ústavním soudu, vyhověl a napadená usnesení podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. března 2002