Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3023/2025

-280

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně PRO-DOMA, SE, se sídlem v Praze 9 – Újezdu nad Lesy, Budčická 1479, identifikační číslo osoby 24235920, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, proti žalované I. vodárenské společnosti Chomutov, spol. s r. o., se sídlem v Droužkovicích, Rudé armády 57, identifikační číslo osoby 47286130, zastoupené Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, o zaplacení 133 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2025, č. j. -255, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 133 120 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že s ní uzavřela ústní formou kupní smlouvu, na jejímž základě dodala žalované 1680 kusů smrkových šindelů. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na úhradu vystavené faktury neuhradila ničeho s tvrzením, že zboží nepřevzala, a následně s tím, že odstoupila od smlouvy s ohledem na zjevné vady v provedení dodaného zboží.

2. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. -224 (v pořadím druhým vydaným poté, co jeho předchozí rozsudek zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 2. 2024, č. j. -203, a věc mu vrátil k dalšímu řízení), žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) napadla žalobkyně včasným dovoláním, v němž namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Případně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Dovolání měla za přípustné, neboť podle ní napadené rozhodnutí záviselo na řešení „otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a/nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

5. Podle názoru žalobkyně je „právní otázkou zásadního významu, na níž rozhodnutí závisí“, otázka, zda lze prokázat existenci smlouvy i odvozeně, tedy na základě okolností, které vyšly najevo v řízení, například z faktického plnění, chování stran, výpovědí svědků či dalších důkazů svědčících o tom, že mezi účastníky došlo ke smluvní dohodě. Tuto otázku považovala za dosud nevyřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Podle žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním názoru, že uzavření smluvního vztahu nelze prokázat jinak než přímým důkazem o smluvním ujednání mezi stranami, který vede k přepjatému formalismu (podle judikatury nepřijatelnému) a k popření zásady volného hodnocení důkazů.

6. V dovolání žalobkyně též (s odkazem na provedený důkaz výpovědí svědka P. F. a na vyjádření jednatele žalované o uplatněné reklamaci, které učinil při soudním jednání) prezentovala názor, že v řízení bylo prokázáno dodání zboží žalované na správné (dohodnuté) místo. Měla tedy za to, že splnila svůj závazek z kupní smlouvy odevzdat kupujícímu věc, která je předmětem koupě, a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní.

7. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Uvedla, že soudy v řízení provedly obsáhlé dokazování a důkazy správně hodnotily. Nesouhlas žalobkyně s hodnocením důkazů ze strany soudů považovala za její subjektivní postoj, který nepatří do dovolacího řízení.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „“.

9. Ačkoliv v úvodu dovolání žalobkyně avizovala, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalobkyně s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu ( ) a dovodil, že žalobkyně jím fakticky napadá pouze výrok rozhodnutí ve věci samé a že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání žalobkyně ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k těmto výrokům totiž v dovolání není obsažena žádná argumentace a žalobkyně se tak zjevně domáhá jejich zrušení pouze jako výroků akcesorických. Ostatně proti těmto výrokům napadeného rozsudku by nebylo dovolání přípustné podle

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „R 4/2014“).

13. Žalobkyně v úvodní části dovolání bez další konkretizace uvedla, že podle jejího názoru napadené rozhodnutí závisí (též) na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud přitom již ve výše citovaném R 4/2014 uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Tomuto požadavku žalobkyně nedostála, neboť z obsahu jejího dovolání není patrné, při řešení jaké konkrétní právní otázky se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu a o jakou konkrétní rozhodovací praxi dovolacího soudu mělo jít.

14. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v této části.

15. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že otázku vymezenou v dovolání odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. ).

16. Ve vztahu k výše prezentované procesní otázce, kterou žalobkyně považuje za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, lze uvést, že odvolací soud zjevně nevycházel ze závěru, že uzavření smluvního vztahu nelze prokázat jinak než přímým důkazem o smluvním ujednání mezi stranami, který mu přisuzuje žalobkyně v dovolání. Odvolací soud vycházel při závěru o skutkovém stavu ohledně tvrzení žalobkyně o uzavření kupní smlouvy na dodání jedné palety (1 680 kusů) smrkových šindelů z dokazování učiněného soudem prvního stupně, který hodnotil veškeré provedené důkazy (výpovědi svědků a listinné důkazy). Odvolací soud se též v rámci posouzení, zda bylo v řízení prokázáno uzavření kupní smlouvy, vyjádřil k obsahu žalobkyní akcentovaného tvrzení jednatele žalované o reklamaci dodávky 1680 kusů šindelů, učiněného při jednání před soudem prvního stupně. Až na základě posouzení hodnocení všech důkazů a vyjádření jednatele žalované se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně uzavření kupní smlouvy (ani dodání zboží žalované) neprokázala (tj. neunesla břemeno důkazní) a též, že neunesla břemeno tvrzení ohledně způsobu dodání zboží žalované. Na řešení procesní otázky formulované žalobkyní tedy napadené rozhodnutí nezáviselo (nebyla pro něj určující) a taková otázka proto přípustnost dovolání podle nemůže založit.

17. Převážná část argumentace žalobkyně v dovolání je polemikou se samotným výsledkem hodnocení důkazů, jak jej učinil soud prvního stupně a z nějž vycházel též odvolací soud, při kterém žalobkyně prezentuje vlastní hodnocení a vlastní skutkové závěry o prokázání tvrzení o dodání předmětu kupní smlouvy (1680 kusů smrkových šindelů) žalované na dohodnuté místo. Na jejich základě pak má za to, že splnila zákonné povinnosti prodávajícího. Prostřednictvím této argumentace tedy žalobkyně fakticky zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu (podle nichž se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy se žalovanou ani dodání zboží žalované) a hodnocení provedených důkazů, na jejichž základě tyto skutkové závěry odvolací soud učinil. Skutkový stav věci však nemůže být v dovolacím řízení úspěšně zpochybněn a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například výše citované R 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. ). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

18. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobkyně odmítl podle jako nepřípustné (zčásti též pro vady).

19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. 7. 2026

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu