Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 96/2026 - 14

- 15

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: K. S. T., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2026, č. j. CPR36456/ČJ2026930310V230, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. , o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobci bylo rozhodnutím uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území v délce 1 roku. Současně mu byla stanovena doba k vycestování 10 dnů. Jeho odvolání zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím. Proti němu se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl.

[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku dle

[3] Svůj návrh odůvodnil tím, že při nepřiznání odkladného účinku by byl nucen opustit území ČR. To by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Uvedl, že v říjnu 2025 navázal vážný a perspektivní partnerský vztah. Vycestování stěžovatele do Vietnamu by tento vztah narušilo. To představuje nepřiměřený a nevratný zásah do soukromého života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro stěžovatelovu partnerku je z důvodu jejího sociálního, jazykového a pracovního zázemí v ČR nemožné rozvíjet jejich vztah ve Vietnamu. Dále uvedl, že nepřiznáním odkladného účinku by byla znemožněna jeho osobní účast na řízení o kasační stížnosti a efektivní hájení jeho práv. Poukázal na reálnou hrozbu fyzického ohrožení jeho bezpečnosti v zemi původu.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby NSS návrh zamítl. Přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím má být požadavek, aby se na území ČR zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují její právní řád. Odkaz na právo na spravedlivý proces nemůže být použit jako obecný nástroj pro legalizaci pobytu na území.

[5] Podle kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně. Soud podle na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsouli splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro žalobce znamenat újmu, (2) újma musí být pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. NSS zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je výjimkou z pravidla.

[6] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není důvodný.

[7] Rozhodovací praxe NSS byla k přiznávání odkladných účinků u rozhodnutí o správním vyhoštění v minulosti poměrně benevolentní. Například v usnesení z 19. 11. 2014, č. j. , č. 3169/2015 Sb. NSS, bod 11, dospěl soud k závěru, že pokud je přezkoumáváno rozhodnutí o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli při výkonu takového rozhodnutí zřejmá z jeho samotné povahy.

[8] V usnesení z 29. 5. 2019, č. j. , bod 7, NSS nicméně zdůraznil, že dosavadní judikatura nemůže být chápána jako důvod pro automatické přiznávání odkladného účinku, aniž by soud ve věci zkoumal naplnění požadavků stanovených S ohledem na argumentaci stěžovatele v nyní projednávané věci je pak třeba brát v úvahu zejména usnesení rozšířeného senátu z 16. 6. 2020, č. j. , č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 61, v němž rozšířený senát uvedl, že „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (například týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci (z poslední doby např. usnesení NSS z 29. 6. 2026, č. j. , bod 10).

[9] Stěžovatel uvádí pro přiznání odkladného účinku tři důvody. První z nich (osobní účast na řízení a efektivní hájení jeho práva) není s ohledem na úvahy shrnuté v předcházejícím odstavci sám o sobě dostatečný. Stěžovatel nicméně rovněž poukazuje na svůj soukromý a rodinný život. Ten v obecné rovině může přiznání odkladného účinku odůvodnit. Aniž by ale NSS chtěl jakkoli zpochybňovat či zlehčovat soukromý život stěžovatele, dospěl k závěru, že nedosahuje takové intenzity, která by ospravedlňovala přiznání odkladného účinku. Nejsou zde ve hře nezletilé děti, vztah je poměrně krátký a stěžovatel ani netvrdí nějaké další zvláštní okolnosti věci.

[10] Pokud jde o poukaz na možné fyzické ohrožení bezpečnosti, tak toto tvrzení je příliš obecné (stěžovatel nijak neupřesnil, jaké má dluhy, u koho, a proč by z toho mělo plynout fyzické nebezpečí), a ani není nijak osvědčeno. Nekonkrétní a nepodložená tvrzení nemohou založit ony „další důvody“, které by odůvodnily přiznání odkladného účinku (viz usnesení NSS z 3. 10. 2024, č. j. , bod 13, či z 19. 7. 2023, č. j. , bod 11).

[11] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto nemohl jeho návrhu vyhovět.

[12] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dle ve spojení s kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tím nijak nepředjímá, jakým způsobem rozhodne o samotné kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. července 2026

JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu