Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 A 22/2026 - 12

4

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci

žalobce:

X. Y.

bytem X

zastoupený advokátem JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D.,

sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno

proti

žalované:

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2026, č. j. MV-37849-5/SO-2026

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026, č. j. MV-37849-5/SO-2026, žalovaná nevyhověla žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění podle , o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „ “) neboť shledala, že je dán důvod pro neudělení dle zákona o pobytu cizinců. Žalobce totiž nesplňuje podmínku dle zákona o pobytu cizinců. Žalobci totiž dle žalované nebrání ve vycestování překážka na jeho vůli nezávislá. Žalobce má podle žalované možnost nadále pobývat v Polsku.

2. Proti uvedenému rozhodnutí žalobce brojí podanou žalobou. Žalobce v žalobě předně argumentoval, že žaloba je přípustná. Uvedl, že podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců platí, že z přezkoumání soudem jsou vyloučena rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Podle žalobce však nelze tuto výluku aplikovat, jelikož by došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, práva na soukromý život a k porušení mezinárodních závazků ČR. Žalobce k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. -28.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti žaloby.

4. Podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Žalobce tedy prima facie podal nepřípustnou žalobu.

5. Nejvyšší správní soud však ve své judikatuře dospěl k závěru, že soudní výluka podle § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců se nepoužije v případech, kdy je účel pobytu, pro nějž je o dlouhodobé vízum žádáno, upraven unijním právem. (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. -49, ze dne 30. 6. 2023, č. j. -37, nebo ze dne 18. 9. 2019, č. j. -50).

6. Soud se proto zaměřil na otázku, zda žalobci právo na soudní přezkum neplyne z unijního předpisu.

7. Členské státy jsou povinny zajistit soudní přezkum rozhodnutí o neudělení krátkodobých víz, a to na základě čl. 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. 7. 2009 o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“), který byl vyložen rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 12. 2017, C403/16, El Hassani. Vízový kodex se však dle jeho čl. 1 odst. 1 vztahuje pouze na krátkodobá víza nepřesahující tři měsíce, přičemž žalobce zažádal o udělení dlouhodobého víza nad 90 dní ve smyslu § 17b zákona o pobytu cizinců. Vízový kodex tedy na žalobcův případ aplikovat nelze (obdobně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2022, č. j. -40, a ze dne 18. 5. 2023, č. j. -41).

8. U dlouhodobých víz, které jsou tzv. „národním typem víza“ je zapotřebí rozlišovat mezi důvody podání žádostí o jejich udělení. Pokud je účel pobytu, pro nějž je o dlouhodobé vízum žádáno, upraven unijním právem, soudní výluka se neužije (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. -49, bod 35, nebo ze dne 30. 6. 2023, č. j. -37, body 16 a 17). Ve věci posuzoval Nejvyšší správní soud situaci žadatele o vízum za účelem studia, tedy účel pobytu upravený unijním právem. Ve věci pak situaci zletilé žadatelky o vízum za účelem sloučení rodiny, které unijním právem upraveno nebylo a Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost žalobkyně jako nedůvodnou.

9. V nyní projednávané věci žalobce požádal o dlouhodobé vízum za účelem strpění. Jeho účel právem Evropské unie upraven není. Jedná se o ryze národní pobytové oprávnění (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2025, č. j. –25). Soudní přezkum je tedy podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyloučen.

10. Žalobce v podané žalobě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. -28. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba by měla být rovněž projednána bez ohledu na to, jaký je důvod podání žádosti o dlouhodobé vízum – podnikání, studium atd. Tento žalobcem citovaný rozsudek však Nejvyšší správní soud ve své pozdější judikatuře označil za argumentačně úsporný, ojedinělý a za judikaturní exces (viz například rozsudky ze dne 18. 5. 2023, č. j. -41, nebo ze dne 17. 5. 2023, č. j. -40, či ze dne 30. 6. 2023, č. j. -37). V rozsudku č. j. -37 Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud žalobkyně vychází ze závěru rozsudku -28, že existuje právo na soudní přezkum i ve věci dlouhodobých víz bez ohledu na v žádosti uvedený účel pobytu, tak z pozdější judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá opak (C-949/19, M.A. v. Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N).

11. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 23. 5. 2024, č. j. -52, ve kterém s odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie uvedl, že pokud jde o dlouhodobá víza vydávaná členskými státy výlučně podle jejich vnitrostátního práva, nepoužijí se na zamítnutí žádostí o tato víza ustanovení y základních práv EU, konkrétně . Uzavřel proto, že správní soudy tak vždy musejí posuzovat, zda situace žadatele o dlouhodobé vízum spadá do působnosti unijního práva a zda tedy y EU, případně konkrétní ustanovení nařízení či směrnice, brání výluce soudního přezkumu podle zákona o pobytu cizinců.

12. Vízum za účelem strpění pobytu na území nad 90 dnů, o které žalobce žádal, nemá svůj základ v právu Evropské unie, a proto se aplikuje výluka soudního přezkumu nyní napadeného rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

13. Pro úplnost soud konstatuje, že z žaloby nevyplývá, že by žalobce žádal o pobyt k poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (dočasná ochrana byla udělena již na unijní úrovni, dílčí práva jsou však přiznávána v jednotlivých členských státech; viz rozsudek NSS č. j. -42 ze dne 3. 4. 2025, odst. 27–34). Sám žalobce v žalobě uvedl, že patří mezi osoby, které se z objektivních důvodů v podobě válečného konfliktu nemohou vrátit do vlasti, ale zároveň opustily Ukrajinu již před rozhodujícím datem 24. 2. 2022 a podmínky dočasné ochrany tudíž nesplňují (podtržení doplnil městský soud). Žalobce tedy nežádal o strpění za účelem uplatnění dočasné ochrany, ale jen o strpění v podobě institutu mimo tento konkrétní režim unijního práva.

14. Žalobce žádal o vízum podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které je ryze vnitrostátním druhem oprávnění k pobytu (srov. usnesení krajského soudu v Plzni č. j. -27 ze dne 6. 6. 2025 a v něm citovaná judikatura).

15. Jako ryze vnitrostátní úprava je přezkum rozhodnutí o neudělení víza za účelem strpění v dispozici vnitrostátního zákonodárce. Tomu není na překážku d, neboť rozhodnutí o neudělení víza pro strpění se nedotýká žádného konkrétního ústavně zaručeného práva (srov. nález sp. zn. ze dne 24. 4. 2012, č. 234/2012 Sb.). Ani vnitrostátní právo tedy žalobci nezaručuje soudní přezkum.

16. Lze uzavřít, že existuje výluka soudního přezkumu nyní napadeného rozhodnutí jasně normovaná v zákona o pobytu cizinců; naopak neexistuje žádná záruka, že soudní přezkum musí být poskytnut. Napadené rozhodnutí tak nemůže být soudem přezkoumáno. Soud proto žalobu odmítl podle ve spojení s Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ). V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 25. června 2026

Petra Kamínková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.