Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 283/2018 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Jiřím Šubrtem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 250, Náměšť na Hané, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2018, čj. MV-43385-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, čj. -16,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, čj. -16, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce, který je občanem Ukrajiny, požádal dne 7. 11. 2017 na Zastupitelském úřadě České republiky ve Lvově o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání. Žádost byla dne 20. 11. 2017 postoupena Ministerstvu vnitra, které dne 9. 2. 2018 rozhodlo s odkazem na , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, že žalobci dlouhodobé vízum neudělí, neboť z pohovoru se žalobcem vyplynulo, že jím deklarovaná podnikatelská činnost na území České republiky je pouze formální. Žalobce zejména není řádně informován o své obchodní společnosti Lev But, s. r. o., a místo jejího vedení vykonává práce na stavbách, které vyplývají z předmětu její obchodní činnosti. Žalobce podal v reakci na toto rozhodnutí žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Žalovaná však žádosti žalobce nevyhověla.

[2] Žalobce následně podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou krajský soud odmítl, protože nebyly splněny podmínky její přípustnosti. Krajský soud s odkazem na § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců konstatoval, že správní soudy v návaznosti na závěry přijaté v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 12. 2017 ve věci Soufiane El Hassani proti Minister Spraw Zagranicznych, C-403/16, dovozují, že právní úprava o vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o novém posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza je v rozporu s nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ve spojení s y základních práv Evropské unie, proto se nepoužije (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, čj. -23). Také v případě neudělení dlouhodobého víza (nad 3 měsíce), které vízový kodex neupravuje a které jinak zůstává v kompetenci členských států, dovodil NSS v rozsudku ze dne 4. 1. 2018, čj. -49, přípustnost soudního přezkumu rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem studia, a to s ohledem na směrnici Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004. Krajský soud zdůraznil, že v projednávané věci žalobce žádal o udělení dlouhodobého víza výlučně z důvodu podnikání (účast v právnické osobě). U tohoto důvodu pro udělení dlouhodobého víza se však v rozhodovací praxi správních soudů konstantně soudní přezkum s odkazem na zákona o pobytu cizinců vylučuje (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2013, čj. -34). V projednávané věci se tedy podle krajského soudu nejedná o jeden z případů, v nichž judikatura dovozuje přípustnost soudního přezkumu.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované

[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel namítá, že v návaznosti na judikaturu citovanou krajským soudem nelze činit rozdíly mezi jednotlivými druhy víz, neboť je zjevné, že se v případě těchto rozhodnutí vždy jedná o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013-39). Takové rozhodnutí tedy musí být přezkoumatelné soudy (srov. analogicky rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci El Hassani, anebo rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2018, čj. -49).

[4] Stěžovatel navrhl, aby NSS kasační stížností napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný se plně ztotožnil s usnesením krajského soudu.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] Jedinou spornou otázkou je, zda krajský soud správně posoudil nepřípustnost žaloby.

[8] Podle zákona o pobytu cizinců (ve znění před novelizací provedenou s účinností k 15. 8. 2017) jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí o neudělení víza; to neplatí, jde-li o neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie.

[9] NSS ve shodě se svým nedávným rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, čj. -50, konstatuje, že z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud není žadatelem o vízum rodinný příslušník občana Evropské unie, nepodléhá rozhodnutí o neudělení víza soudnímu přezkumu. Tato výluka ze soudního přezkumu není podle judikatury NSS a Ústavního soudu v rozporu s ústavním pořádkem České republiky (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. -45, č. 1955/2009 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2013, čj. -34, a např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ). Dosavadní rozhodovací praxe tento závěr vyvodila z toho, že na udělení víza nemá žadatel nárok a neudělením víza není zasaženo do žádného základního práva, kterému podle d náleží soudní ochrana. NSS však v rozsudku ze dne 10. 9. 2009, čj. -45, připustil, „že s ohledem na budoucí vývoj zejména komunitární právní úpravy nevylučuje, že v budoucnu bude namístě se touto soudní výlukou (a zejména jejími dopady) zabývat a hledat nová řešení“. Předvídaná situace nastala, a NSS se proto na tuto otázku znovu zaměřil.

[10] Správní orgány České republiky uplatňují při vydávání víz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, vízový kodex, příp. směrnici 2004/38/ES (v případě rodinných příslušníků občana Evropské unie). Podle čl. 32 odst. 3 vízového kodexu mají žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, právo na odvolání. Obsahem tohoto práva se zabýval Soudní dvůr Evropské unie v již zmiňovaném rozsudku El Hassani. Podle něj se podmínky opravného prostředku proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza řídí vnitrostátním právem každého členského státu. Musejí být však dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity, tzn. členské státy musí zajistit soudní ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Jelikož členské státy při posuzování důvodů zamítnutí žádosti o udělení víza vycházejí z ustanovení vízového kodexu (uplatňují unijní právo), musí rovněž brát v potaz ustanoveníy základních práv Evropské unie.

[11] Podle y má každý, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Z téhož článku Soudní dvůr vyvodil možnost podrobit soudnímu přezkumu rozhodnutí správního orgánu, který sám nesplňuje podmínky nezávislosti a nestrannosti (srov. rozsudek ze dne 16. 5. 2017, Berlioz Investment Fund, C-682/15, bod 55). Soudní dvůr proto ve věci El Hassani konstatoval, že „řízení o opravném prostředku proti rozhodnutím o zamítnutí žádosti o udělení víza, musí v určitém stadiu řízení zaručit možnost podání opravného prostředku k soudu“.

[12] České vnitrostátní právo upravuje opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza v § 180e zákona o pobytu cizinců a označuje jej jako žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza. Tento opravný prostředek je považován za speciální typ řádného opravného prostředku, který vyústí v rozhodnutí správního orgánu o veřejném subjektivním právu cizince, tj. v rozhodnutí podle (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013-39, č. 2973/2014 Sb. NSS). Rozhodnutí o novém posouzení důvodů neudělení víza tak svou povahou splňuje vnitrostátní zákonné podmínky pro to, aby mohlo být podrobeno soudnímu přezkumu (nevztahují se na ně ani kompetenční výluky podle ). Vyloučení soudního přezkumu tohoto rozhodnutí se proto neslučuje s vízového kodexu ve spojení s y základních práv Evropské unie.

[13] Pokud je ustanovení vnitrostátního práva v rozporu s právem Evropské unie k neprospěchu žalobce, je soud povinen od této vnitrostátní právní normy odhlédnout a nepoužít ji (srov. rozsudek ze dne 29. 11. 2017, čj. -20, č. 3683/2018 Sb. NSS, body 68–72, v němž NSS odmítl použít ustanovení zákona o azylu neumožňující soudní přezkum zajištění cizince, a rozsudek ze dne 4. 1. 2018, čj. -49, č. 3718/2018 Sb. NSS, zejména bod 45, v němž NSS shledal, že vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení dlouhodobých víz je rovněž neslučitelné s unijním právem). NSS proto konstatuje, že § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců se v případě stěžovatele nepoužije a krajský soud pochybil, když rozhodnutí žalovaného vyloučil ze soudního přezkumu a žalobu proti němu věcně neprojednal. Žaloba by měla být rovněž projednána bez ohledu na to, jaký je důvod podání žádosti o dlouhodobé vízum – podnikání, studium atd. (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci El Hassani, z něhož krajským soudem zmiňované rozdělování žádostí podle jejich důvodů nevyplývá).

[14] Na závěru soudu nic nemění ani skutečnost, že dřívější rozhodovací praxe připouštěla soudní výluku z přezkumu těchto rozhodnutí. Právní názor na tuto otázku se vyvinul v důsledku výkladu stěžejních ustanovení vízového kodexu v judikatuře Soudního dvora. Vzhledem k tomu, že tento právní názor má původ v rozhodnutí soudu, jehož interpretační vodítka jsou pro NSS závazná, nebylo zapotřebí předkládat tuto věc k posouzení rozšířenému senátu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 11. 1. 2006, čj. -53, č. 1833/2009 Sb. NSS).

IV. Závěr a náklady řízení

[15] NSS tedy zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). V novém řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ). Otázku, jaký je důvod žádosti o udělení dlouhodobého víza, tedy nebude považovat za podmínku samotného soudního přezkumu, ale za skutečnost důležitou pro posouzení důvodů, pro které nebylo stěžovateli vízum uděleno.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2019

Ondřej Mrákota

předseda senátu