Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 998/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti R. Š., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, sídlem náměstí Míru 40, Domažlice, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2026 č. j. -166, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem posuzovaného případu je spor o určení výše kompenzace za nemajetkovou újmu, kterou stěžovatel utrpěl nezákonným trestním stíháním a nezákonnou vazbou. Ústavní stížnost se však týká výlučně nákladů řízení.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že Okresní soud v Sokolově (dále jen "okresní soud") uložil vedlejší účastnici řízení zaplatit stěžovateli částku 204 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Co do částky 228 500 Kč stěžovatelovu žalobu zamítl. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil. Ústavní stížností napadeným výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť ani jedna strana neměla ve věci úspěch v převažující výši.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud tímto výrokem porušil jeho ústavně zaručená práva podle a d. Tvrdí, že mu odvolací soud měl přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, přičemž se dovolává dřívější judikatury Ústavního soudu.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. V rámci stručného odůvodnění ( ) Ústavní soud poznamenává, že stěžovatel brojí pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. K problematice nákladů řízení se přitom Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji velmi omezenému ústavněprávnímu přezkumu (např. nález

sp. zn.

ze dne 9. 10. 2025, bod 11). Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí, co do ústavní roviny dostatečně významnou.

6. Stěžovateli je třeba přisvědčit, že dřívější judikatura Ústavního soudu (např. nález

sp. zn.

, bod 27;

sp. zn.

, bod 24; a

sp. zn.

, bod 19) reagovala na problematický jev v rozhodování odvolacích soudů o nákladech řízení ve sporech podle - na nejednotný přístup mnohdy nerespektující judikaturu Ústavního soudu týkající se aplikace a 3 v kompenzačních řízeních. Ústavní soud v citovaných nálezech vysvětlil, že prokáže-li žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu základ svého nároku (existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), avšak přiměřené zadostiučinění mu posléze není přiznáno v plné žalované výši, přesto se při rozhodování o náhradě nákladů postupuje podle , jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu. Tento postup se použije i v odvolacím řízení, v němž odvolací soud již neřeší otázku základu nároku, nýbrž na základě jeho uznání určuje konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění. Na řízení je totiž nutné nahlížet jako na jeden celek, v němž je úspěšný žalobce, neboť samotný nároku byl uznán a také mu bylo přiznáno zadostiučinění v penězích, byť nikoliv ve výši, jakou požadoval.

7. Ústavní soud tím odpověděl na systémový problém výkladu a 3 a obecným soudům poskytl vodítko, jak postupovat ústavně konformně. Obecné soudy jsou povinny dané nálezy reflektovat ve své rozhodovací činnosti ve smyslu y. Současně to však neznamená, že Ústavní soud bude navždy zasahovat kasačními nálezy v individuálních věcech týkajících se nákladů kompenzačních řízení. Ty dosahují ústavní intenzity pouze, pokud je provázejí mimořádné okolnosti, jak bylo vysvětleno výše. Skutečnost, že Ústavní soud v určitém momentu zasáhne i v typovém případu, který pravidelně nemá ústavní relevanci (viz bod 5), neznamená, že na sebe navždy bere úlohu nejvyššího nákladového soudu v případech v režimu (nález ze dne 8. dubna 2025

sp. zn.

, bod 26).

8. Takový náhled v nedávném stanovisku potvrdilo plénum Ústavního soudu: "Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení y nepostačí toliko tvrzené porušení zákona." (stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. března 2025 sp. zn. , bod 34; shodně též citovaný nález

sp. zn.

, bod 37). Postup podle stanoviska se prosadí i při existenci předchozích nálezů, na které poukazoval stěžovatel (v podrobnostech nález

sp. zn.

, body 28-32).

9. Ústavní soud neshledal v nyní posuzovaném případě zcela mimořádnou okolnost v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, která by povýšila ústavní stížnost týkající se nákladů řízení mimo kategorii zjevné neopodstatněnosti. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že věc přesahuje jeho vlastní zájmy tím, že nález Ústavního soudu by mohl mít významný dopad na jiná srovnatelná řízení a ustálit tak rozhodovací praxi. Ústavní soud takové zdůvodnění neshledává dostatečným pro prokázání významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele. Možnost, že nález Ústavního soudu ovlivní jiná srovnatelná řízení totiž představuje zcela běžný důsledek normativního působení judikatury Ústavního soudu, a stěží tak může představovat zcela mimořádnou okolnost ve smyslu citovaného stanoviska , body 11 a 34, a nálezu

sp. zn.

, bod 37.

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu