Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1182/2026

-74

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly vexekuční věci oprávněné Air Bank a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská č. 2690/17, identifikační číslo osoby 29045371, proti povinnému D. K., zastoupenému Mgr. Šárkou Hammer, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, 17. listopadu 1477, pro 499 728,96 Kč spříslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2025, č. j. -46, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Ve shora označené věci Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. dubna 2025, č. j. -33, zamítl návrh povinného na

zastavení exekuce, jejímž vedením Okresní soud v Mladé Boleslavi dne 23. srpna 2022, č.

j. -15, pověřil soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno – město (dále „soudní exekutor“), k vymáhání pohledávky oprávněné ve výši 499 728,96 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. července 2020, č. j. -97, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze (dále

„odvolací soud“) ze dne 7. října 2020, č. j. -115. Povinný podáním ze

dne 17. ledna 2025 navrhl zastavení exekuce pro nemajetnost s odůvodněním, že

se

nachází v tíživé finanční situaci, je nemajetný, nezaměstnaný, nemá žádný příjem a

ani

exekučně postižitelný majetek. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh povinného je třeba zamítnout pro předčasnost, protože soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti provedení exekuce a nemá ukončenou lustraci majetku povinného. Uvedl rovněž, že prozatím nelze uzavřít, že by se u povinného jednalo o nemajetnost trvalého rázu, jelikož existenci (případně neexistenci) postižitelného majetku zjišťuje soudní exekutor v průběhu vlastního provádění exekuce, přičemž povinnému s ohledem na produktivní věk a

žádná zdravotní omezení nic nebrání zvýšit své příjmy.

K odvolání povinného odvolací soud usnesením ze dne 28. července 2025, č. j. -46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že návrh povinného na zastavení exekuce je přinejmenším předčasný. Zezprávy soudního exekutora vyplynulo, že dosud nebyly vyčerpány veškeré způsoby vedení exekuce. Povinný ve svých podáních netvrdil ani neprokazoval důvody, pro které nemůže být zaměstnán, pouze obecně odkazoval na situaci na lokálním trhu práce, absenci specifických dovedností a jazykovou bariéru, což neprokazuje nemožnost povinného pracovat, když je nadto v okrese Mladá Boleslav nízká míra nezaměstnanosti i v profesích, které žádné specifické schopnosti a jazykové dovednosti nevyžadují. Způsob současného života povinného, který nepracuje, nemá žádný příjem, žije z půjček a nemá naprosto žádnou snahu své závazky plnit, nemůže požívat právní ochrany. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že není dán žádný důvod pro zastavení exekuce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce podmínek pro zastavení exekuce pro bezvýslednost podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) vkontextu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), av otázce plnění poučovací povinnosti soudu podle Dovolatel nesouhlasí sezávěrem odvolacího soudu, podle kterého exekuci nelze zastavit, protože probíhá toliko odsrpna 2022 a nebyla dosud naplněna lhůta pro zastavení exekuce podle ex. řádu, v čemž shledává rozpor s usnesením dovolacího soudu ze dne 26. března 2025, č. j. -212, podle kterého existence zákonných lhůt v exekučním řádu (tzv.6letá lhůta) nebrání soudu zastavit exekuci podle kdykoliv dříve, jeli prokázána její bezvýslednost. Za nepřípustnou označil argumentaci odvolacího soudu, že exekuce nemůže být zastavena z důvodu, že soudní exekutor neprovedl komplexní lustrace a nevyčerpal všechny způsoby vedení exekuce. Uvedl, že pouhý produktivní věk bezzohlednění reálného uplatnění na trhu práce a dlouhodobé příjmové nedostatečnosti nemůže být důvodem pro donekonečna trvající a bezvýslednou exekuci. Dovolatel rovněž namítal, že odvolací soud zatížil řízení závažnou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož měl-li za to, že dosavadní tvrzení povinného o jeho nemajetnosti a nezaměstnanosti jsou neúplná nebo neprokázaná, byl povinen postupovat podle a 3 a povinného k doplnění tvrzení a označení důkazů výslovně vyzvat. Neučinil-li tak, vydal podle dovolatele překvapivé rozhodnutí, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), dále jen „“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. března 2025, č. j. -212 (na které dovolatel odkazuje), konstatoval, že zaplatil-li se zastavením exekuce nesouhlasící oprávněný po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 e. ř. zálohu nadalší vedení exekuce podle e. ř., nemůže se povinný po dobu 3 let (nejvýše 6 let, zaplatí-li oprávněný druhou zálohu podle e. ř.) úspěšně domáhat zastavení exekuce pro nemajetnost podle Dovolací soud zároveň uvedl, žeustanovení až 11 e. ř. nevylučuje aplikaci předuplynutím šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu e. ř.

Jde-li o , Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že uvedené ustanovení má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2019, sp. zn. ).

Skutečnost, že exekuce bezúspěšně probíhá již po delší dobu, není sama o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení , lze-li vbudoucnosti očekávat změnu v majetkových poměrech dovolatele. Samozřejmě zapředpokladu, že tato změna je reálně očekávatelná v dostupné době, a nikoliv jenhypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. ). Perspektivu objevení exekučně postižitelného majetku v dosažitelné budoucnosti lze přitom založit i na skutkovém zjištění, že povinný se před dopady exekuce skrývá, když nevyužívá svého výdělkového potenciálu plynoucího z jeho věku a neposkytuje soudům součinnost k vysvětlení svých majetkových poměrů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019, sp. zn. ). Exekuční řízení tedy může probíhat takdlouho, dokud je naplňován jeho účel neboli dokud existuje reálná šance, že pohledávka oprávněného bude alespoň zčásti či úplně vymožena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. ). Je přitom věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou vdohledné budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně takmusí exekuční soud na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. ).

Dovolací soud má za to, že odvolací soud se od shora citované ustálené rozhodovací praxe nijak neodchýlil, jelikož z napadeného usnesení nevyplývá, že by v prvních šesti letech vedení exekuce (respektive šestileté doby ve smyslu ex. řádu) nebylo možné zastavit exekuci pro nemajetnost podle Odvolací soud se naopak návrhem povinného náležitě zabýval a provedl vlastní šetření ke zjištění a posouzení, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce, a vzal v potaz všechny okolnosti rozhodné pro zde projednávanou věc. Z těchto skutkových zjištění (dovolací soud je skutkovým stavem, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán) vyplynulo, že dané exekuční řízení probíhá čtyři roky a dosud nebylo ničeho vymoženo, soudní exekutor nedohledal žádný nemovitý majetek povinného, nebyly zjištěny žádné účty, pojištění čispoření, povinný není zaměstnaný a nepobírá postižitelný příjem, přičemž doposud nebyla ukončena lustrace majetku povinného, např. nebyl proveden soupis jeho movitých věcí. Současně bylo zjištěno, že povinný se nachází v produktivním věku, neprokázal (ani netvrdil) žádné zdravotní omezení a jeho bydliště je v okrese s nízkou mírou nezaměstnanosti avysokou poptávkou v dělnických profesích, které nevyžadují specifické vzdělání čischopnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že již ve svém usnesení ze dne 7.září 2022, sp. zn. , explicitně vyjádřil názor, že pokud se povinný bezzjevného důvodu vzdal exekučně postižitelného příjmu, nemůže mu být poskytnuta ochrana v podobě zastavení exekuce podle Uzavřel-li na základě uvedeného odvolací soud, že nelze dospět k závěru, že exekuční řízení nemůže splnit svůj účel, a že nelze ani v budoucnu očekávat možné vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, ale naopak perspektiva budoucího nabytí majetku povinným se jeví jako zcela reálná, postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolací soud dodává, že namítá-li snad dovolatel možnost zastavení předmětné exekuce pro bezvýslednost, je třeba připomenout, že podle jasně formulovaného znění § 55 odst. 7 ex. řádu je uvedené možné až po uplynutí šesti let vedení exekuce, k čemuž v projednávané věci dosud nedošlo.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že jej řádně nepoučil podle a 3 , přičemž důsledkem mělo být vydání překvapivého rozhodnutí, uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen je-li dovolání přípustné (–238a ). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány – o takovou situaci ovšem podle obsahu spisu v dané věci nejde) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Nejvyšší soud rovněž uvádí, že neshledal porušení práva naspravedlivý proces ani jiné ústavně zaručené právo dovolatele.

Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání povinného v souladu sustanovením odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 6. 2026

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu