Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 792/2026

-82

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti žalované České republice − Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 4 530 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. -67, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. -49, zastavil řízení o zaplacení 2 000 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 2 530 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu (v dovolání nesprávně označený jako usnesení) napadl žalobce včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud napadené „usnesení“ odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud toto dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, jako nepřípustné odmítl.

Dovolání nemůže být shledáno přípustným podle , neboť na řešení otázek – zda by měla veřejná moc poučit občana o tom, že uzavření dílčí dědické dohody má hmotněprávní účinky a „zda promlčecí lhůta pro náhradu škody začíná běžet ve chvíli, kdy nabude právní moci usnesení, které skutečnost, že pozbylu zaručeného dědického práva občanovi sdělí, nebo o 23 let dříve“ – které dovolatel považuje za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

Dovolací soud připomíná, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako správný z následujících důvodů:

a) řízení o nároku na náhradu škody (ve výši 2 000 000 Kč) bylo nezbytné zastavit, neboť žalobce nedoložil uplatnění tohoto nároku u žalované ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „OdpŠk“),

b) nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o dědictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. (které pravomocně skončilo ke dni 23. 11. 1999), jakož i (nepřiměřenou délkou) dalších dvou řízení o dodatečných projednáních dědictví vedených pod sp. zn. (která pravomocně skončila dne 5. 5. 2001, resp. dne 10. 2. 2020), byl podle § 32 odst. 3 OdpŠk promlčen, neboť u žalované byl uplatněn až dne 7. 5. 2024,

c) nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o dědictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. (podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se jednalo o další dodatečné projednání dědictví – pozn. Nejvyššího soudu) není důvodný, neboť řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a tudíž se nejednalo o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk,

d) námitka žalobce, že nemovitý majetek měl být zahrnut do projednání dědictví již v původním řízení, není důvodná, neboť veškeré nároky pojící se k tomuto řízení jsou promlčeny.

Zpochybňuje-li žalobce závěr odvolacího soudu spočívající v tom, že promlčecí lhůta v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (§ 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk) počíná běžet právní mocí posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno, pak tento závěr je souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz bod III.2 stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011).

K tomu dovolací soud doplňuje, že z položených otázek, jakož i z dalšího obsahu dovolání se podává nespokojenost žalobce s tím, že měl přijít o své dědické právo (v důsledku uzavření dědické dohody, kterou zřejmě považuje za absolutně neplatnou), čímž mu měla vzniknout újma na majetku. Žalované pak vytýká, že se to (od ní) dozvěděl až po 23 letech a že mu to měla sdělit dříve. Ohledně nároku na náhradu škody (majetkové újmy) bylo ovšem řízení zastaveno z toho důvodu, že jej žalobce neuplatnil u žalované ve smyslu § 6 OdpŠk (viz výše), proti čemuž žalobce v dovolání nijak nebrojí. Otázka promlčení tohoto nároku tudíž nebyla (ani) v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu řešena, a nemůže se jí proto zabývat ani dovolací soud.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 6. 2026

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu