Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1501/2026

30 Cdo 1501/2026-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobkyně T. R., proti žalovaným 1) Ing. Kláře Tauschové, IČO 03680797, se sídlem v Roztokách, Felklova 2008 a 2) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení částek 339 840 Kč a 100 000 Kč, vedené u Obvodnímu soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2025, č. j. -134, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. -124, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2025, č. j. -56 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).

2. Usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. -134, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20. 2. 2026 včasné dovolání, které dle svého obsahu směřovalo pouze proti potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem, požádala však o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků.

4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

5. Ustanovení , které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

6. Podle platí, že není-li splněna podmínka uvedená v , postupuje se obdobně podle ; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle přípustné.

7. Podle jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v viz též věta třetí a věta třetí ).

8. Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejím dovolání. Nejvyšší soud proto postupoval podle věty třetí a řízení zastavil.

9. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává značné množství dovolání, byla si tedy vědoma podmínky povinného zastoupení (což ostatně na straně 4 dovolání i výslovně uvedla), neboť byla již mnohokrát poučena o následcích neodstranění takové vady, a to např. v řízeních vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , , , , (k tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. , nebo ze dne 1. 4. 2026, sp. zn. ).

10. Pokud pak jde o žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, tak je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobkyně lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. , ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. , nebo ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobkyně při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva ( ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu (v daném řízení se jedná již o třetí zcela shodnou žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů doloženou shodnými listinami, i přes to, že její předchozí žádosti nebylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2025, č. j. -88, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 7. 2025, č. j. -110, vyhověno z důvodu řádného neprokázání jejích majetkových poměrů, a následné její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro celé řízení pak nebylo vyhověno usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2026, č. j. -171, ze shodných důvodů). Takový zneužívající procesní úkon žalobkyně pak dle a nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ).

12. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobkyni nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a její počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno již výše (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. , ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. , nebo ze dne 1. 4. 2026 sp. zn. ).

13. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí [v řízení je pokračováno ve vztahu k žalované 2)], ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 6. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu