Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1213/2026

28 Cdo 1213/2026-641

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Evou Nekolnou, advokátkou se sídlem v Praze 10, K Horkám 415/16, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Janem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, o zaplacení 571 270,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2026, č. j. -619, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. -580, Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 75 816,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), co do částky 495 454,30 Kč s tam uvedeným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III) a státu (výroky IV a V, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 7. 2025, č. j. -586).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 2. 2026, č. j. -619, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II změnil pouze tak, že se žalovanému ukládá zaplatit žalobci dalších 121 576 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, jinak jej v dotčeném výroku potvrdil; přitom „změnil“ i výroky IV a V o náhradě nákladů státu (vše výrokem I rozsudku) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů (výrok II).

3. Rozhodováno bylo o žalobě na poskytnutí peněžité náhrady (s příslušenstvím) z titulu bezdůvodného obohacení ( a násl. , ; dále jen „o. z.“) vzniklého užíváním nemovité věci (budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu (účastníci jsou rovnodílnými spoluvlastníky identifikovaných nemovitostí), kdy při kvantifikaci bezdůvodného obohacení odvolací soud vyšel ze zjištění, jaké konkrétní prostory v domě (v jakém rozsahu) žalovaný reálně užíval a hodnotu užívacího práva následně určil i s využitím výsledků expertního dokazování.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu (proti oběma jeho výrokům) podal dovolání žalovaný. Přípustnost dovolání vymezil odkazem na a argumentem, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“; co do důvodu dovolatel odkázal na (správně ), s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Argumentačně brojí proti odvolacím soudem přijatému závěru o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši, pokládaje současně postup žalobce za rozporný s dobrými mravy; obsáhle se pak vymezuje i proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

5. Spolu s dovolacím návrhem učinil dovolatel i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „ “), neboť dovolání – v rozporu s ustanovením – neobsahuje (způsobilé) uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, kdy absence této (obligatorní) náležitosti dovolání představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

7. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

8. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně, má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

10. Chybějící údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), představuje vadu dovolání, kterou lze odstranit jen v průběhu trvání lhůty k dovolání a jejíž neodstranění brání pokračování v dovolacím řízení (k doplnění dovolání srov. větu první ).

11. K tomu dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. .

12. K zákonnému požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu ), způsobu jeho naplnění a jeho vazbě k ochraně základních práv a svobod, dále srovnej i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ; z nichž současně vyplývá, že požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu ( a 3 ) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (viz bod 39 odůvodnění odkazovaného stanoviska).

13. Příslušná pasáž dovolání zjevně není způsobilým vymezením předpokladů přípustnosti dovolání, jestliže v ní dovolatel ve vztahu k uvedené náležitosti toliko cituje jedno ze zákonných kritérií uvedených v , totiž že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by blíže rozvedl, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostál dovolatel ani v jiných částech dovolání, posuzovaného potud z obsahového hlediska. Přestože dovolatel nemusí rozhodovací praxi, od které se měl odvolací soud dle jeho mínění odchýlit, označit vždy nutně toliko spisovou značkou konkrétních rozhodnutí (byť jde o způsob preferovaný), nýbrž i slovním popisem (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. ), ani takové vymezení (z nějž bylo by na první pohled zřejmé, o jakou ustálenou rozhodovací praxi žalovanému jde, aniž by o tom panovaly rozumné pochybnosti; viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. dovolání obsaženo není.

14. Ovšem ani při benevolentnějším posouzení dovolání (co do jeho náležitostí) nebylo by lze učinit závěr, že jde o přípustné dovolání ve smyslu (jak bude dále blíže rozvedeno).

15. Závěry odvolacího soudu totiž korespondují rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž spoluvlastníku, jenž užívá věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) vzniká bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. ; judikatura dovolacího soudu reflektující předmětnou právní otázku v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013je uplatnitelná i v režimu právní úpravy obsažené v ustanovení a následujících , , účinného od 1. 1. 2014 – srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. ). Pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat jinému spoluvlastníku, oč se takto obohatil, zde není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , a ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. ).

16. Kritika závěrů odvolacího soudu o rozsahu a způsobu užívání společné nemovité věci v rozhodném období, včetně kvantifikace bezdůvodného obohacení (v hladině obvyklého nájemného zjištěného znaleckým posudkem) představuje pak polemiku se skutkovými, nikoliv právními závěry. Revize konkrétních odvolacím soudem učiněných skutkových závěrů dovolacímu soudu, jehož kognice je orientována výlučně na otázky právního posouzení ( ), nepřísluší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), a uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ( , věta první ) není pak ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Napadá-li pak dovolatel dovoláním rozsudek odvolacího soudu i v části výroku I, jímž byly změněny výroky IV a V rozsudku soudu prvního stupně a byla mu uložena povinnost nahradit státu náklady řízení, jakož i ve výroku II o nákladech řízení před soudy obou stupňů, nelze než odkázat na , podle něhož není dovolání (podle ) přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

18. Ačkoliv dovolatel současně uvádí, že dovolání podává do obou výroků rozsudku odvolacího soudu, žádnou argumentaci – logicky – neuplatňuje proti té části výroku I, jíž byl „jinak“ potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v meritorním (zamítavém) výroku II, nehledě na to, že k podání dovolání proti rozhodnutí v takto naznačené části nebyl by žalovaný ani subjektivně legitimován [ve smyslu je k podání dovolání subjektivně legitimován jen ten účastník, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 3, pod č. 28; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné tamtéž, ročník 2000, sešit 1, č. 7].

19. Dovolatel v dovolání učinil i návrh podle na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud neprojednatelného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

20. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

21. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 6. 2026

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu