Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 238/2026

23 Nd 238/2026

USNESENÍ

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu bylo dne 6. 5. 2026 doručeno podání navrhovatelky označené jako návrh na umoření listin a současně jako návrh na určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Z obsahu předloženého podání a připojených listin se podává, že navrhovatelka tvrdí, že je akcionářem společnosti LYCKEBY AMYLEX, a.s. se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 946, identifikační číslo osoby 49790340 (dál jen „společnost“) a vlastníkem akcií společnosti v počtu 114 631 kusů. Jde o kmenové akcie na jméno navrhovatelky vydané v listinné podobě o jmenovité (nominální) hodnotě jednoho kusu akcie 400 Kč, očíslované čísly 052 470 až 167 100. Emitentem akcií je společnost. Navrhovatelka je vedena jako jeden ze dvou akcionářů společnosti v obchodním rejstříku. Předmětné kmenové akcie navrhovatelka podle svého tvrzení ztratila při stěhování. Rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 2. 6. 2022 podle notářského zápisu NZ 95/2022 sepsaného téhož dne JUDr. Hanou Kaslovou, notářkou v Plzni, schválila společnost přeměnu akcií listinných na zaknihované. Tato změna byla zapsána do obchodního rejstříku. V souvislosti s dokončením procesu přeměny listinných akcií na zaknihované je navrhovatelka povinna předmětné akcie odevzdat společnosti, což však vzhledem k jejich ztrátě nelze. Tím je dokončení procesu přeměny listinných akcií na zaknihované blokováno a navrhovatelce hrozí, že akcie budou společností prohlášeny za neplatné, čímž bude podstatně zasaženo do jejích majetkových práv. Proto se navrhovatelka podle a násl. , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) domáhá jejich umoření.

Žádost o určení místně příslušného soudu podle navrhovatelka zdůvodnila tím, že je dána pravomoc soudů České republiky podle , o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „z. m. p. s.“) a že podmínky místní příslušnosti stanovené v z. ř. s. chybějí. Konkrétně žádala, aby návrh na umoření akcií projednal a rozhodl Okresní soud v Klatovech, v jehož obvodu se nachází sídlo společnosti jako emitenta umořovaných akcií (kterého účastnice v návrhu označila jako vedlejšího účastníka, ač společnost do řízení jako vedlejší účastník nevstoupila a z tvrzení navrhovatelky nevyplývá, že by měla být účastníkem řízení o umoření listin podle z. ř. s. – nejde o osobu, která by podle umořované y měla plnit, která by měla mít u v držbě, či o osobu, která by podala námitky podle z. ř. s.).

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud v prvé řadě zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout jako jedna z podmínek postupu podle (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Při posouzení podmínek pro určení místně příslušného soudu vzal Nejvyšší soud v úvahu, že podle § 2 z. m. p. s. se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.

Místní příslušnost soudů v této věci není řešena žádnou dvoustrannou mezinárodní smlouvou mezi Českou republikou a Švédským královstvím. Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je proto třeba dále přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států, neboť z členství České republiky v Evropské unii plyne povinnost vnitrostátních soudů aplikovat příslušné přímo použitelné předpisy unijního práva přednostně před vnitrostátním právem. V projednávaném případě jde o případnou aplikaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“).

Nejvyšší soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého nařízení Brusel I bis v některých případech upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů konkrétního členského státu, ale i jejich příslušnost místní. V takovém případě jsou pravidla místní příslušnosti zakotvená v národním právu nepoužitelná (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. , a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. , na úrovni unijního práva srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 5. 2007, ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05).

Na řízení o návrhu na umoření listin však nedopadají ustanovení čl. 7 až 9 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti, ani ustanovení čl. 10 až 23 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti ve věcech pojistných, spotřebitelských a pracovních smluv a na věc nelze aplikovat ani ustanovení čl. 24 nařízení Brusel I bis o výlučné příslušnosti. Ve věci nelze uvažovat ani o splnění podmínek pro příslušnost založenou ve smyslu čl. 25 nařízení Brusel I bis dohodou stran, neboť v tomto řízení účastníci proti sobě nestojí v rolích vzájemných odpůrců.

S ohledem na skutečnost, že v tomto řízení proti sobě nestojí účastníci v kontradiktorních rolích, a nemají tak vzájemné postavení žalobce a žalovaného, lze učinit závěr, že na projednávanou věc nelze použít ani ustanovení čl. 5 nařízení Brusel I bis, které vylučuje aplikaci pravidel příslušnosti podle národního práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. ).

Pravomoc soudů České republiky je tedy namístě posuzovat podle zákona o mezinárodním právu soukromém.

Podle z. m. p. s. českému soudu přísluší prohlásit za umořené y vydané v cizině jen tehdy, může-li mít jejich umoření podle povahy věci právní následky v České republice.

Zakládá-li ustanovení z. m. p. s. pravomoc českého soudu prohlásit – za tam stanovené podmínky – za umořené y vydané v cizině, tím spíše musí být pravomoc českého soudu dána v případě, jedná-li se o y vydané v České republice, jejichž umoření zde může způsobit právní následky (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. ).

Z tvrzení navrhovatelky v projednávané věci vyplývá, že navrhuje umoření kmenových akcií vydaných v listinné podobě na její jméno, o jmenovité (nominální) hodnotě jednoho kusu akcie 400 Kč, očíslovaných čísly 052 470 až 167 100, jejichž emitentem je společnost sídlící v České republice. Není tedy pochyb, že umoření těchto listin může mít právní následky v České republice.

Nejvyšší soud proto uzavírá, že pravomoc soudů České republiky je dána.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti.

Podle § 303 odst. 1 z. ř. s. je pro řízení o umoření listin příslušný soud, v jehož obvodu má obecný soud navrhovatel; nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je příslušný ten soud, v jehož obvodu je platební místo.

Podle § 303 odst. 2 z. ř. s. jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou bankou, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo.

V dané věci podmínky místní příslušnosti chybějí (srov. z. ř. s.), neboť navrhovatelka je právnickou osobou se sídlem ve Švédském království, nemá obecný soud v České republice, s ohledem na povahu listin není dána místní příslušnost soudu podle platebního místa, a nejedná se ani o y vystavené tuzemskou bankou.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k projednání a rozhodnutí věci o umoření akcií jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (srov. § 3 odst. 1 z. ř. s.), neboť věcná příslušnost krajských soudů podle § 3 odst. 2 z. ř. s. není dána.

Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti ( za použití z. ř. s.) určil, že návrh projedná a rozhodne Okresní soud v Klatovech jako soud prvního stupně, v jehož obvodu se nachází sídlo společnosti, která je emitentem akcií a k jejímuž základnímu kapitálu se předmětné kmenové akcie vztahují.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2026

Mgr. Jiří Němec předseda senátu