Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 253/2026

23 Nd 253/2026

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ALSET, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Otradovická 727/3, identifikační číslo osoby 00571083, zastoupené Mgr. Bc. Janem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, proti žalované Epay Group s. r. o., se sídlem Ľubotice, Šípková 2724/21, identifikační číslo osoby 45330883, Slovenská republika, o určení místní příslušnosti soudu podle pro věc žaloby na zaplacení částky 41 365 EUR s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu bylo dne 18. 5. 2026 doručeno podání žalobkyně, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud určil podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), který soud projedná a rozhodne věc o její žalobě na zaplacení částky 41 365 EUR s příslušenstvím, kterou současně připojila (její návrh). Žalobkyně uvedla, že jako přepravce prováděla pro žalovanou na základě jejích objednávek (prostřednictvím emailové korespondence) přepravu z České republiky (konkrétně z Plzně) do Francie, Lucemburska nebo Belgie, a to v období od 17. 9. 2025 do 14. 1. 2026. Popsala jednotlivé přepravy, včetně faktur, objednávek a nákladních listů. Podle jejího tvrzení žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila ceny jednotlivých provedených přeprav uvedených v přehledu faktur přiloženém k návrhu, jejichž zaplacení se žalobkyně hodlá domáhat po žalované žalobou.

Žádost o určení místně příslušného soudu podle žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky zakládá čl. 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhlášené pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva CMR“) s ohledem na místo předání zboží k přepravě (v Plzni). Místní příslušnost konkrétních soudů v České republice však Úmluva CMR neurčuje, nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení až 89a a aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), je vyloučena.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou, zda je dána pravomoc českých soudů žalobu projednat a rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvní státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy CMR spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů tohoto státu, na jehož území a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání. U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.

Ustanovení čl. 31 Úmluvy CMR má přitom aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Brusel I bis (srov. například usnesení Nevyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. )

Nejvyšší soud za uvedených okolností dospěl k závěru, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se nachází místo předání zboží k přepravě (Plzeň), přičemž Česká republika i Slovenská republika jsou smluvními státy Úmluvy CMR.

Nejvyšší soud se dále zabýval místní příslušností konkrétního soudu v České republice. Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva CMR neupravuje. Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis., kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale i příslušnost místní, je v případě právních vztahů podléhající Úmluvě CMR vyloučena (srovnej čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. ).

Žalovaná je zahraniční právnickou osobou se sídlem ve Slovenské republice, nemá v České republice sídlo, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Rovněž dohoda stran o místní příslušnosti ve smyslu ze spisu nevyplynula. Podle až 89a (upravující pravidla pro určení místní příslušnosti soudu) tak nelze zjistit, který ze soudů prvního stupně je místně příslušný danou věc projednat a rozhodnout.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle , neboť věc patří do pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí. Nejvyšší soud proto určil, že věc žaloby předložené žalobkyní projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-město, v jehož obvodu leží místo převzetí zboží určeného k přepravě, s nímž je spojen vznik pravomoci soudů České republiky.

O povinnost k náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2026

Mgr. Jiří Němec předseda senátu