Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 37/2026-56

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 205 375,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 571,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 17 803,92 Kč, úroku ve výši 10,20 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 187 871,71 Kč od 24. 9. 2025 do 16. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 300 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 925,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 1 878 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 571,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 17 803,92 Kč, úroku ve výši 10,20 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 187 871,71 Kč od 24. 9. 2025 do 16. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 300 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 925,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 1 878 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 205 375,63 Kč s příslušenstvím, jež sestávala z dlužné jistiny ve výši 187 571,71 Kč, dlužných poplatků ve výši 300 Kč, úroku ve výši 10,2 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 22. 2. 2025 do 23. 9. 2025 ve výši 5 228,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 187 871,71 Kč od 22. 2. 2025 do 23. 9. 2025 ve výši 12 275,85 Kč, přičemž žalobkyně rovněž požadovala úhradu úroku ve výši 10,2 % ročně z částky 187 571,71 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 187 871,71 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že společnost právnická osoba. (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, který byl žalovanému poskytnut na úvěrový účet č. č. účtu ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit taktéž úrok ve výši 10,2 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný v průběhu splácení uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkově částku 12 428,29 Kč, proto na jistině úvěru zbývá doplatit částku 187 571,71 Kč. Žalované poplatky se skládají z poplatku za prohlášení úvěru za splatný, za vedení úvěrového účtu a případně za sjednané pojištění. Protože žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné dne 21. 2. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyně, a to postupní smlouvou ze dne datum s účinností k témuž dni. Před uzavřením smlouvy dle žalobkyně byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, lustrace v Insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí, a také v interní databázi.

2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně informace stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila zejména z informací poskytnutých žalovaným, které uvedl v žádosti o úvěr, dále z veřejně či neveřejně přístupných databází, které umožňují posoudit finanční situaci žalovaného, potvrzení o příjmech od zaměstnavatele apod. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 35 000 Kč, čistý příjem činil 22 443 Kč, žalovaný neuvedl žádné vyživované osoby a žalovaný se měl podílet na nákladech na bydlení ve výši 64,12 %. U zaměstnavatele žalovaného byly ověřeny informace o čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 22 443 Kč. Ze záznamu BRKI a NRI vyplynulo, že žalovaný nebyl v zásadě zatížen jinými závazky. Právní předchůdkyně dále provedla kontrolu v Insolvenčním rejstříku a databázi MVČR stran platnosti průkazu totožnosti.

3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení se soupisem postupovaných pohledávek a potvrzení o připsání úplaty za jednotlivé pohledávky, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství postupně přešla z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum.

6. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o úvěru Anonymizováno ze dne datum včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z čehož má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaný zavázal úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 340,94 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 10,2 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 282 240,69 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu, jakož i platební historie, se podává, že žalovaný na úvěru čerpal celkově částku 200 000 Kč, přičemž na splátky úvěru uhradil částku ve výši 12 428,29 Kč. Z dokumentů byla rovněž zjištěna platební morálka žalovaného.

8. Žalovaný v žádosti o úvěr ke své osobě uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije u rodičů, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 4 000 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán u tituly před jménem právnická osoba na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč. Dále sdělil, že nemá žádné vyživované osoby, k dalším výdajům neuvedl ničeho.

9. Z potvrzení o výši příjmu se podává, že zaměstnavatel tituly před jménem právnická osoba dne 30. 5. 2024 vystavil potvrzení, že žalovaný je u něj zaměstnán od 1. 3. 2024 na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 22 443 Kč.

10. Z dopisu ze dne 29. 12. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 9. 1. 2025 a vyrozuměn o skutečnosti, že pokud nebude do tohoto termínu dlužná částka uhrazena, bude úvěr prohlášen za splatný.

11. Z dopisu ze dne 23. 2. 2025 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 10. 3. 2025 a vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni 21. 2. 2025.

12. Z dopisu ze dne 9. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání ze dne 13. 10. 2025 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a vyrozuměn o možnosti domáhat se jejího vymožení soudní cestou.

13. Podle (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

21. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR-Finance, Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. .

22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Posuzovaná smlouva o úvěru obsahuje toliko povšechné informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, přičemž žalobkyně netvrdila, resp. ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z vyjádření žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti vyplynulo, že bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů, se zohledněním příjmů žalovaného (potvrzených zaměstnavatelem žalovaného), pravidelných výdajů žalovaného – když výdajové složky byly stanoveny kombinací interních informací banky a dat sdělených klientem. K tomuto lze pouze poznamenat, že žalobkyně tato svá tvrzení ničím nedoložila, nebylo tudíž prokázáno, z jakých konkrétních podkladů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela a jak tyto ve vzájemné souvislosti hodnotila, a to především výdajovou složku. Žalobkyně sice uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila mj. informace požadované a získané od žalovaného, nicméně nekonkretizovala, o jaké informace se mělo jednat, a toto své tvrzení rovněž důkazně nepodložila, resp. nedoložila, že by jakkoliv prověřovala data sdělená žalovaným v jeho žádosti. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Není tedy jakkoli zřejmé, jaké doklady žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předložil k posouzení (či zda vůbec) kromě potvrzení o výši příjmu, resp. jaké informace žalovaný ke své finanční situaci sdělil, neboť jakékoliv dokumenty s tímto související ze strany žalobkyně zcela absentují, a to především stran výdajů žalovaného (např. výpis z účtu, nájemní smlouva, aj.). Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž do příjmové stránky žalovaného počítala příjmy celé domácnosti, které uváděl žalovaný ve své žádosti, ačkoliv není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala podrobnosti týkající se celkových příjmů domácnosti, resp. co je tvoří, a žádala je taktéž doložit. Totéž lze říct o nákladech na bydlení, když právní předchůdkyně žalobkyně sice počítala s procentním podílem žalovaného na jejich hrazení, avšak z ničeho nevyplývá, na základě jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně k tomuto výsledku dospěla, když žalovaný žádnou konkrétní částku ve své žádosti o úvěr neuváděl. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nechala bez povšimnutí, že žalovaný nevyplnil žádnou částku v sekci další náklady, které však nepochybně měsíčně má každý běžný člověk, a tuto výdajovou částku si toliko sama uměle dovodila za použití statistických údajů. Pokud žalobkyně odkazovala na skutečnost, že data získaná od žalovaného dále ověřovala s využitím statistických a ekonomických modelů, považuje soud takový postup za zcela nedostatečný s ohledem na vše výše uvedené. Pochybení žalobkyně nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Na výše uvedeném závěru nemění nic skutečnost, že žalovaným uvedené údaje případně odpovídají „statisticky obvyklým“ údajům, neboť zákonem stanovená povinnost předpokládá zkoumání úvěruschopnosti konkrétního žadatele, nikoliv žalobkyní presumovaného obrazu typického žadatele (spadajícího do určité skupiny dle jím sdělených a neověřovaných údajů), bez ohledu na skutečnost, že použití scoringového postupu vycházejícího ze statistických dat může v praxi vést k nižšímu počtu nesplacených úvěrů jakožto i k nižším nákladům/pracnosti/složitosti procesu sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalobkyně nijak nedoložila, jaké jsou skutečně výdaje žalovaného (např. výpisem z účtu žalovaného), či zda nemá jiné závazky, a tudíž i výdaje. Lze mít tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla mít ucelený přehled o životní a majetkové situaci žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na to je nutné na nyní posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pohlížet jako na absolutně neplatnou.

23. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích aj. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).

24. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle . Žalovaný čerpal částku 200 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný uhradil toliko 12 428,29 Kč, je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku odpovídající rozdílu těchto částek, tj. částku ve výši 187 571,71 Kč (výrok I.).

25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaná povinna plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2025 (a to s doloženým dokladem o jejím odesláním, přičemž součástí této výzvy bylo mj. vyčíslení dlužné částky, která pokrývala částku ve výši bezdůvodného obohacení), kterou byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Má se za to, že došlá zásilka došla třetí pracovní den po odeslání dle o. z. Ode dne 17. 10. 2025 je žalovaný tedy povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle ve spojení s o. z., jehož výši stanoví

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalobkyně 87 % (ve výroku I.) převýšil procesní úspěch žalovaného 13 % (ve výroku II.). Soud tak stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného ve věci, tj. ve výši 74 %.

27. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 516 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 8 620 Kč za 1 úkon právní služby dle , a to za 3 úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, tj. celkem 25 860 Kč, dále 3 režijními paušály po 450 Kč dle téže vyhlášky. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH podle , neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí 40 440,10 Kč. S ohledem na přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 74 %, proto soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto poměrnou část jejích nákladů řízení, tedy částku ve výši 29 925,70 Kč (výrok III.).

28. V posuzovaném případě soud nevydal elektronický platební rozkaz a v řízení pokračoval, proto stanovil povinnost žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 1 878 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích.

29. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.